Další "strašná" krize v EU? Možná ne...

2. 6. 2014 / Karel Dolejší

Konzervativní straně blízký deník The Telegraph v článku Bruna Waterfielda a Tonyho Patersona předkládá složitější verzi sporu o šéfa komise, než jaká dominuje ostatním médiím. Podle ní výhrady k Junckerovi coby příznivci "spojených států evropských" mají nejen francouzský prezident Francois Hollande a italský premiér Matteo Renzi, ale také poněkud překvapivě - německá kancléřka Angela Merkelová. Té má údajně především vadit, že Juncker chce napříště předat pravomoc jmenovat předsedu komise Evropskému parlamentu.

Merkelová si podle Telegraphu nemůže dovolit oponovat Junckerovi otevřeně, protože ten má podporu v obou německých koaličních blocích - mezi křesťanskými demokraty/sociály i sociálními demokraty. Kancléřka však má ještě možnost použít proti němu právě Camerona a domáhat se toho, aby "oba ustoupili" - britský premiér přestal vyhrožovat a Juncker se vzdal kontroverzní kandidatury.

Pokud opravdu dojde k tomu, o čem píší zpravodajové Telegraphu z Berlína, samozřejmě to neznamená, že Juncker Merkelovou "poslechne" a zařídí se podle jejích představ. Může se cítit dost silný na to, aby německou kancléřku konfrontoval právě v tématu, které jí nejvíce vadí. Volba předsedy Evropské komise poslanci Evropského parlamentu je každopádně zcela legitimní a potenciálně dosti populární požadavek, který přinejmenším zčásti kompenzuje frustrující deficit legitimity bruselské exekutivy.

Problém je v tom, že zbytek Junckerovy agendy v podobě eurofederalismu si sotva mohl "vybrat" horší dobu. Co nebylo prosazeno v době, kdy Evropská unie alespoň ekonomicky docela dobře fungovala, není možno silou prosadit, když zjevně nefunguje a narůstají v ní separatistické tendence na národní úrovni. Tady je třeba hledat nejprve především konsensuální ekonomická řešení a vybírat k nim politická témata, která sjednocují. Zvolit Junckera by však znamenalo "válcování" zastánců jiných názorů. A to by v delší perspektivě EU rozhodně neprospělo.

Osobně bych si přál nemožnou kombinaci: Zvolení Pierra Moscoviciho, které by signalizovalo, že EU věnuje pozornost francouzským a britským obavám a potenciálně i celému chudšímu "jižnímu křídlu", a současně prosazení další volby předsedy EK poslanci Evropského parlamentu, a - ale jen za této podmínky - současně v delší perspektivě pokračující politickou integraci Unie.

Vzhledem k bídě, kterou evropská politika od roku 2008 předvádí, budu ovšem rád, jestliže Junckerovi oponenti nebudou zválcováni a unie si zachová aspoň malou naději na další politickou budoucnost v současném složení.

0
Vytisknout
6310

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2014