Co kardinál Tomášek neřekl

31. 5. 2013

Pan Jiří Baťa reagoval na rozhlasovou glosu Dominika Duky článkem. Pan Baťa má samozřejmě na pochybnosti o morálním kreditu církve či pana kardinála Duky právo. Pokud ale chce pan Baťa osočovat současného kardinála ze "znevěrohodňování, či zpochybňování prohlášení kardinála Tomáška", tedy předchůdce kardinála Duky na svatovojtěšském stolci, měl by mít k dispozici daleko serióznější argument, než jen nedoložitelný výrok ("To je poslední nárok, který církev vznáší"), který poslední dva roky v různých variantách koluje po internetu, píše Josef Nerušil.

V diskuzích o narovnání vztahu mezi státem a církvemi se tento výrok objevuje na podzim roku 2011, a to na následujícím blogu. Výrok poté použil i Jiří Paroubek na půdě poslanecké sněmovny, nebo Lenka Procházková při svém prvomájovém projevu. Donekonečna je pak výrok omílán na internetových diskuzích, falešně vkládán do úst novináři Josefu Klímovi apod.

Tolik je možné zjistit o původu zmíněného výroku za pomoci vyhledávače Google a při omezení vyhledávání na úsek od 1.1.1990-1.1.2012 a za užití tří klíčových slov: Tomášek, kardinál, majetek. Podstatnější je ale skutečnost, že zmíněný výrok nelze před rokem 2011 doložit ani při využití databanky ČTK a digitálního archivu českých médií. Sám jsem několik internetových diskutérů požádal o uvedení odkazu na zmíněný zdroj, nebo alespoň přiblížení okolností, při kterých měl výrok zaznít. Odpověď jsem ale nikdy nedostal. Legenda o "poděkování za dar" a dávném velkorysém kardinálovi se totiž vžila do povědomí národa natolik, že už o jeho pravosti nikdo ani nepochybuje. K tomu nelze dodat nic jiného, než ono "goebbelsovské" stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Každý, kdo se o problematiku církevních restitucí zajímá a skutečně o ní něco ví, by zmíněný výrok zpochybnil už jenom z toho důvodu, že kardinál Tomášek byl v březnu roku 1991 na vlastní žádost z arcibiskupského úřadu propuštěn a vystřídán Miloslavem Vlkem. V srpnu 1991, kdy měl údajný výrok zaznít byl tedy "jen" emeritním kardinálem a emeritním arcibiskupem. Protože nebyl v srpnu 1991 vykonavatelem žádného církevního úřadu, nemohl jménem církve za nic poděkovat, natož pak pronášet závažná stanoviska o majetkoprávním narovnání mezi státem a církvemi. Pokud tak činil -- vyjadřoval jen svůj názor, stejně jako dnes činí např. emeritní kardinál Vlk při svých úvahách o vlastnictví katedrály. Tato skutečnost však protagonistům zmíněného výroku naprosto uniká.

Kardinál Tomášek navíc ani neměl důvod podobný výrok pronášet, protože jednání o majetkovém narovnání se státem nikdy nevedl, ani se ho nezúčastnil -- což je snadno doložitelný fakt. Kdo se opravdu vyzná v problematice tzv. církevních restitucí by také věděl, že v roce 1990 (nikoli v roce 1991, jak se mnozí mylně domnívají) byl prostřednictvím výčtového zákona nemovitý navrácen majetek jednotlivým řeholním řádům a kongregacím, zákon ale vůbec neřešil (zadržovaný nemovitý) majetek jednotlivých farností a diecézí a pozemků. Pro pořádek jenom dodejme, že kardinál Tomášek nebyl členem žádné řehole, ani řádové kongregace. Děkoval by tedy za něco, s čím by neměl co do činění. Řeholní řády a diecéze jsou totiž dvě naprosto odlišné instituce, a to jak po stránce právní, tak i organizační a majetkové. V červnu 1991 ale federální shromáždění schválilo tzv. blokační paragrafy, které předpokládaly brzké vypořádání mezi státem a církvemi v otázce majetku -- které se nakonec v srpnu 1991 po neschválení návrhu ve Federálním shromáždění neuskutečnilo. Veřejné prohlášení o daru a odmítnutí dalších nároků, které je kardinálu Tomáškovi přisuzováno, by tak v srpnu 1991 bylo značně mimo kontext. Nejenom že neměl v srpnu 1991 za co děkovat, protože církve nic nedostaly, ale zároveň by se vzdával dalších nároků dva měsíce poté, co byly ve Federálním shromáždění schváleny blokační paragrafy, které předurčily podobu dnešního vyrovnání.

Nejpravděpodobněji tedy vychází, že výrok jednoduše není pravdivý. Například Dominik Duka pravost tohoto výroku jednoznačně odmítá, cituji slova pana kardinála: "Tento výrok je normální lež, protože vyrovnání, ke kterému došlo za pana kardinála Tomáška, jsem osobně vedl já a nikdy pan kardinál Tomášek. On už ve svém věku nikdy žádné takové prohlášení nečinil a navíc to nebylo vyrovnání s církví de facto, chápeme-li církev jako církev. Bylo to řešení, které mělo vyřešit existenci a obnovu klášterů. Těchto jednání se ale pan kardinál Tomášek nikdy nezúčastnil, poněvadž se jich účastnily jenom mužské a ženské řehole".

Samozřejmě mi může kdokoliv namítnout, že zmíněný výrok mohl z úst kardinála Tomáška zaznít, i když je nedoložitelný. V takovém případě je ale zapotřebí vidět i značné trhliny v jeho věrohodnosti a s takovým vědomím jej užívat -- rozhodně však ne na půdě poslanecké sněmovny, ani při veřejných projevech, natož pak při útocích ad hominem. Pokud je někdo jiného názoru, měl by dodat jakoukoliv indicii, která by napomohla zodpovězení místa, času a příležitosti, kdy měl zmíněný výrok zaznít. Jedině takový postup by byl férový.

Pan Baťa ve svém textu uvádí pouze jedinou indicii, tedy že kardinál Tomášek v srpnu 1991 veřejně poděkoval za navrácení určitého majetku řeholním řádům. Prozradí mi tedy, při jaké příležitosti tak kardinál Tomášek měl učinit a jestli byl sám svědkem tohoto výroku? Popřípadě disponuje pan Baťa seriózním dokumentem, který by tento výrok doložil? Nebo snad pan Baťa - jeho vlastními slovy - "káže vodu a sám pije (mešní, možná i jiné) víno", když jiným nepravdy vytýká a sám jich vesele využívá?

(Autor pracuje pro Arcibiskupství pražské)

0
Vytisknout
9574

Diskuse

Obsah vydání | 3. 6. 2013