Konkurz, nebo jmenování....?

1. 6. 2013 / Jiří David

čas čtení 4 minuty

Uměleckohistorická společnost formulovala otevřený dopis Ministryni kultury Aleně Hanákové, ve kterém žádá, aby byl nový ředitel vybrán na základě konkurzu, jehož součástí bude mimo jiné zveřejnění jmen kandidátů, zveřejnění složení výběrové komise a zveřejnění projektů jednotlivých kandidátů. To je jistě ve své podstatě srozumitelný krok a měl by svou logiku, kdyby...

Kdyby se zdejším konkursním řízení a především sestavování jejich komisí a následně jejích výsledkům dalo věřit.

Jak je již všeobecně i laické veřejnosti známo, proběhly již v tomto kontextu dvě výběrové řízení. To první dokonce regulérně s mezinárodní, renomovanou účastí. Všichni moc dobře víme, jak její vysoce fundované doporučení dopadlo! Ostudně trapnou blamáží ze strany ministerstva kultury a jejího tehdejšího ministra, jež se zalekl hradního politického harašení. Mimochodem, co asi dnes vlastně podobní ministři na „jedno politické použití“, činí? Všichni si pamatujeme i druhé, už zcela lokální, malé české výběrové řízení, jež se regulérním, civilizovaným konkursům na podobná významná místa, ani z dálky nepodobalo. Věřím, že se UHS aktivně podílela na zviditelňování argumentů nepatřičnosti podobných jevů a veřejně se angažovala proti stupiditě, jež byla výsledkem výše zmíněných konkursů.

Přiznávám, že jsem však očekával silnější profesní tlak a ne zdejší folklór v podobě vyčkávací, alibistické 100 denní metody. Čekal jsem, že si teoretici, kritici, kunsthistorici, umělci dokáží okamžitě uvědomit trestuhodnost podobných výběrových řízení. Nestalo se. Jednotlivé naše „výkřiky“ zapadaly rychle v mediálním šumu. Nezaznamenal jsem však žádné široké polemické diskuse, případně sympozia apod., jež by věrohodně dokázala formulovat stávající tragickou situaci v NG.

Nevěřím už proto na zdejší další, podobně konstruované výběrové řízení, neboť i sestavování výběrové komise bude jen další fraškou. Nedělejme si opětovně žádné iluze. V tuto chvíli a za stávajících podmínek, bude jistě efektivnější jmenovat generálního ředitele Národní galerie, přímo, byť i slabým ministerstvem.

Proto je dobře, že se na české scéně, jež má tak ráda zákulisní jednání, jež dokonce považuje za korektní, objevuji již konkrétní jména, konkrétní osoby. V normálních společnostech se totiž jména lidí, jež kandidují na takto významná místa, veřejně probírají i více jak rok dopředu. Pak se nemůže a nesmí stát, že se jak u nás, vyberou raději slabá, neznámá jména, jen aby se na post nedostala silná osobnost s vizí, programem, která však nikomu nepůjde na ruku. Jsem tedy z těchto důvodů pro přímé jmenování, ačkoliv jsem zastáncem výběrových řízení.

Autor, doc. a ak. mal., je vedoucím intermediálního a konceptuálního atelieru VŠUP Praha. Dlouhodobě podporuje do čela NG J. Fajta.

30. 05. 2013 Štěpán Kotrba: Národní galerie II.: vysoká hra PPF nejen o Karla Srpa ZDE

27. 05. 2013 Štěpán Kotrba: Skrytý boj o Národní galerii: co spojuje pátera Daniela Hermana a Jiřího Fajta? ZDE

28. 04. 2010 Štěpán Kotrba: Třetí dějství frašky o Národní galerii: schizofrenie Jiřího Fajta ZDE

22. 04. 2010 Štěpán Kotrba: První dějství frašky o Národní galerii: výběrové řízení na generálního ředitele jako druhořadá komedie ZDE
22. 04. 2010 Štěpán Kotrba: Druhé dějství frašky o Národní galerii: jak zkušeně a profesionálně pouštět žilou národnímu kulturnímu stánku ZDE
16. 04. 2010 Štěpán Kotrba: Čert na zdi a Fajt v Národní galerii ZDE
08. 04. 2010 Štěpán Kotrba: Povodňový tunel, drzost a krátká paměť Jiřího Fajta ZDE

0
Vytisknout
9935

Diskuse

Obsah vydání | 3. 6. 2013