Jednoduchá řešení exekutorů?

23. 11. 2012 / Stanislav Křeček

Vyjádřil jsem hned od počátku jistou rezervovanost k záměru vyhlášenému na stránkách Britských listů, totiž sehnat peníze na analýzy o postavení exekutorů u nás i v Evropě. Myslím, že je to zbytečné: je jen málo našich problémů, o kterých by se tolik diskutovalo a analyzovalo, jako je právě problém s dosavadním fungováním zákona o soudních exekutorech. Dovolím si však přesto k tomu říci několik poznámek, protože mě začíná děsit vzrůstající počet těch, pro které je všechno jasné, mají představu, že všechny problémy jsou snadno řešitelé a v přístupu ke světlým zítřkům nám v realizaci těchto snadných a jednoduchých řešení brání mafie nebo "legislativa, která je pod kontrolou mafií", jak píše na stránkách Britských listů Peter Nešvara, právě pokud jde o exekutory. T. Okamura soudí, že vše u nás se snadno vyřeší tím, že bude zavedena trestní odpovědnost politiků a soudců (jako bychom ji již neměli) a P. Nešvara soudí, že problém exekutorů bude vyřešen, jestliže se zruší institut náhradního doručení a bude exekutorovi uložena povinnost dlužníka "dohnat" a "proti podpisu mu předat informaci o dluhu". Jak ten podpis na dlužníku vynutí, jsme se ovšem nedozvěděli, a to právě je ono kouzlo jednoduchých řešení po vzoru Brouka Pytlíka: nějak se to udělá...

Máme-li se exekutory vážně zabývat, musíme si nejprve zodpovědět základní otázky, abychom věděli, o čem se vlastně bavíme:

1. Chceme soukromé exekutory nebo má právo vykonávat jen stát? Není to tak samozřejmé. Výkon práva je jednou ze základních funkcí státu a záleží jen na rozhodnutí příslušných orgánů, zda stát některou z těchto svých funkcí svěří soukromým osobám. Soukromí exekutoři nejsou vůbec žádnou samozřejmostí, v celé řadě státu výkon rozhodnutí je věcí pouze orgánů soudu.

2. Pokud se rozhodneme pro soukromé exekutory, mají to být podnikatelé hledící jen na zisk, nebo soukromé osoby pověřené realizací soudních rozhodnutí? Jinými slovy chceme vymahače dluhů nebo něco na způsob soudních komisařů, jako je tomu u notářů, když projednávají dědictví?

3. Budeme mít stejné zákonné podmínky při vymáhání bagatelních částek jako u milionových pohledávek? Dnes lze za několik tisíc dluhu zabavit i dům. Chceme to? Na druhou stranu i malý dluh je dluh a zaslouží si "drobní", ale přesto i opakující se dlužníci, zvláštní ochranu?

4. Měl by i nezodpovědný věřitel mít část odpovědnosti za vznik dluhu, který mohl předvídat? Je správné a spravedlivé, když věřitelé půjčují i velké částky peněz těm, kteří zjevně nebudou schopni ze svých příjmů půjčky vracet a spoléhají jen na sociální dávky a s tím spojené další problémy? Neměl by i věřitel nějak odpovídat za budoucí dluh?

5. Existuje dlužník, který o dluhu neví? Na povinnost se snadno zapomíná a o každém dluhu musí rozhodnout soud, musí existovat rozsudek. Přibývá ovšem lidí, kteří se vůbec nedozvěděli a nějakém soudním jednání, které proti nim bylo vedeno. Je to jejich vina, když "trvalé bydliště" můžete mít i na úřadě, kde se zjevně bydlet nedá? Kam a jak lidem doručovat, když náš institut "trvalého pobytu" se zjevně zhroutil a ministerstvo vnitra chystá jeho definitivní popravu ustanoveními o tom, že "trvalé bydliště" vám může být zřízeno -- bez vašeho vědomí - i v bytě nebo domě dítěte, rodičů nebo jiných příbuzných? Jak odlišit vyhýbající se od těch, kteří se opravdu nedozvědí?

6. Má být zavedena trestní odpovědnosti těch, kteří se placené dluhů zjevně vyhýbají, jako je tomu u výživného? Ráno jsem se účastnil soudního jednání, kde mnohatisícový dlužník tvrdí, že žádný dluh nemá, neboť dluh nebyl prokázán v souladu českým právním řádem, ač mu bylo prokazatelně doručeno rozhodnutí obvodního, Městského, Nejvyššího i Ústavního soudu o jeho existenci. Je majitelem bytu (převedl jej formálně na občana Iránu) a firmy, která srážky z platu neprovádí. Neměla by hrozba odnětím svobody preventivní účinek?

7. Není ne samotné právo, ale výkon práva jedním z nejvážnějších problém našeho státu? Uvádím jen k zamyšlení.

Každá z odpovědí na tyto otázky vyžaduje nejen legislativní opatření, ale především jednotu podstatné části společnosti na přijatých řešeních. A v tom mafie, na které všechno v poslední době svádíme, opravdu nejsou všemocné.....

0
Vytisknout
3049

Diskuse

Obsah vydání | 27. 11. 2012