Skotské univerzity jsou pro lidi

2. 2. 2012

Je to truismus, že postindustriální národy, jako jsme my, přežívají jedině v důsledku své inteligence. Je to ale pravda, píše ve skotském deníku The Herald Iain McWhirter.

Ať už bude Skotsko samostatné či nikoliv, praktickou realitou je, že vzdělání jeho obyvatelstva určí velkou měrou kvalitu jejich života. Neexistuje žádná alternativa k tvrdému úkolu učit se, vzhledem k tomu, že těžký průmysl zmizel a falešní bůžci skotského bankovnictví jako Fred Godwin [bývalý šéf Royal Bank of Scotland, který byl právě zbaven šlechtického titulu] byli svrženi a rozšlapáni v prachu.

Naštěstí má Skotsko jedinečnou výhodu, že tento malý národ pěti milionů obyvatel má nejméně pět univerzit světové třídy - více vysokých škol v žebříčku 200 nejlepších univerzit než Francie - a pracovní síly, které patří k nejvzdělanějším na světě. Ano, mnoho lidí hledá zaměstnání v Anglii, protože ve Skotsku není dost pracovních příležitostí, ale to je jiná věc. Skotské vysoké školství je samostatným průmyslovým odvětvím, do Skotska přijíždí studovat stále větší množství zahraničních studentů, kteří využívají naší poměrné vyspělosti v oblasti pedagogiky.

Je v tom daleko víc než jen hrubá ekonomika. Skotské univerzity nikdy nebyly považovány za pouhé továrny na vzdělávání - mají jasnou rovnostářskou tradici, kterou shrnuje výraz "demokratický intelekt". Profesor Ferdinand von Prondzynski, rektor Univerzity Roberta Gordona, ve své zprávě, zveřejněné včera, jasně pochopil význam tohoto výrazu.

Skotské univerzity je nutno považovat za motor společenských a kulturních změn k lepšímu - existují nikoliv pouze ku prospěchu jednotlivce, ale pro společnost jako celek. V tom se skotské univerzity výrazně odlišují od oněch elitních univerzit v Americe a v Anglii, které dnes stále častěji považují vzdělání za zboží, které se smí prodávat a kupovat, a studenty za spotřebitele produktu, prodávaného za cenu, kterou určí trh.

Musím tady deklarovat střet zájmů. Jako hodnostář Edinburské univerzity (z funkce odcházím tento měsíc) jsem byl součástí panelu profesora von Prondzynského, i když názory, které tady vyjadřuju, jsou mé vlastní. Opravdu stojí za to přečíst si jeho zprávu, která je stručná a k věci. Tomuto bývalému rektorovi Dublin City University se podařilo vyjádřit vážně a jasně to, co uniklo většině jiných zpráv. Jeho doporučení jsou radikální, ale praktická a téměř jistě se stanou součástí nového zákona o skotských univerzitách, který bude přijat příští rok.

Co znamená výraz "demokratický intelekt"? V první řadě to znamená žádné univerzitní školné. Téměř desetiprocentní pokles v počtu studentů na vysokých školách v Anglii nám vypovídá mnohé o tom, kam směřují anglické univerzity nyní, když tam studenti musejí platit školné ve výši 9000 liber ročně. Skotsko si prostě nemůže dovolit, aby se vysoké školství stalo dokončovací školou pro děti bohatých lidí. Ani se nesmí univerzitám dovolit, aby se staly komerčními podniky, v jejichž čele stojí generální ředitelé motivovaní velikostí svých platů a váhou svých prémií. Nechceme, aby na skotských univerzitách vládla generace Fredů Godwinů.

Jedním z důvodů, proč zahájila skotská vláda analýzu profesora Prondzynského, bylo veřejné znepokojení nad stále rostoucími platy univerzitních rektorů, které se nyní rychle blíží částce 300 000 liber ročně. Analýza nespecifikuje, jak vysoké mají být platy univerzitních rektorů, ale dává jasně najevo, že nedávná spirála disproporčního zvyšování platů rektorů musí být zastavena a musí to být racionálně zhodnoceno. Profesor von Prondzynski také požaduje, aby byli v oněch okultních výborech, které rozhodují o výši platů rektorů, zastoupeni řadoví univerzitní učitelé a studenti. Podle mého čistě osobního názoru by neměl nikdo, kdo je zaměstnaný ve veřejných institucích, mít vyšší plat než skotský ministerský předseda.

Jsou univerzity veřejnými institucemi? Podle profesora von Prondzynského ano. "Skotská tradice vysokého školství je výrazná," píše. "Je založena na tradici 20. století a jeho podpoře sociální mobility a sociální odpovědnosti a od druhé světové války na zvlášť silné podpoře národa principům sociálního státu."

Skotské univerzity vznikly na základě investic veřejných peněz, a proto se v konečném důsledku musejí zodpovídat lidu Skotska. Pokud jsou univerzity opravdu demokratickými komunitami, je nutno zajistit, aby se chovaly otevřeně demokraticky. To byla nejobtížnější otázka. Nejjednodušší by bylo učinit je odpovědné přímo demokraticky zvolené vládě Skotska. Dovolit ministrům, aby jmenovali a odvolávali rektory, by však zlikvidovalo akademickou svobodu.

Profesor von Prondzynski se pokusil učinit správní orgány univerzit demokratičtějšími tím, že je otevřel volbám studentů a učitelů a širší komunity a navrhl založení nárazníkové instituce, fóra pro vysoké školství, které bude prostředníkem mezi ministrem a univerzitami. Zpráva také požaduje, aby ve správních orgánech univerzity byly zastoupeny odbory a aby University Courts, správní rady univerzit, měly nejméně 40 procent žen.

Nejkontroverznějším návrhem profesora von Prondzynského je, aby byli předsedové University Courts voleni. Proti tomu univerzitní establishment zuřivě bojuje, ale není úplně jasné proč. Starobylé skotské univerzity volí jednoho hodnostáře University Court už od 19. století. Zpráva jen navrhuje, aby tito volení hodnostáři dostali pravomoci k tomu, aby řádně demokraticky na práci správních rad dohlíželi. To zrovna není rudá revoluce.

Rektoři skotských univerzit jsou prý ostře proti zavádění i této minimální míry demokracie. No, tak si na to ale budou muset zvyknout, stejně, jako si budou muset zvyknout na to, že skotské univerzity neúčtují studentům školné, za něž rektoři tolik lobbovali. Tato zpráva je zásadním bodem obratu a dochází k rozchodu mezi vysokým školstvím ve Skotsku a v Anglii, a to ne jen v otázkách financí.

Skotské univerzity tvoří lidé a jsou pro lidi, a tak to taky zůstane.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3940

Diskuse

Obsah vydání | 3. 2. 2012