Umravnit exekuce nemusí být tak složité

Stačilo by donutit exekutory, aby dlužníka hned na začátku o dluhu informovali. Bez prvotního prokázaného kontaktu s dlužníkem by se dluh nesměl vymáhat

21. 11. 2012

Pan Aleš Uhlíř píše "Komparace české legislativy se západní Evropou za účelem zcivilizování českých zákonů o exekucích aj. vyžaduje vysokou míru nasazení a také profesionality." Dovolím si s tímto tvrzením nesouhlasit, píše Peter Nešvara. Hrábněme trošičku do principů a historie. Ještě před několika málo lety byl v ČR stav takový, že neexistoval praktický způsob jak donutit dlužníka k zaplacení. Toto podvazovalo možnost jakýchkoli menších úvěrů. Banky dávaly větší úvěry prakticky výlučně na zástavu nemovitosti, menší úvěry skoro nebylo možné poskytovat neb nebylo jak dlužníka donutit platit, když nechtěl. Možnost exekucí byla logická a zřejmě i správná volba. Teoreticky.

V praxi se to zadrhlo tím, že mafie postřehla svou příležitost a oněch exekucí se chopila sama.

Aby se exekuce změnily z celkem normální záležitosti moderní společnosti (jak byla původní myšlenka) na něco blízce podobného Cosa Nostře, musel být legislativní proces ušit na míru právě oněm mafiánským praktikám. A zde je klíčová změna zákona umožňující takzvané fiktivní doručení zásilky.

První část procesu je upomínání dlužníka. Tato část je administrativně-byrokratická, což znamená jednoznačně zcela neefektivní. Nějaká úřednice na soudě, které plat běží podle tabulek (ať dělá nebo nedělá) nebude po nikom pátrat. Ta prostě strčí upomínku do obálky a pošle ji doporučeně na trvalou adresu dotyčné osoby. Pokud ji dotyčná osoba nevyzvedne prostě proto, že tuší obsílku dluhu a chce se jí vyhnout, anebo proto, že je zrovna na dovolené anebo pracuje v zahraničí anebo z jakýchkoli jiných důvodů, pošta obálku za dva týdny vrátí odesilateli.

Dříve to znamenalo, že zásilku adresát neobdržel. Dnes je institut fiktivního doručení a bere se to jako že adresát zásilku obdržel. Což je neuvěřitelné, neb adresát ji nejenom neobdržel, ale ani nemá šanci zjistit o co vlastně šlo. Vrátí se po dovolené (nebo z delší pracovní cesty), najde ve schránce lísteček o uložení zásilky na poště a na poště se dozví, že zásilka byla vrácena odesilateli.

Už se ani nedozví kdo ten odesilatel vlastně byl natožpak o co vlastně šlo. Druhá část procesu je vlastní exekuční vymožení pohledávky.

Toto už není žádný administrativně-byrokratický proces, toto je soukromý podnik, kde peníze exekutora nejsou žádná výplata, ale jsou odvozeny od toho, že z dlužníka dluh plus náklady opravdu vyrazí. No a kupodivu exekutor obvykle nemá žádný problém najít dlužníka, který byl pro první fázi hledání administrativně byrokratickým aparátem ukrytý lépe než Bin Ládín.

Toto není žádná teoretická možnost. Mám známého, který pracuje téměř trvale v zahraničí, má našetřeno několik milionů korun a přesto se bojí exekucí. Do své schránky se dostane jednou za několik měsíců a když najde lísteček o uložení zásilky tak může jenom dumat -- je to třeba pokuta, že jej před půl rokem naměřil někde radar? Nebo po něm někdo něco chtěl? Neví. Řeší to tak, že pro jistotu má většinu peněz mimo ČR aby u na ni ty hyeny nemohly, pokud to vezme špatný směr. (Datovou schránku samozřejmě má, ale nevěří ji).

Jak je vidět, ty exekuce o kterých se pořád bavíme, mají v podstatě dva okruhy. Jedním z nich je to, kvůli čemu vlastní exekuce byly zavedeny. Když si někdo vezme závazky a potom je nemůže nebo nechce splácet.

Druhý balík je o tom, že se před povinným dlužníkem v podstatě zatají jeho zapomenuté nebo neřešené a neřešitelné drobné závazky, ty se znásobí různými poplatky a potom se přes exekuci vymůže nepřiměřené plnění například prodejem rodinného domu kvůli několika tisícovkám. Toto je samozřejmě mafiánská vyděračská praktika, které by se mělo zabránit. Je to tak složité? Já si myslím, že není. Podle mého názoru by postačilo několik velmi jednoduchých legislativních úprav:

1.) Zrušit možnost fikce doručení. Znemožnit tak možnost exekuce o které dlužník předem reálně neví.

2.) Přesunout povinnost informovat dlužníka o dluhu z administrativního aparátu (například soudů) na exekutory.

Jak by to v praxi vypadalo? Pokud existuje nějaký dluh, exekutor se ho může ujmout. V tom případě by ale existovala jeho povinnost fyzicky dohnat dlužníka a proti podpisu mu předat informaci o dluhu a to bez jakýchkoli poplatků či navýšení -- například dluh za pokutu za rychlou jízdu naměřenou radarem tehdy a tehdy tam a tam.

Potom by poplatník měl nějaký čas (například měsíc) aby buď dluh uhradil, anebo podal odpor u soudu.

Teprve pokud neučiní tak ani tak, potom nastupuje exekutor, obstavení platu, zabavení věcí a nemovitostí a podobně. Exekutor totiž dost dobře nemůže říci, že dlužníka pro upomínku nemohl najít, ale pro exekuci a zabavení věcí jej už najít mohl. Toto ošetřit v legislativě by nemohl být žádný problém. Pokud ovšem (a obávám se, že to tak je) exekutoři prostřednictvím korupce onen legislativní proces ovládají a takovou změnu prostě nepřipustí, neb by jim zabránila v současném rýžování zlata a drahokamů.

Jenomže jestli je legislativní proces pod kontrolou těchto mafií, tak vám ani sebelepší právník nepomůže. Protože právníci musí postupovat podle zákonů a pokud je jedna strana v pozici, že si je může nechat ušít na míru, tak vždycky budete hrát nižší ligu podle pravidel, které si prosadil váš protihráč.

Jinými slovy -- exekutorské zvůli v Čechách by se dalo legislativně zabránit snadno -- pokud budou legislativci chtít.

0
Vytisknout
4890

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2012