St. Andrews

Research Assessment Exercise - nesmyslný systém hodnocení britských univerzit

29. 4. 2009

Výsledkem je na jedné straně enormně složitý systém pravidel - a na druhé vznik armády univerzitních manažerů, konzultantů a PR spinnerů, jejichž účelem ve skutečnosti už není učit ani činit intelektuální objevy, ale starat se o bodování v systému RAE... Univerzity by měly být součástí hledání alternativ, nikoliv posilování dnešního bankrotujícího modelu.

KD│Univerzitní hodnocení Research Assessment Exercise (RAE) provedené v roce 2008, jehož výsledky byly oznámeny se směsí strachu, odporu a vyčerpání, je klasickým případem sebevraženého úsilí o řízení výkonů, které fakticky pohřbívá veřejný sektor, napsal v prosinci pro The Observer jeho management editor Simon Caulkin.

Prvním a nejnápadnějším důsledkem systému je kolosální byrokracie. Vláda slepě předpokládá, že management nepředstavuje žádnou zátěž; avšak k přímým nákladům na sepsání detailních specifikací, speciální software a shromáždění 1 100 panelistů hodnotících návrhy 2 500 projektů podané 50 000 jednotlivci, které už jsou beztoho samy astronomicky vysoké, přistupují ještě náklady nepřímé - zejména obrovské a permanentní režie spojené s managementem na samotných univerzitách. Jako každé cílené soupeření se i RAE vyvinulo v nákladné závody ve zbrojení mezi účastníky, kteří rychle zjistili, jak rychle využít pravidla k vlastnímu prospěchu, a regulátory, kteří se snaží zaplňovat mezery v systému tím, že ho dále přizpůsobují a vyvíjejí.

Výsledkem je na jedné straně enormně složitý systém pravidel - a na druhé vznik armády univerzitních manažerů, konzultantů a PR spinnerů, jejichž účelem ve skutečnosti už není učit ani činit intelektuální objevy, ale starat se o bodování v systému RAE.

Mimochodem, výsledky samotného hodnocení mohou být vykládány tolika různými způsoby, že dokonce i pro insidery jsou špatně pochopitelné. Kolik rodičů bude vědět, že kvůli mnoha změnám pravidel a hodnocení, k nimž od roku 2001 docházelo, je složité identifikovat výkonnostní trendy? Že katedry nominálně vyučující tytéž předměty mohou spadat pod různé hodnotící panely, takže je těžké je navzájem srovnávat? Že některé údaje jsou nepochopitelně zaokrouhleny, takže z poskytnutých čísel je nemožné vypočíst, jaký je skutečný počet zaměstnanců katedry podléhajících hodnocení, a tedy i jaká je její "skutečná" výzkumná kapacita?

Protože se celé monstrum stává stále těžkopádnějším, nepřekvapí, že se intervaly mezi stále dražšími audity postupně prodlužují. Tentokrát trval interval sedm let a RAE 2008 bylo extrémně vyčerpávající - ačkoliv se opět objeví v roce 2013 jako systém založený na "metrice" nebo citacích, což slibuje podobnou kontroverznost.

Mezitím mnozí přemýšliví akademici dospěli k přesvědčení, že došlo k velikým škodám. Ze systémového pohledu nemůžete optimalizovat jednu část systému, aniž byste ovlivnili ostatní. V kontextu univerzity výzkumnou obsesí ("publikuj nebo zhyň", "publish or perish") trpí výuka, zejména na postgraduálním stupni. Není příliš vhodné vybrat si univerzitu s mezinárodně známými výzkumníky, pokud jsou příliš zaměstnaní, než aby měli čas učit. Hodnocení výuky se dokonce i pro tuto vládu stalo příšerně byrokratickou záležitostí a bylo od něj upuštěno.

V rámci výzkumu existují sotva pochybnosti o tom, že cílený tlak způsobil změnu v pořadí priorit a donutil výzkumníky pracovat v rámci přísných pravidel několika málo uznaných publikací, odradil tak od neobvyklých perspektiv a učinil nepředpověditelný objev takřka nemožným.

Je poněkud ironické, že zúžení horizontů mělo obzvláště perverzní účinek na ekonomická a obchodní studia, kde -- vzhledem k nyní upadajícímu finančnímu sektoru -- je "změna paradigmatu" potřebnější než kde jinde. Zdá se nicméně nepravděpodobné, že by taková změna vzešla v učených časopisech, které vlastně před použitelným věděním upřednostňují výzkum pro výzkum a jsou tak na hony vzdáleny obavám, jež zaměstnávají manažery.

Nakonec je třeba říci, že RAE představuje přesvědčivý symbol nástroje donucující hierarchické manažerské kultury, která postupně narušila kvalitu pracovního života i výsledky velké části veřejného sektoru. Tento manažerský styl pro nás vyplodil případ Baby P (nemluvně, které bylo rodiči umučeno k smrti, přestože se o ně údajně staraly britské sociální služby, pozn. red.) a britský státní daňový úřad na jedné, a General Motors a finanční kolaps na druhé straně. Univerzity by měly být součástí hledání alternativ, nikoliv posilování dnešního bankrotujícího modelu.

Celý článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4540

Diskuse

Obsah vydání | 30. 4. 2009