Ruská anexe Krymu "vůbec není jako Mnichov 1938"

4. 4. 2014

Britský historik Martin Brown ostře protestuje proti primitivním paralelám, které se objevily v mnoha sdělovacích prostředcích v poslední době, a které tvrdí, že Putinova anexe Krymu je "totéž jako Mnichov 1938". Je to nesmysl: Nacistický režim r. 1938 neprovedl invazi do Sudet. Sudetské území bylo předáno německým úřadům podle podmínek Mnichovské dohody, kterou podepsaly Británie, Francie, Itálie a Německo. Ze Sudet pak uprchlo asi 150 000 osob, většinou občané mluvící česky a německy mluvící antinacisté. Polsko a Maďarsko využily příležitosti k anexi určitých československých území pro sebe. Ani březen 1939, kdy nacistické Německo okupovalo celé zbytkové Československo, není paralelou k dnešní situaci na Krymu.

Je nutno si uvědomit, píše Martin Brown, že tato základní fakta jsou spojena s mnoha desetiletími energické debaty historiků. Prostě neexistuje žádná všeobecně přijímaná jediná interpretace této obrovsky kontroverzní československé epizody. Existují různá, radikálně se navzájem odlišující vysvětlení ohledně Hitlerovy motivace, britské a francouzské reakce a úspěchu či selhání "appeasementu" (česky překládaného jako "mnichovanství").

Ať už byl či nebyl Mnichov 1938 morální, správný či legální, převod sudetských území byl v té době oficiálně schválen, na rozdíl od krymského referenda a anexe Krymu. Dokonce i Protektorát Čechy a Morava uznalo před vypuknutím druhé světové války v září 1939 relativně velké množství jiných zemí, včetně Velké Británie, která uznávala Mnichovskou dohodu jako legálně platnou až do začátku devadesátých let dvacátého století.

Často se tvrdí, že sudetští Němci jsou údajně analogičtí ruským občanům žijícím na Krymu, a že Putin je jako Hitler. Pro tyto představy také neexistují žádné důkazy. Současné etnolingvistické složení Krymu a pobaltských zemí je přímým důsledkem opakovaných deportací a přesunů obyvatelstva, organizovaných Sovětským svazem od čtyřicátých let dvacátého století. Naproti tomu vztahy mezi česky a německy mluvícím obyvatelstvem na historickém území zemí Koruny české byly založeny na mnoha staletích spolupráce a koexistence, stejně jako na ostrém konfliktu. Teprve s postupným vznikem soupeřících národnostních identit během devatenáctého století ustoupila sdílená "bohémská" (boehmisch) identita (založená na teritoriálním, nikoliv na jazykovém pocitu vzájemnosti) Rakousko-uherského mocnářství pojmu "čechoslovakismu" a Němci žijící v Čechách si začali říkat sudetští Němci.

Srovnávání nynější anexe Krymu s okupací Československa ze srpna 1968, jak to udělal dnešní český prezident Miloš Zeman, je už naprostý nesmysl. Invazi ze srpna 1968 provedly mnohonárodnostní jednotky ze Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska po opakovaných varováních Leonida Brežněva Alexandru Dubčekovi, že provádí své reformy příliš rychle. Žádné území nebylo tehdy anektováno a nešlo o žádné fašisty ani o utlačované menšiny.

Jde o to, že historie je debata, není to ani tvrzení ani fakt ani společná představa minulosti, což by měli vědět všichni, kdo jsou seznámeni s E.H. Carrem, Richardem Evansem nebo třeba i s Herodotem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
9297

Diskuse

Obsah vydání | 7. 4. 2014