Kauza Čunek: Absolutní politická skleróza

23. 11. 2012 / Boris Cvek

Slyšel jsem v Radiožurnálu rozhovor s Jiřím Čunkem, který žasnul nad tím, že v Senátu se prý nedrží "gentlemanské" dohody, když ho senátoři ani napodruhé neinstalovali do funkce místopředsedy Senátu. Redaktorka nebyla vůbec schopná Čunkovi připomenout nedávnou minulost, která představovala jednu z největších polistopadových afér. Dokázala mu pouze vyčíst, že jeho případ se nedostal před soud... na to Čunek reagoval velmi snadno tím, že to nezáviselo přece na něm a že to je svědectví o tom, že je nevinný. Podstatné je, že Čunkův případ byl zcela nestandardně odebrán příslušnému státnímu zástupci a přenesen rozhodnutím nejvyšší státní zástupkyně Vesecké jakémusi státnímu zástupci Salichovovi, zcela arbitrárně zvolenému, který nedovolil, aby se věc dostala k soudu.

Odpornost celé čunkiády lze doložit i tím, že se na ní shodli i takoví antipodi jako Jiří Pehe a Martin Komárek. Každému velmi vřele doporučuji přečíst si jejich články. Novináři by měli být na debatu s člověkem, který symbolizuje celé jedno období dějin České republiky, lépe připraveni. František Bublan mluvil v diskuzi s Čunkem včera v Radiožurnálu o "stínu", který na něm ulpěl. Už to je zapomenutí na pravou podstatu čunkiádního fenoménu, jak pochopí každý, kdo si přečte komentáře pana Pehe a pana Komárka. Jen bych připomenul, že KDU-ČSL, která se údajně "očistila" odchodem TOP09, má dnes Čunka jako svou ikonu. Jednou z nejhorších vlastností české politiky i novinařiny je to, že se zapomíná, že rozum a paměť jsou mdlé a tupé, že se skáče po povrchu každodenního kolotoče a věci se záměrně neukazují v kontextu.

0
Vytisknout
3139

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2012