Palestinští novináři jsou stále častěji napadáni úřady i armádou

30. 5. 2014 / Jiří Kalát

Modřiny, zlomeniny, zákazy činnosti, výhrůžky i vyhoštění, to všechno je jenom vrcholem útlaku, kterému stále častěji čelí palestinští žurnalisté. Organizace Novináři bez hranic sestavuje každý rok svůj žebříček zemí podle svobody a ochrany, jenž se dostávají tamním žurnalistům. Izrael je na 96. místě, Palestina na 138. a Egypt až na 159. příčce, na všech třech místech pracují novináři, kteří se stále častěji stávají cílem šikany úřadů a útoků armády

Zdroj: ZDE

"Organizace Novináři bez hranic vydala minul úterý prohlášení ve kterém odsuzuje zvětšující se izraelskou agresivitu vůči palestinským novinářům, jež zahrnuje i úmyslné postřelení dvou žurnalistů během střetů mezi arabskými demonstranty a izraelskými vojáky na západním břehu Jordánu u Ramalláhu dne 16. května," informuje na svých stránkách magazín Middle East Monitor. Odkazuje tak ke zranění Issama Al-Rimawiho, fotografa novin Al-Hayat Al-Jadida a nezávislého fotografa Abdalkarima Al-Museitefa. Oba pokrývali demonstrace připomínající palestinskou Nakbu (arb. katastrofa), tedy odchod 750 000 Arabů v roce 1948 z míst, které nyní tvoří izraelský stát.

Oba zranění muži byli převezeni do nemocnice, kde jim byla ošetření ošetřena. "Toto bohužel není izolovaný incident. Jsem velice znepokojeni zvyšujícím se počtem palestinských novinářů, kteří byli úmyslně zraněni izraelskou armádou," dodal ještě Soazig Dollet, ředitel blízkovýchodní a severoafrické sekce Novinářů bez hranic.

Jinou formu nátlaku si vyzkoušel Majd Kayyal. Izraelský Arab, novinář a aktivista, byl zatčen izraelskou tajnou službou po svém návratu do Izraele. Navštívil totiž Libanon, což je Izraelcům zakázáno (stejně jako cesty do jiných "nepřátelských" zemí) zákonem. Však tento zákaz se většinou neaplikuje na žurnalisty. Mnozí z izraelských novinářů (židovského původu) dělají reportáže z Libanonu i Sýrie pravidelně a i přes oficiální zákaz je nikdo z ničeho neobvinil. Tento případ má ještě jednu rovinu. Izraelská tajná služba vydala zákaz médiím (tedy cenzurovala informace) informovat o tom případě. Příkaz i další informace zveřejnil na svém webu izraelský publicista Richard Silverstein.

Díky stále pevnějším vztahům mezi Izraelem a Egyptem, stejně tak i egyptskému boji proti islamistům na Sinaji, to nemají jednoduché ani palestinští novináři v zemi faraónů. Oceněný fotograf agentury AP Khalila Abdel-Kader Abu Hamra přišel o egyptské občanství. Vláda ho obvinila ze členství v zahraniční militantní skupině. Tato obvinění Abu Hamra popírá a říká, že jeho jedinou profesí je novinařina. Podle egyptských zákonů má na občanství nárok, jelikož splňuje dané požadavky, jeho matka je Egypťanka a otec Palestinec.

Útoky a omezení, kterým čelí palestinští novináři bohužel vedou i k incidentům, které vrhají špatné světlo na spolupráci izraelských a palestinských žurnalistů. Před několika dny byli během protestů u vesnice Beitunia napadeni skupinou protestujících Palestinců izraelský novinář a Avi Issacharoff a fotograf Daniel Book. Jejich palestinští kolegové je nejdříve varovali, aby odešli a když tak neučinili, vrhnul se na ně palestinský dav. Nakonec byli doprovozeni do bezpeční palestinskými policisty, bez utrpění vážnějších zranění.

Rozlícený dav se dokáže vymknout velice jednoduše kontrole, sám jsem to zažil během fotografování střetů demonstrantů a izraelské armády. Kameny létaly všemi směry, v jednu chvíli dopadaly i jen pár centimetrů o mojí hlavy. Nebýt staříka, který by mladíky uklidnil, nebylo by to pro mě vůbec dobré. Palestinci nevěří izraelským novinářům pohybujícím se po okupovaných územích ze dvou základních důvod. Mohou být totiž agenty Šin Bet, tedy izraelské tajné služby a pořizovat snímky protestujících, které budou posléze použity k jejich zatčení či vydírání. A důvod druhý je vojenská služba. Nynější novináři, kteří slouží v armádních rezervách či jsou v záloze, mohou být velice snadno povoláni ke službě vlasti a pak by znalosti i vztahy, které získali na okupovaných územích, mohyl být pro Palestince kritické. Však ani jedno z toho neomlouvá útoky proti lidem označeným nápisem PRESS.

Zatímco palestinští novináři jsou často zatýkáni, biti a mučeni, jejich izraelští kolegové si užívají privilegia svobodných lidí. To vytváří další napětí, zatímco izraelští autoři i fotografové mohou pokrývat událost jak v Izraeli, tak Palestině, palestinští novináři jsou odkázáni pouze na prostor ohraničená separační bariérou. Tedy důvodu jsou i ekonomické, Izraelci prostě berou Palestincům pracovní prostor.

Tedy existuje v tomto násilí rozdíl? Ano. Zatímco o ojedinělém napadení Avi Issacharoffa hojně psala izraelská média a palestinský prezident Mahmoud Abbás ho přijal, aby se mu omluvil, o desítkách napadení palestinských žurnalistů se mlčí, buď úmyslně a nebo díky cenzuře Izraele. To, že by se některým z nich izraelský premiér Benjamin Netanjahu omluvil, je opravdu velice nepravděpodobné. Palestinský dav občas reaguje impulzivně a hloupě, což však neomlouvá újmu, kterou způsobí. Lidé, zodpovědní za napadení Issacharoffa, musí být potrestáni. Izraelská armáda i úřady se však cíleně zaměřují na palestinské (a nejenom je) novináře, snaží se jim znepříjemni a potažmo znemožnit jejich činnost. Bez svobody slova, není možná demokracie a to v žádné, byť i okleštěné podobě.

0
Vytisknout
1397

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2014