Nebylo by dobrou vizitkou české občanské společnosti stát se staromódnější než NATO

22. 11. 2012 / Karel Dolejší

"Organizujte se, organizujte se, to je zákon a proroci!", tak by mohla možná znít výzva, aby se občané organizovali, v poněkud ještě expresívnější formulaci. Králík Bobek zesnulého ilustrátora Vladimíra Jiránka by ovšem z klobouku nejspíše rozmrzele odpověděl: A proč? Což by byla tentokrát z jeho strany velice případná otázka, jíž se stojí za to věnovat blíže.

Standardní organizační jednotkou v rámci Severoatlantické aliance je dnes tzv. úkolové uskupení (Task Force, TF). Jak název napovídá, taková organizační jednotka je vytvořena výlučně za účelem splnění konkrétního úkolu a po jeho eventuelním splnění přestává existovat. S koncepcí původně přišlo Britské královské námořnictvo, ale postupně se rozšířil na ozbrojené síly NATO vůbec - a dokonce i některé nevojenské organizace nyní zakládají vlastní "úkolová uskupení". Zatímco dříve bylo obvyklé, že konkrétními úkoly byly pověřovány stálé vyšší jednotky, eventuelně pouze vybavené pro daný účel "posilovými prostředky", dnes je takové uskupení pro daný úkol prostě se vším všudy ušito na míru.

Je samozřejmě v zásadě věcí konvence, jak se ta či ona organizace nazývá, zda "úkolové uskupení W4C", nebo "dočasný výbor pro rasovou čistotu veřejných záchodků". Co ale jedno rozhodně není je otázka, zda je nějaká organizace úkolově orientovaná, nebo naprosto vydaná na pospas Parkinsonovým zákonům, případně ještě horším věcem..

Například organizace s názvem Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten (Ocelová přilba, svaz frontových vojáků) vznikla v Magdeburku v roce 1918 coby neoficiální rezervní organizace německé armády (Reichswehru). Původně byla víceméně apolitická, sloužila mj. vzájemné výpomoci veteránů v pozici společenských vyděděnců, ale postupně propadala stále větší závislosti na národně konzervativních politických silách, až nakonec byla kompletně převzata nacisty. Někteří analytici Výmarské republiky poukazují na svým způsobem typický charakter Stahlhelmu v tehdejších poměrech: Posloužil totiž jako jakýsi rezervoár loajality definované převážně na předpolitické úrovni, ale v jistý okamžik byl se všemi členy víceméně bez odporu podřízen konkrétní politické linii a stal se prodlouženou rukou NSDAP.

Stahlhelm ovšem dozajista nebyl úkolově orientovanou organizací. Naopak, šlo o těleso, které nemělo žádný jasně definovaný cíl, kromě toho být rezervou. Svým způsobem lze říci, že se jednalo o organizaci pro organizaci.

Dokonce i standardní organizace velice často svůj původní cíl opustí - a to je nad slunce jasnější signál, že je třeba z nich odejít - případně přežijí dosažení cíle (typicky západní sociální demokracie, jak ji počátkem 90. let analyzoval Dahrendorf), existují však nadále, setrvačně, z PR minulých úspěchů, nebo kvůli osobním zájmům členů, podobně jako Stalhelm. Úkolově orientovaným uskupením by se však tohle stávat nemělo.

Proto když uslyšíte něco o organizování občanů, nebojte se být za králíka v klobouku či věčného kverulanta a vždycky chtějte slyšet jasný důvod, proč ta a ta organizace existuje, případně proč by vlastně měla vzniknout stotisící osmisetdvacátášestá organizace na české scéně - co je jejím přesným účelem, jak ho konkrétně hodlá dosáhnout, co bude považovat za dosažení cíle a za jak dlouho po něm se hodlá rozpustit.

Nevstupujte prosím do žádných Stahlhelmů, historie ukázala, že to vůbec není dobrý nápad...

0
Vytisknout
2031

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2012