Západ a východ Ukrajiny a... demokracie

7. 4. 2014 / Milan Daniel

Aktivity proruských sil na východě Ukrajiny nespadly z nebe. Jsou prozatímním vyvrcholením vývoje posledních měsíců. Karel Dolejší ve svých článcích popisuje, jak se na nich podílejí ruské zpravodajské služby, ale pomíjí, jak se na vývoji na západě země podílely americké zpravodajské služby -- viz např. známá zmínka Victorie Nuland, že USA do převratu v Kyjevě investovaly pět miliard dolarů. Tříměsíční pobyt revolucionářů na Majdanu, bohaté saturování jejich sociálních, zdravotních a dalších potřeb přece ani nemohl být zadarmo. Ruská odpověď: na náměstích Doněcku, Luhansku, Dněpropetrovsku a dalších měst na východě země jsou "radikálové" indoktrinovaní propagandou, jejíž znaménko je opačné než to, jímž byli poznamenáni proevropští "demonstranti" v Kyjevě.

Utlumilo by ruské imperiální choutky, kdyby NATO zůstalo na svých původních pozicích z roku 1989, nebo se dokonce rozpustilo podobně jako Varšavská smlouva? Proti komu se v posledních dvou desetiletích (na Východ ovšem) rozšiřovalo, koho obkličovalo? A čeho pozitivního svými zásahy (namátkou: v Jugoslávii, Afghánistánu, Libyi) dosáhlo? Svou politikou jen rozvratu, zničení obrovských materiálních hodnot a zmaření lidských životů.

Rusko je ovšem pořád ještě velké sousto, třebaže je to "regionální" mocnost. Proto je systematicky okopáváno, jeho lidskoprávní agenda je programově zpochybňována i prostřednictvím nepokojných kundiček souložících s kuřaty v pravoslavném chrámu a k plivání jsou využívány všechny možnosti, včetně nesnesitelně úspěšných her v Soči.

Proč si nedovolí Evropa s Amerikou takhle iritovat třeba Saudy?

To, co vůči Rusku provádělo "mezinárodní společenství" v režii USA je všechno jiné než přátelská spolupráce. Nemohu si pomoci, ale kdyby se Rusko nemohlo cítit ohroženo, sotva by v něm vznikaly a nacházely takovou podporu nacionalistická uskupení, sotva by reagovalo zbrojením. A Putin by si sotva na Krymu dupl - dost. Tlak holt budí protitlak.

Oba tábory dosahují svých cílů nedemokratickými prostředky, nátlakem, oba tábory reprezentují samy sebe a své donátory v pozadí, nicméně v nedemokratických vodách mají sílu poměry změnit. Jedinou cestou k legitimizaci poměrů jsou ale demokratické parlamentní volby. Jenže ty se nechystají.

O příkopu mezi západem a východem Ukrajiny se ví dávno, stejně dlouho země hrozí rozpadem. Možným schůdným řešením pro udržení ukrajinské státnosti je federalizace země, pro niž se vyslovují i někteří čeští politici včetně prezidenta Zemana. To je ovšem cesta, která je proti srsti zvířete agrese, jež potřebuje Ukrajinu jako konečné nástupiště pro ovládnutí Ruska infiltrovaného šesti sty nevládními organizacemi financovanými ze Západu. Jenom tím je Ukrajina pro Západ zajímavá. Země otroků, oligarchů, uklízeček a zbohatlíků by pro něj jinak znamenala totéž, co Uganda.

Proti válce stojí rozumná dohoda o federalizaci země jako alternativa, která je sto v míru uspokojit podstatnou část obyvatel země, zajistit jim klid a snad i lepší život, který si nepochybně zaslouží. A znovu: česká diplomacie má vzácnou příležitost vstoupit do hry jako činitel, který má s Ukrajinou a Ukrajinci historické i kulturní vazby, je vnímán jako přítel a může inteligentní řešení demonstrovat na příkladu vlastní krajiny.

Není-li už ovšem pozdě.

0
Vytisknout
8769

Diskuse

Obsah vydání | 9. 4. 2014