Vyvolávat nenávist a podkopávat solidaritu je morální zločin

Češi by pravděpodobně pomáhali, jejich představitelé je od toho zrazují

29. 10. 2015 / Bohumil Kartous

Iniciativa Hate Free, namířená právě proti vyvolávání společenské nenávisti, provedla velmi zajímavý experiment. Nechala syrskou rodinu procházet se po malém českém městě a žádat kolemjdoucí o pomoc. Situace jsou natočeny skrytou kamerou. Setkali se s odmítnutím a s nezájmem.

Je pozoruhodné, jak jsou někteří Češi hrdí na svou omezenost, což ilustruje žena, která rodině s malým děckem s pohrdáním, zato česky sděluje "běžte domů". Není také bez zajímavosti, že se opakovaně setkávají s upřímným doporučením nezůstávat v ČR, protože zde převládá rasismus. Tragikomická je žena, která rodinu posílá do Německa, jakoby k tomu měla nějaké právo či zplnomocnění. Většinu těchto lidí nezajímá, co bude s malým dítětem v příštích hodinách a dnech, kde bude spát, co bude jíst.

Jenže vedle toho zachycuje video řadu momentů, kdy se lidé snaží pomoci, nebo aspoň najít nějaké řešení. Je nutno zdůraznit, že mezi těmito lidmi je i skupina romských žen. Rodina je nakonec úspěšná, ujme se jí starší muž, který nabídne přenocování v jeho bytě.

Je docela možné, že video záměrně sleduje určitý scénář a chce ukázat právě to, že v české společnosti nepřevládá nenávist a xenofobie, jak by se dalo usuzovat z průzkumů a projevů drtivé většiny Čechů v internetových diskusích. 

Jenže to je zcela dobře možné. Je mnohem jednodušší chovat se nenávistně, pokud se nedíváte druhému do očí. Fakt, že se nikdo z těch, kdo otevřeně přejí lidem na hranicích EU smrt v mrazu, nesetkal s člověkem v nouzi, je nutné brát v potaz. Teprve v okamžiku, kdy byste takového člověka postavili před lidi prchající před válkou, aby své nenávistné projevy zopakovali, bychom viděli skutečnou míru nenávisti. A také skutečnou míru zahanbení.

Distance digitálního světa, v němž je smrt jen pomíjivým obrazem a uprchlík postava vykreslená určitým typem médií jako obtížný a navíc infekční hmyz, způsobuje ztrátu morálních zábran a umožňuje průchod pudů. Jenže i toto prostředí je možné kultivovat, pokud se najde dostatečný počet autorit, které jasně sdělí, že pudy a vášně jsou sice přirozenými průvodci lidského bytí, ale nebezpečnými a deviantními pány.

Miloš Zeman, Andrej Babiš a jejich politický kompars, doplňovaný o morálně selhávající intelektualitu, dělají přesný opak. Místo aby ve společnosti tlumili přízemní vášně a podporovali ty hodnoty, na nichž společenská soudržnost závisí, sprostě podporují ty, kdo morálně selhali a vedou je k přesvědčení, že jsou v právu. Ti pak, bez jakékoliv sebereflexe, dávají průchod svým politováníhodným projevům omezenosti a nelidskosti. 

Budu rád věřit, že česká společnost není taková, jaký obraz o ní vytvářejí její představitelé a jimi posilovaná nelidskost. Je to paradoxně možné jen proto, že tato společnost nemá ani reálnou možnost se setkat s lidmi v nouzi tváří v tvář. Je naprosto signifikantní, že se Miloš Zeman odmítl setkat se zadržovanými uprchlíky, protože by - tváří v tvář - buď musel potvrdit svou vlastní ubohost, nebo ji popřít.

Experiment Hate Free ukazuje, že lidé v této zemi by snad dokázali pomáhat, bez ohledu na to, co je jim podsouváno jako norma. Pokud to tak je, je to dobré znamení, protože teprve při skutečných problémech by se projevilo, jak nesmírně důležitá je společenská soudržnost a solidarita. Pokud to tak není a pokud skutečně tato společnost souhlasí s člověkem, který povýšil demagogii na oficiální stanovisko prezidenta České republiky, pak je slabá stejně jako on sám a nepřežije ani mírný otřes.