Za charakter dnešní společnosti mohou učitelé

23. 8. 2012 / Jan Novotný

"Vedením aktivit mladé generace společnost rozhoduje o své budoucnosti. Protože děti kterékoliv doby budou o něco později tvořit její společnost, charakter této společnosti bude z velké míry odzrcadlovat směr, kterým se ubíraly dřívější aktivity dětí. Tento kumulativní pohyb vpřed k pozdějším důsledkům označujeme pojmem růst."

John Dewey, Democracy and Education

Blíží se nový školní rok a učitelé, přeživší požadavky a důsledky různých RVP, ŠVP, nudných školení, zpackaných státních experimentů a různých plošných testování, s obavami hledí do budoucnosti. Mají strach o živobytí. Strach z osekaných výplat či propouštění. Strach z výsledků různých testů a jejich dopadů na budoucnost jejich školy. Strach z arogantních inspektorů, rozčilených ředitelů, rodičů a drzých dětí. Ví se, že strach není nejlepší rádce či motivátor. Strach vyčerpává, ubíjí a posléze vyvolává apatii.

Reálně hrozí, že se školy stanou pod-financovanými potírnami k přípravě dětí na testy. Stát bere peníze, ruší či slučuje školy. Říká hop a nastavuje obruče testů výše či níže, dle nálady či finančních potřeb ministerských kamarádů a studenti spolu s učiteli poslušně skáčou a jen se ptají jak vysoko.

Je na pováženou, že vzdělaní lidé sebou nechají, výměnou za žvanec, manipulovat způsobem, který potlačuje jejich svobodu projevu, myšlení i cítění. Konec konců není to stát, kterému učitelé vděčí za svoji skrovnou obživu. Jsou to peníze občanů, které stát pouze - a často špatně - přerozděluje. Z tohoto titulu si pak osobuje právo zasahovat skrze politiky z povolání do školství. Internetové debaty dokládají, že problematice dlouhodobého vzdělávání nerozumí ani akademici z pedagogického výzkumu, natož rychle se měnící úředníci ministerstva. Pravda, v ruštině asi mnoho relevantních studií neexistuje. Proto lze model českého vzdělávání posledních dvaceti let nazvat postkomunistickým schizofrenním potácením se mezi kurikulární svobodou a svázaností, či neinformovaným tápáním v tunelu politických a finančních zájmů.

Nedostatku povědomí o tom, co vzdělávání vlastně je a zakrslé tvůrčí kapacity některých pedagogů, pohotově využívají obchodníci přestrojení za experty, aby školám masově prodávali zcela zbytečná a směšná školení, předražené a chybné testy, počítače, interaktivní tabule, programy či hloupé učebnice a přesměrovávali tím tolik potřebné daně občanů do svých kapes. Nejmodernější digitální pomůcky či týdny školení však nenahradí poctivou, tvůrčí přípravu a hluboký vztah k dětem.

Učitelé drží ve svých rukou nesmírnou moc rozhodnout, jestli tato země zůstane i nadále zemí, jakou je, či bude zemí vzdělaných, poctivě pracujících lidí s pevnými morálními zásadami. Jejich odpovědnost za stav této společnosti a budoucího světa je mnohem větší, než si oni sami uvědomují a než jim společnost přiznává. Učitelství se musí vrátit prestiž nezávislé, kreativní a vysoce odpovědné profese.

Přiznejme jim úctu a odměny, které si zaslouží. Dejme jim volnost kreativně a svobodně pracovat. Zaplaťme asistenty ve třídách. Nenechme politiky a obchodníky aby zasahovali nedomyšlenými experimenty do křehkých procesů pedagogiky a vzdělávání, kterým nerozumí. Pak bude existovat jiskra naděje, že za 30 let ode dneška bude tato společnost lepší.

0
Vytisknout
3958

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2012