Ivan Hrozný jako Ivan Hodňoučký, aneb Integrace Stínu

1. 4. 2015 / Karel Dolejší

Některým Rusům se nyní nepozdává, že jeden z jejich bývalých vládců je znám coby Ivan Hrozný ZDE. Podle nejnovější "teorie" jinak dobrého vládce očernila západní propaganda a je třeba najít jiné adjektivum, které by cennou osobnost lépe vystihovalo.

Jako malému dítěti mi dědeček vyprávěl o starých dějinách Čechů. Vždy když došlo na příšernou dynastickou politiku Přemyslovců, všelijaké to vyvražďování, oslepování, kastrování a podobné laskominy, dědeček zdůraznil, že Přemyslovci vlastně nebyli docela holubičími Slovany, neboť si brali za manželky německé princezny. Připsáním veškeré nepochybné bestiality českých dějin vnějšímu, německému živlu (německé krvi) ztělesňujícímu v národní mytologii to špatné, se podařilo uchovat zdání neposkvrněnosti nezpochybnitelně dobré slovanskosti. Vždyť německá národní mytologie je přece naopak pohansky temná a žárlivost, mstivost, zlobu a úklady neskrývá.

Rusové provádějí totéž - a zdaleka nejen v případě Ivana Hrozného, dělají to systematicky. Kdysi v dobách zapadnických se vše špatné na Rusi připisovalo tatarským vlivům, kdežto dnes za vše nepovedené a zlé prý nese zodpovědnost zákeřný a zkažený Západ.

Švýcarský psycholog Carl Jung ve Fenomenologii Já navrhl koncepci Stínu. Ten má být v psychice protipólem idealizovaného obrazu Já, jakousi psychickou "popelnicí", kam jsou nevědomě odkládány vlastní nepříjemné a nelibé věci, jež člověk nechce mít na očích. Dospělá osobnost se vyznačuje schopností Stín integrovat, kdežto nedospělá se s ním typicky vyrovnává projekcí - tím, že vlastní nepřijatelné vlastnosti a tendence promítne ven a připíše druhému. Tyto projekce jedinci škodí, protože vedou ke vzniku stále větší propasti mezi ním a vnějším světem.

Ruská i česká národní mytologie mají zřejmě společný tradiční rys právě v podobě vypjaté idealizace "holubičího slovanství" spojeného se systematickou projekcí kolektivního Stínu. Jako Rusové cenzurují hrůznost Ivana Hrozného, Češi stále odmítají přijmout do národní historie kapitoly, které se jim nehodí a nepasují do obrázku mírného, civilizovaného a dobrosrdečného národa, jemuž se v historii stále dokola nespravedlivě ubližovalo.

Hrůzy Ivana Hrozného i ruské napadení Ukrajiny tedy zavinil Západ. Germáni mají zase na svědomí vyvraždění Slavníkovců a samozřejmě i divoký odsun. To zlý Západ zavinil, že chamtiví Češi s vidinou jistoty desetinásobku dovolili beze všeho rozkrást národní majetek (zatímco v Srbsku se proti tomu alespoň demonstrovalo), kvůli Západu uvěřili Klausovi, že kategorie přidané hodnoty nedává žádný smysl a není tedy třeba chránit odvětví s vysokou mírou zpracování dovezené suroviny. Češi, jako obyčejně, přece nemohou za nic. To Oni.

A na druhé straně ideologické barikády zase obráceně: Za všechno špatné, co jsme zpackali, může Východ. Nepovedenou ekonomickou transformaci, korupci, zaostávání periferních oblastí, neschopnost politiků s tím hnout i to, že nás pomalu ekonomicky předběhlo Slovensko, zavinily "přežitky komunismu".

Možná však, že smiřující syntéza přece jen není zcela vyloučena. Jen je třeba ústavního zákona, jenž stanoví, že hlavními bohy českého národního pantheonu budou napříště Ivan Hodňoučký, Patton Statečný, Václav Geniální a Václav Humanitární.

0
Vytisknout
4241

Diskuse

Obsah vydání | 2. 4. 2015