Poznámka ke vzdělanosti

24. 8. 2012 / Boris Cvek

Dovolte mi krátkou reakci na článek pana Novotného o důležitosti vzdělávání a učitelů pro společnost. Naprosto souhlasím s tím, že vzdělání je zásadní věc, zejména v době tak překotných civilizačních změn, jako je ta naše. Nicméně představa, že masy lidí a vlastně i masy učitelů budou nějak výrazně vzdělané, je asi iluzí. Vzdělaní by měli být především ti, kdo učí na vysokých školách, kdo představují opravdové akademické elity. Ti potom mohou přenášet své vzdělání na další lidi, fascinovat nadané studenty, přimět je k tomu, aby se vzdělávali sami (jako nedávno zesnulý sociolog Petrusek).

A to je podle mne základní a nejdůležitější věc: kdo chce být opravdu vzdělaný, musí se především vzdělávat sám. Ne proto, aby dával najevo v nějakých pózách, že četl tu či onu knihu, ne proto, aby něco přečetl a zapomněl na to nebo tomu vůbec neporozuměl, nýbrž proto, že vzdělanost je naprosto neoddělitelná od života, od osobnosti člověka. Proto má tak zásadní význam, protože vytváří postoje k dění kolem nás, protože otvírá člověka a činí ho kritickým, přemýšlivým, opravdovým.

Je pro mne vždy šokující, kolik tzv. "vzdělaných lidí" u nás nemá postoje nebo má postoje velmi primitivní, bojí se diskuzí a veřejných vystoupení, polemik a vydávání počtu ze svých názorů. Vzdělanost má zásadní společenský význam i pro to, aby člověk byl zakořeněný sám v sobě a nevlál jako hadr ve větru, kam ho to zrovna nese, aby se nebál a dokázal se vyjádřit např. zformulováním žhavých problémů doby v denním tisku (kolik našich "spisovatelů" píše do novin, jako se psávalo za první republiky, a co by tam dnes asi psali?). K tomu všemu ale nelze dojít tím, že se to někdo naučí ve škole. Tatáž školní výchova v různých dětech s různými životními zkušenostmi a zájmy může mít zcela rozdílný výsledek.

Filozof Popper v jedné poznámce ke své knize Otevřená společnost a její nepřátelé velmi tvrdě kritizoval poměry na anglosaských humanitních fakultách a uzavřel tím, že největší důvod k optimismu v životě spočívá v tom, že mladí lidé zpravidla projdou nepoškozeni i tak strašným způsobem výuky, jaký se provozuje na anglosaských humanitních fakultách. Je třeba hledat komplexní osobnosti, vzdělané na současné světové úrovni, zvídavé a statečné, jdoucí svou cestou, máme-li dnes ještě vůbec rozumět pojmu "vzdělanost". I vzdělanost se totiž předstírá, kupují se tituly, plní se kariérní postupy a různé bodové stupnice, ale něco takového ještě nikdy nikoho nevzdělalo. Výsledkem bývá otitulovaný blbec, který má učit ostatní a představovat pro ně vzdělanost. Často neumí ani stylizovat běžný text, psát gramaticky správně nebo pochopit abstraktní filozofickou či vědeckou úvahu.

Když občas píši texty kritizující úroveň našeho školství, dělám to spíše kvůli žákům a studentům než kvůli učitelům, jde mi spíše o to, jak může žák či student rozvíjet sám sebe navzdory škole (jak jsem to dělával zejména na gymnáziu já), když pochopí, že vzdělanost je mnohem víc než škola. Samozřejmě že potřebujeme pokud možno co nejlépe fungující školství. Předpokladem toho je však co největší množství opravdu vzdělaných lidí, což je z velké části otázka osobnostní. Myslím, že kdysi o tom bylo větší ponětí, že vzdělanec musí být osobnost, že to musí být kulturní, široký duch. Dnes existuje ve společnosti výrazný trend tohle nahradit mnohem snazší cestou plnění nějakých vnějších kritérií, která s osobností nemají nic společného.

Přednáška sociologa Miloslava Petruska, to bývala událost ZDE

0
Vytisknout
4335

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2012