Vlčnov - zabijačka

Zabijačka je stejně krutá jako vybíjení tuleňů

30. 4. 2009 / Štěpán Kotrba

odpověď všem ochráncům ubohých zviřátek, rozezlených článkem "Duši mouchy a tělo žížaly je třeba brát se stejnou vážností jako názor čtenářky z Olomouce"

Z ničeho nepozná strach ten, kdo poznal štěstí brahma, kterého nemohou postihnout slova a ani mysl. Toho netrápí myšlenky: "Proč jsem nekonal dobro?"

Taittiríjópanišad II.9.1

Jenže... Zastáncům humánních způsobů zabíjení zvířat, stejně jako těm, kteří si maso oškliví, z vůně škvařeného sádla se jim dělá fyzicky zle a pohled na krev se jim hnusí, lze říci: a to chcete, aby kilo vepřového či hovězího stálo 400 Kč místo 100 Kč? Fakt si to přejete? Nutriční hodnota i méně kvalitního masa je větší, než obilí nebo tuřínu. To je realita. Nevnucujte svou etickou volbu druhým. Vaše právo jíst kořínky končí na hranicích práva mého - a mě štěstí přinese krvavý stejk. I bez reglementu Farm Animal Welfare Council. Rozvinuté emoce a představivost mi ta kráva předvádět nemusí.

Ceny košer poráženého masa (King Salomon, Praha) odpovídá global price v dolarech. Ale kupní síla většiny židovských věřících v Praze nikoliv. Víra ustupuje realitě a kuřecí kůže jsou v zásadě také košer. "Ten nahoře" tu bídu vidí a promine. Maso s certifikací "eko" je také "nekřesťansky" drahé. I zde víra ustupuje realitě špekáčku. Chceme žít dobře a přitom co nejlaciněji. Jako společnost jsme hédonističtí, ačkoliv na to nemáme. A tak to odserou prasata, krávy a kuřata. Jsou jim upírána práva dožít v klidu chléva do požehnaného věku.

◄ Moravská zabijačka jako vizuální propagace města Vlčnova na jeho internetových stránkách

Neboť jak jinak je možné, aby oškubané kuře stálo v maloobchodě 80 Kč/kg? Kdyby se s ním řezník mazlil a před proříznutím hrdla ho konejšil, stál by jeden kilogram 300 Kč. A tak je strojově poraženo, opracováno a oškubáno elektricky. O pomlácených vánočních kaprech nemluvě. Ano, i rybu určitě bolí, když má na nejcitlivější části pata zapíchlý háček a v zoufalém stresu bojuje o život. Nebo když žere bahno a lapá po dechu dřív, než s ní je mláceno v kádi až na vánoční stůl. Stejně jako koroptve nejsou nadšeny, když je decimují lovci brokovnicí. Protest jim ale není nic platný. Skončí v řádce za zvuku halali, sotva se rozkoukaly. Nicméně mě v poznámce vůči názoru aktivistické zachránkyně irských chrtů z Olomouce primárně nezajímal problém etický, ale čistě a jen právní. A z toho pohledu je právní oživení jinak živých věcí problematické stejně, jako "ochrana nenarozeného života".

Nejsme sadisticky krutí, ale krutí jsme. Většinově jsme sobečtí, nenasytní masožravci. Utrpení lovené zvěře nás nechává lhostejnými. A ač už většina neumí zabít holýma rukama ani to kuře, chuť krve si většina z nás neodpustí... Ti přecitlivělí si občas uleví svému svědomí, a přispějí na kampaň za záchranu velryb. Zachraňte Willyho! Ale zkuste někomu z nich říci, že má zachránit o něco menšího třeboňského kapra, měsíc hladovějícího kvůli svátku narození Krista, a pustit ho na Štědrý den zpátky do řeky. Štědrost rázem vymizí.

Česká společnost, většinově volící peněženkou, se z jedné třetiny považuje za chudé. A v porovnání s okolními "západními" státy tomu tak je. Skláři bez zaměstnání i vyhlídek na ně raději akceptují vepřové z "neetického" Lidlu "s ožranýma ušima", než etickou policii u výlovu každého rybníka, svobodný chov slepic bez klecí či morální dohled aktivistů u zabijačky za ceny tomu odpovídající.

Není to tak dávno, když čeští policisté na základě udání aktivistů z nějakého obecního útulku pro zvířata honili nějaké Vietnamce, protože psy, určené původně jako domácí mazlíčky a pak krutě opuštěné, poté odvedené a držené v klecích, si pod humanitární záminkou odvedli, kdesi zabili a poté vařili. Nakonec pozřeli. Považte, že jim bylo dokonce jedno, jestli to byli ovčáci nebo dobrmani. Paní doktorku Grygovou určitě potěší, že její milovaní chrti to nebyli... No jo, ale problém multikulturního soužití je, že pro Asiata je vařený pes stejně dobrá pochoutka, jako pro nás hovězí. Pro Indy je zase kráva posvátná...

Co má dělat Evropan trvale žijící v Indii a Číňan z ekonomických důvodů živořící v Praze? Co dělat v migrující, globalizované společnosti? Znáte odpověď?

Upozorňuji, že Charta zvířecích práv, odkazovaná v úvodu, ten problém nevyřeší.

Post scriptum pro neznalé: moucha byl zmíněna jako odkaz pro džinisty, kteří s rouškou přes ústa, aby ani mouchu nevdechli, chrání vše živé (ahinsá), shromažďují se u sochy mudrce Bahubalího, přemýšlejí o spojení sama sebe (átma) s nejvyšším kosmickým principem (brahma) a očekávají nirvánu. Chodí nazí či jen v kusu čistého bílého plátna, nezabíjí ani tu mouchu. Zakladatel tohoto učení Vordhámán, nazývaný Mahávíra - "Velký hrdina", zemřel ve svých 72 letech na dobrovolnou hladovku, stejně jako jeho rodiče. Je však zajímavé, že tato sekta vlastní dnes v Indii jedny z největších jatek. Ale obchod je obchod a víra je víra.... , že, rebe?

0
Vytisknout
5988

Diskuse

Obsah vydání | 30. 4. 2009