K čemu je megabyznys vrcholového sportu?

24. 8. 2012 / Boris Cvek

Myslím, že téměř bezprostředně po skončení olympiády v Londýně je to symbolická zpráva: cyklista Armstrong, sedminásobný vítěz Tour de France, vzdal svůj boj s Americkou antidopingovou agenturou (USADA), i když nebyl dosud nikdy oficiálně usvědčen z braní dopingu. Nejspíše přijde o všechny své tituly. Je poměrně výmluvné, jak uvádí zdroj níže, že v letech 2000, 2001 a 2003 jako druhý za Armstrongem skončil Němec Ullrich, který se po konci závodní kariéry k dopingu přiznal. Myslím, že Armstrongovo rozhodnutí vzdát boj s USADA lze těžko interpretovat jinak než jako přiznání, i když Armstrong stále trvá na tom, že je nevinný.

Řekl bych, že vidět vinu na straně sportovců, trenérů či týmů by byl ostatně velmi povrchní pohled. Chce-li vidět obecenstvo nové rekordy a výkony na hranici lidských možností, je doping možná jedinou možností, jak udržet sportovní byznys v chodu. Sport už dávno není ušlechtilá zábava pro obyčejné lidi, kteří se při ní protáhnou, pobudou na čerstvém vzduchu a získají radost z obyčejného, férového soutěžení. Sport je dnes už mnohem spíše obrovský byznys, nechutná aréna podvodů, korupce a předstírání, do níž si obézní, téměř nepohybliví diváci projektují své mindráky.

Sportovci jsou oběti svých výkonů, které jsou dnes tak extrémní, že jejich naděje na pevné zdraví po skončení aktivní kariéry je velmi nízká. Obrovské sumy, které si mnozí z nich vydělají (třeba fotbalisté v elitních klubech), to sotva mohou kompenzovat nikoli jenom proto, že zdraví je prostě nad všechny peníze, ale i proto, že velké sumy peněz získané v příliš raném věku za něco, co nemá skutečnou hodnotu, mohou člověka jen deformovat a odtrhnout od reality pravých lidských hodnot.

Dnes, kdy chudoba žene stále více lidí do zoufalství i v bohatém západním světě, kdy chybí peníze na zdravotnictví, sociální služby a vzdělání, je podle mne velmi naléhavá otázka, k čemu tenhle zábavní megabyznys vlastně je. Nejspíše k tomu, aby lidé žili ve virtuálním světě, v němž své mindráky "řeší" na úrovni reflexů z doby kamenné. Blížíme se k bodu, kdy se pod tíhou nových a nových skandálů zhroutí stavba vrcholového sportu jako domeček z karet? Bude se jednou psát o vrcholovém sportu jako o odporné mafiánské organizaci, která byla nekriticky přijímaná společností prostě proto, že uvedla masy lidí do jakési narkózy a závislosti na virtuální realitě extrémních výkonů bez jakéhokoli smyslu?

Osud vrcholového sportu je typickou ukázkou toho, jak obrovský přísun peněz může zničit fair play a původní ušlechtilý motiv jakékoli lidské činnosti. Lidská chamtivost a posedlost výkonem udělá z lidí, ať už sportovců, diváků nebo celé branže sportovních novinářů, otroky systému, na němž bohatne někdo v zákulisí. Nadějí do budoucnosti není činnost protidopingových agentur a nové a nové skandály, nadějí do budoucnosti je zbavit sport excesivního množství peněz a udělat z něj opět zdraví prospěšnou, amatérskou zálibu mas, která bude v lidech pěstovat fair play přístup k životu.

Šok. Armstrong vzdal boj proti dopingu, přijde o tituly ZDE

0
Vytisknout
6760

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2012