Destabilizační dozvuky "humanitární intervence" NATO v Libyi v širším regionu
6. 4. 2012 / Daniel Veselý
Dne 4. dubna si západní svět připomněl 63. výročí založení Severoatlantické aliance, jak ukazuje i tento lehce retardovaný klip. Domnívám se, že důvod k oslavám skutečně není, nicméně vznik, existence a především aktivity NATO a jejich důsledky je zapotřebí zevrubně reflektovat. Prokletím řady zemí se staly takzvané humanitární intervence -- právě v režii NATO, kdy se čirá agrese halí do vyšších principů mravních. Existují konkrétní případy. Mainstreamoví novináři již dříve konstatovali, že západní intervence v Libyi byla z hlediska proklamovaného cíle chránit civilní obyvatelstvo před útoky Kaddáfího armády katastrofou. Ovšem nejen samotná Libye se vypořádává s dopady "internacionalizace" původně občanského konfliktu - také i několik zemí Magrebu a Sahelu.
Západní pomoc libyjským rebelům a nálety NATO zasáhly nejenom tuto severoafrickou zemi, ale i další státy v regionu. Několik vlád zemí Magrebu a Sahelu čelí na svém území rostoucí aktivitě bojůvek islamistických radikálů. Na základě informací uvedených v analýze publikované na webových stránkách agentury Reuters koncem ledna posílil konflikt v Libyi činnost Al-Kajdy a mezinárodních zločinců a způsobil "příval zbraní a bojovníků z libyjského konfliktu do zemí jako jsou Mali, Niger a Mauretánie". V analýze se také píše, že specialisté na boj s terorismem mají obavy, že gangy Al-Kajdy obohacené výkupným za zajatá rukojmí ze Západu využívají rostoucího bezpráví a snaží se proniknout dále do nitra Afriky, možná až do nejlidnatější země černého kontinentu Nigérie, jež je zároveň členem OPECu. Čadský generál Adúm Ngare Hasan se nechal slyšet, že západní země nesou značný podíl viny za rozpoutání regionálního neklidu kvůli jejich angažovanosti v Libyi. Ta, nikoliv jen v očích generála Hasana, stojí na pokraji "všeobecného rozkolu".
Jelikož měl tento súdánský generál celkem blízko k Muammaru Kaddáfímu, můžeme jeho výpověď brát s jistou rezervou, nicméně další zasvěcené osobnosti jeho slova v podstatě schvalují a doplňují.
Nedávný puč v africkém státě Mali, kdy se bojovníci z berberského kmene Tuaregů (MNLA) zmocnili metropole země Bamako a dalších měst na severu, podle některých hlasů nepřímo souvisí s "humanitární intervencí" Aliance do Libye, jak tvrdí třeba bývalý kanadský diplomat Robert Fowler, který prohlásil, že NATO v africkém Sahelu "rozneslo nákazu", a dodal, že Mali bylo všemi považováno za "příklad demokratického státu či modelový případ efektivně fungující demokracie na západě Afriky".
Abdul Aziz Kebe, odborník na arabsko-africké vztahy vyučující na univerzitě v Dakaru v Senegalu, konstatoval, že "západní mocnosti podcenily okolnosti vyplývající ze svržení plukovníka Kaddáfího, neboť tyto budou mít pro Sahel nedozírné následky". Svržený prezident Mali Amadú Túmani Túre má za to, že "co se arabsko-tuaregských třenic týče, plukovník Kaddáfí hrál mediační roli, konkrétně v otázce odzbrojení a reintegrace znesvářených stran. Jeho svržení vytvořilo mocenské vakuum...již od úplného začátku jsme varovali NATO kvůli vedlejším dopadům krize v Libyi. Ale bez úspěchu." Netřeba dodat, že před následky letecké invaze do Libye varovala jak Africká unie (AU), tak i státy BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika).
Tuaregové, z nichž se někteří zrovna vrátili z libyjského válčiště, vedou ozbrojený protivládní boj za uznání své národní svébytnosti. Dlouho se domnívali, že je centrální vláda v Mali marginalizuje a pronásleduje. Těmto bojovníkům se podařilo obsadit tři hlavní městská centra na severu země a území o velikosti Francie. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) uvedl, že od konce ledna konflikt v severní části Mali vysídlil 200 000 lidí, kteří každý den v počtu 400 osob nacházejí útočiště v sousední Mauretánii a Burkině Faso. V souvislosti s rebelií Tuaregů vyjádřil mluvčí francouzského ministra zahraničí Bernard Valero obavy, že chaotické situace v oblasti může využít Al-Kajda operující v islámském Magrebu, že může rozšířit své operace a zvýšit tak hrozbu teroristických útoků. Další hlasy ze Západu míní, že je v zájmu mezinárodního společenství obnovit v Mali stabilitu, protože panují obavy, že by na Sahaře mohl vzniknout "darebácký stát".
Není přirozeně důstojné připsat destabilizaci poměrů v Magrebu a Sahelu výhradně vojenskému zásahu NATO v Libyi, ve hře jsou i jiné faktory včetně složitých vztahů mezi místními národy a kmeny, jejich koloniální minulost a ekologické problémy, avšak bylo by pochybením opomenout podíl "humanitární intervence" NATO na této žalostné situaci.
(Oprava autora: Puč v Mali a zábor metropole Bamako neprovedli Tuaregové, ale vojenské síly, které proti nim bojují.)
Diskuse