Jak se uprchlický problém vyvíjí v České republice

28. 10. 2015 / Kateřina Duchoňová

Dlouhé zástupy lidí včetně žen, malých dětí a invalidů uvízly během předešlých dní na slovinsko-chorvatské hranici, zpátky už nemohou a dopředu se také dostat nelze, tisíce lidí musely dlouhé hodiny stát v zimě a v dešti, navíc někteří z nich byli policií nuceni jít 15 km dlouhou trasu zcela zbytečně, humanitární materiál včetně karimatek, suchého oblečení, bot a teplého čaje, který přivážejí převážně dobrovolníci z různých evropských zemí, již pomalu dochází a vyhlídka na rychlé vyřešení situace či zlepšení počasí nepřichází.

Alespoň v tom prvním případě během posledního víkendu bruselský summit schválil plán o sedmnácti bodech s cílem zvládnout proud uprchlíků na Balkáně. Součástí plánu jsou nová přístřeší, pohraniční registrace a zvýšené námořní operace. Doufejme, že se tento plán podaří rychle a efektivně naplňovat, než přijde zima a na hranicích začnou umírat první lidé.

Kolem Maďarska se ale dále pokračuje v budování plotu, který již nyní výrazně ztěžuje celou situaci a vede k hromadění lidí na jiných hranicích a činí celou situaci ještě více nepřehlednou a především zoufalou pro ty, kterých se týká nejvíce, kteří jí pouze nekomentují z tepla obýváku nebo pracovny.V budování tohoto nechvalně známého valu kolem „pevnosti Evropa“ je zainteresovaná i Česká republika tím, že česká armáda vyslala vojáky na pomoc Maďarsku, už dlouhodobě zmítanému nacionalistickými tendencemi.

V předcházejících dnech bylo také možné si na internetových zpravodajských portálech přečíst další výroky prezidenta Miloše Zemana komentujícího uprchlickou krizi tím, že si migranti včetně těch prchajících z válečných zón nezaslouží náš soucit, používají údajně své děti jako živý štít, dále potom vyjadřuje své obavy nad nastolením práva šaría v České republice, což dokresluje barvitými obrazy stínání rukou, kamenování či zahalování žen do búrky.

Upřímně, po přečtení jsem si nebyla úplně jistá, zda jsou tyto názory míněny vážně, nebo se jedná o nějaký nepodařený pokus o vtip.V kontextu nálad naší společnosti a myšlenkového proudu jejích čelných představitelů mi to humorné nepřijde ani v nejmenším.

Ministr vnitra Chovanec zlehčuje nebo přímo zastírá podmínky v zařízeních pro zajištění cizinců, která jsou i z oficiálních míst nazývána zařízeními detenčními a jež nedávno sklidila kritiku i z úst komisaře pro lidská práva OSN, každopádně ministr na dotaz agentury Reuters uvedl, že česká policie jedná podle práva, přestože zadržuje, navíc v nevyhovujících podmínkách lidi, kteří často již požádali o azyl v jiné zemi, nebo mají v plánu o něj požádat v Německu, zdůrazňuje, že uprchlíci porušují zákon tím, že do země vstoupili ilegálně, jsou evidovány případy, kdy jsou lidé zachycováni policií již ve vlacích mířících na západ, někdy dokonce i s koupenou jízdenkou do Německa, jedná se tedy evidentně o osoby, které si nepřejí zůstávat bez povolení v České republice, policie by však měla vždy postupovat přísně individuálně a jasně definovat, proč je volný pohyb těchto lidí po republice nebezpečný, ta se ale odkazuje na nedostatečnou legislativní oporu pro výklad míry nebezpečnosti osob či nebezpečnosti útěku.

Nejvyšší správní soud v této záležitosti v září podal k Soudnímu dvoru EU takzvanou předběžnou otázku, jež má vyjasnit oprávněnost zajišťování migrantů za situace, kdy české právo nedefinuje objektivní kritéria "vážného nebezpečí útěku".

V zařízení pro zajištění cizinců si také účtují za den pobytu cca 250 Kč, což znamená, že při dlouhodobém zadržování se tito lidé nebo rovnou celé rodiny ocitnou po propuštění před branami zcela bez prostředků a nemusí mít ani peníze na to, aby doputovali do cílové země. Mají také při vstupu odebrané mobilní telefony, na malém prostoru se tísní stovky lidí, je tu citelný nedostatek volnočasových aktivit zvláště pro malé děti, nedostatečný přístup mají dobrovolníci, řada zaměstanců zařízení neovládá světové jazyky včetně angličtiny a není zde ani permanentně přítomný psycholog řešící krizové situace.

Nelze se potom divit, že se v zařízení může díky ponižujícím podmínkám, nejistotě z budoucnosti a dlouhodobé frustraci dojít k eskalaci násilí.

Sama jsem byla v minulosti jako zaměstnanec psychiatrické léčebny přilehlé jednomu z výše zmíněných zařízení svědkem, kdy se některý z umístěných lidí v daném zařízení pokoušel o násilné ukončení vlastního života, těchto případů jsem za poměrně krátkou praxi zažila několik,a to ještě dlouho před vypuknutím současné krize, zadržené osoby byly přiváděny v poutech těžkooděnci jako zločinci a jejich celkově zoufalá situace byla většinou sváděna na snahu vyvolat soucit, jednalo se přitom ve většině případů o těžce traumatizované osoby, nezřídka i válečným konfliktem.

K neutěšených poměrům v zajišťovacích zařízeních ministerstva vnitra se již ve své zprávě vyjádřila ombudsmanka Anna Šabatová, ministr spravedlnosti Pelikán nebo Petr Uhl, který zaslal dopis o podmínkách zadržování pracovní skupině pro svévolná zadržování při Radě pro lidská práva OSN.

Další výrazné postavy veřejného života a politické scény ale nadále pokračují v šíření poplašných zpráv o potenciální nebezpečnosti žadatelů o azyl pro naši zemi, během minulého týdne dokonce dostalo hnutí Úsvit a Blok proti islámu možnost uspořádat seminář na půdě Poslanecké sněmovny ČR na téma Imigrační krize a islám zaštítěný poslancem Markem Černochem a poslankyní Janou Hnykovou, dle pozdějších informací, pořadatelů i přednášejících se nejednalo o vyváženou diskusi, která by nastínila pro a proti dané problematiky, ale o jednoznačnou kritiku islámu a islámských imigrantů jako takových.

Pokud se podaří nově příchozí dobře integrovat do společnosti a nevytvářet v Evropě izolovaná ghetta, tak nemusí přinášet problémy, ale být naopak obohacením, také je potřeba se zaměřit v globálním měřítku na rozvojové cíle, podporovat mírová řešení, vzdělanost a infrastrukturu v regionech, odkud migranti přicházejí.

Ano, lidé budou bohužel i nadále prchat před válkami, před chudobou, ale i výraznými klimatickými změnami, jak nedávno zdůraznil Nikolaus von Bomhard z německé zajišťovny Munich Re, zároveň zdůrazňuje, že Německo již v minulosti zvládlo podobné migrační vlny ze zemí bývalé Jugoslávie v 90.letech a imigranti se dobře integrovali, upozorňuje i na stárnutí evropské populace a nízký přirozený přírůstek.

Je pochopitelné, že řada lidí v naší zemí je dlouhodobě frustrovaná nestabilní politickou reprezentací, korupčními skandály, nevyrovnaným rozpočtem, nezaměstnaností, obtížnou vymahatelností práva a stále nízkou mírou možností více ovlivňovat věci veřejné. Nepříliš šťastnou pobídkou k větší aplikaci nástrojů přímé demokracie by bylo nyní navrhované celostátní referendum o kvótách přerozdělení žadatelů o azyl mezi členskými státy EU. Zvláště poté, co je veřejnost stále ovlivňována až manipulována jednostrannými, xenofobními až nepříjemně nacionalistickými názory tisku, vládních představitelů i prezidenta.

Dalším neuváženým krokem by mohlo být referendum o dalším setrvání v EU.

Jak zmínil ve svém článku na Deníku Referendum Ivan O.Štampach : „Slabá demokracie a netečný stát by znamenaly krajně nejistou budoucnost.“ Neopomenul ale zmínit statečné občanské aktivisty, neziskové a církevní organizace , kteří pořádají pro imigranty sbírky, pomáhají přímo na hraničních přechodech nebo na pražském hlavním nádraží. Nepatříme ani přes veškeré sociální problémy mezi chudé země.

Výrazný dopad uprchlické krize totiž není jen v Evropě nebo u jejích hranic. Libanon přijal jen ze Sýrie přes milion uprchlíků, tedy čtvrtinu jeho populace. Dále země jako Pákistán, Etiopie a Čad přijímají tolik uprchlíků, že oproti tomu jsou počty těch, které přijímá většina evropských zemí zahanbující.

0
Vytisknout
2252

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2015