Být Čechem znamená odstraňovat zbytečné utrpení

9. 11. 2015 / Ota Bureš



Na Dušičky se pod olomouckým orlojem sešla skupina 25 lidí, aby uctila památku zesnulých a při té příležitosti připomněla válkami, bídou a útlakem zbytečně zmařené životy. K fotografii utopeného syrského chlapce Alana Kurdího, kterého vyplavily vlny na pobřeží Turecka, jehož smrt ztělesňuje cynickou a nekrofilní tendenci současné Evropy, byly položeny svíčky. Vedle stál text: „Na památku všech lidí, kteří utíkali před útiskem, pronásledováním a válkou a na své cestě zahynuli. Těch, kteří byli zavražděni při přechodu železné opony, nebo zemřeli při cestě přes Středozemní moře. Všichni si nyní zaslouží naši vzpomínku.“

Tváří v tvář neschopnosti stabilnějšího a bohatšího globálního Severu konat a pomoci trpícím lidem na útěku, odjíždí dobrovolníci z Olomouce a jiných měst pomáhat k hraničním přechodům, kde se koncentrující strádající lidé. (Záslužnou roli v tom sehrává i Univerzita Palackého.) Převážně mladí lidé suplují funkce států a institucí, které raději vynakládají nehorázné prostředky na dohled, represi, zbrojení a zvyšování konzumu pro konzum.

Uctění památky předcházela v sobotu demonstrace Dělnické mládeže a jejich soukmenovců. Tito nenávistní lidé mobilizují další nespokojené lidi, kteří vidí problémy a jejich kořeny v migraci a islámu. Proti nim stála stohlavá skupina protestujících, kteří se napříč názory spojily, aby ukázali, že českými a evropskými hodnotami jsou tolerance, solidarita, rovnost a svoboda. Neofašisté a jejich následovníci se je několikrát pokusili fyzicky napadnout a křičeli cosi o fetování, vyhrožovali smrtí a znásilněními. Tvrdili, že protestují proti tomu, čeho jsou však sami nejlepším příkladem. Policie však podezírá ty, kteří jim zablokovali nahlášenou trasu pochodu, obhájce evropských a demokratických hodnot, ze spáchání přestupku. Většina se legitimovala, přičemž zapadl návrh, že bychom v rámci solidarity s lidmi na útěku, kteří jsou bez dokladů, žádné předkládat neměli.

Svíčky jsou na náměstí stále a hoří. Pieta trvá. Zdá se, že kolemjdoucí nejsou stejnými osobami, které od klávesnic chrlí strach a zlobu. Ale já myslím, že často prochází i oni, sklopí zrak, poté, co uvidí, o co se jedná. Jdou pryč. Možná nepomohou aktivně, ale když čelí skutečnosti, chovají se jinak, než v pocitu anonymního davu nebo za obrazovkou. Věřím, že i tito jsou a budou chtít pomoci, když budou přímými svědky utrpení. Hyperrealita, ve které se běžně pohybují, sice formuje jejich vzory, potřeby a styl, ale je z podstaty nestabilní.

Vyjadřuje-li českou identitu mj. dobrý voják Švejk, je třeba si uvědomit, čemu čelil: mašinerii, která omezuje a žene do války. Jeden Švejk nic nezmění. Ale stále lepší žít ve společnosti Švejka, než v hrůze světa Kafky, kde už žádná společnost a tedy ani lidskost neexistuje. Být Čechem a Evropanem znamená hlásit se k tomu, co stojí v např. v preambuli Charty OSN:

MY, LID SPOJENÝCH NÁRODŮ, JSOUCE ODHODLÁNI

uchrániti budoucí pokolení metly války, která dvakrát během našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti,

prohlásiti znova svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velikých i malých,

vytvořiti poměry, za nichž mohou býti zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv a jiných zdrojů mezinárodního práva a

podporovati sociální pokrok a zlepšovati životní úroveň ve větší svobodě,

A K TOMU CÍLI

pěstovati snášenlivost a žíti spolu vzájemně v míru jako dobří sousedé,

sjednotiti své síly k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti,

přijmouti zásady a zavésti metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno leč v společném zájmu, a

používati mezinárodního ústrojí na podporu hospodářského a sociálního povznesení všech národů,

ROZHODLI JSME SE SDRUŽITI SVÉ ÚSILÍ, ABYCHOM DOSÁHLI TĚCHTO ZÁMĚRŮ.

0
Vytisknout
1082

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2015