40. výročí Baťových závodů - První máj 1934

2. 5. 2009 / Jan Antonín Baťa

Před jeho duševním zrakem vyvstávaly vzory našich dějin.

Karel IV., otec vlasti, muž, který se dovedl vypracovati ve vůdce střední Evropy a silou své práce a statečnosti povznesl svůj lid do popředí celé tehdejší lidské společnosti.

Mladý Tomáš Baťa neměl jmění, kromě nepatrného podílu po matce. A přece byl bohat. Měl dvě zdravé ruce, dělné ruce. Měl v hlavě rozum, osvícený myšlenkou, a statečné srdce, naplněné vůlí k činu.

Právě takový byl -- moji mladí muži -- právě takovým, jako může býti každý z vás tisíců, jak tu stojíte před touto tribunou.

Od těch dnů, kdy ševcovský tovaryš Tomáš Baťa nastoupil s bratrem Antonínem a sestrou Annou trnitou cestu podnikatele, uplynulo 40 let. Daleko a daleko předstihl rozsah díla i snění svého zakladatele.

Vy, staří spolupracovníci, víte nejlépe, jak platil za tyto své úspěchy. Vy víte, že každý svůj úspěch platil skorem krví, platil kusem svého tělesného života. Poslední plat za jeho úspěchy vybral si osud 12. července 1932, kdy v jediném zavanutí mlhy v troskách letadla -- bohatýr dodýchal. Tomáš Baťa byl apoštolem práce.

Spolupracovníci!

Stojím na tomto místě proto, že po smrti zakladatele naší práce jeho a vaše důvěra vtiskla mi do rukou odpovědnost za toto veliké dílo lidskosti, na němž pracujeme.

Děkuji vám za důvěru a věrnost, kterou jste ústy předsedy závodního výboru slíbili.

Potřebuji ji k správnému plnění své služby závodu -- vám.

Mám za sebou tuhý rok práce, a to rok práce zdárné.

Překonali jsme potíže, jež doba přinesla, a zvítězili. Zvítězili jsme silou své pracovní kázně a vzájemné důvěry.

Posledních několik let se jinde podniky omezovaly a zavíraly. My rostli a porostem. Uhájili jsme zaměstnanost pro všechny naše práceschopné lidi v celém kraji. Uhájili jsme vysoké mzdy našich spolupracovníků. Zatímco téměř všude snižovali mzdy, podařilo se nám zachovati vaše mzdy na dřívější výši.

Nezvýšili jsme cen našich výrobků i přes devalvaci koruny. Zato jsme zvýšili ještě počet zaměstnanců a uchránili jsme tak celý náš kraj před nezaměstnaností. Vklady našich spolupracovníků vzrostly.

Zlín i celý kraj zlepšil svoje životní podmínky postavením přehrad a silnic. Máme ve Zlíně největší počet sňatků ze všech měst v republice. Ve Zlíně se nejvíce dětí rodí a nejméně jich umírá. V našem městě je nejvíce motorových vozidel a největší roční přírůstek samostatných obchodů a živností.

To všechno jsou výsledky naší práce.

A jak jsme dosáhli těchto výsledků?

Prací!

Vy všichni dobře víte, jak byla tvrdá.

Ještě tvrdší a větší práce nás čeká!

Máme před sebou nadbytek práce. Nikdy jsme jí neměli málo, ale dnes jí máme tolik, že se při ní pořádně zahřejeme. Mohli byste se mne otázati, proč právě nyní máme tolik práce a jaká to bude práce?

Máme proto tolik práce, že na světě existuje něco, čemu si lidé zvykli říkat "hospodářská krise". My jsme totiž zavčas rozpoznali, že jsou to "změněné poměry". Vždycky na světě se měnily poměry a vždycky byly proto krise. A vždycky je lidé řešili třemi způsoby:

Někteří si lehli. To byli ti, kteří zavřeli závody a řekli si: "Mouchy, snězte si nás, počkáme na lepší časy."

Druzí řešili svou krisi přešlapováním. Jestliže se někam rozběhnou, tedy jen nanejvýš za sháněním cel, syndikátů a jak se jmenují všechna ta politická zařízení na ochranu krátkozrakých nebo neschopných výrobců a na týrání zákazníků.

Třetí vědí, že krise znamená nevykonanou práci. Vědí, že tuto práci musí vykonat oni sami, a to hned dnes, protože zítra je pozdě. To jsou ti, kteří nalezli správný začátek červené niti od toho pořádně zamotaného klubka "krise poměrů". To jsme my.

Proč jsme nalezli ten správný konec?

Protože jsme jej hledali na jediném možném místě, kde vězí: u sebe. A tak i v roce, který máme před sebou, začneme každá z nás na svém místě, u sebe. Jsem nadšen tím, že mi rozumíte v tomto nejdůležitějším bodě naší spolupráce.

Řekl mi nedávno jistý náš konstruktér: "Tak, jak jste mi ty úkoly rozložil, je toho tolik, že své kluky vychovávám na konstruktéry. Já nevystačím s časem." A to je mu teprve 36 roků. Nevzdáváme se prvního místa na světovém exportu obuvi. Nedopustíme, aby, pokud jde o obuv, porazili Japonci své bílé učitele tak dokonale, jako je porazili v jiných oborech.

Vždycky jsme měli nejlepší nástroje, kterými jsme si vydělávali živobytí. Budeme je míti dále -- za to vám ručím.

K naší práci potřebujeme světovou dopravu. Vybudujeme ji. Prorazíme naším údolím rychlíkovou trať Česká Třebová -- Púchov. Prorazíme kanálem z Baťova Moravou a Dunajem k moři.

Odpoledne uvítáme na letišti Šerhanta z Indie a pozdravíme odlet Forejtníka a Meislovy výpravy k Mysu Dobré Naděje. Takto se nás rozletí na sta na místa, kde není ani silnic ani železnic, ale také ne nebetyčných celních hradeb a kontingentů, v jejichž zajetí budou kulturní státy živořit tak dlouho, dokud lidé nepřijdou k rozumu, a to dlouho trvat nebude.

Náš stát potřebuje naší práce. Jsme největším poplatníkem republiky a nejmenším konsumentem veřejných prostředků. Chceme si udržet první místo mezi poplatníky našeho státu. Proto budujeme toto údolí tak, aby se z něho rozléval blahobyt pro celou republiku. Chceme zde svou prací rozřešit ony hospodářské problémy, které, využity v našem hospodářství a obchodu republiky, proměnily by náš stát v "zemský ráj", jak o něm zpívá naše státní hymna.

Základní a naléhavá naše veřejná potřeba je voda. Potřebujeme, aby do roka zvedaly se hráze slušovské přehrady pro 9 milionů kubických metrů vody, protože nemůžeme dále přihlížeti, jak naši spolupracovníci a spoluobčané jsou ohrožováni tyfem. Vážná odpovědnost za jejich zdraví vyžaduje, aby tato naléhavá potřeba našeho kraje byla rozřešena urychleně a s porozuměním.

Pracovali jsme poctivě celý rok. Máme všechen důvod veseliti se v den svátku naší práce, stejně my, jako naše manželky a naše dítky, jež dnes v dílnách hostíme. Naučte je milovati naši práci tak, aby i ony spatřovaly svoji slávu a čest v jejím trvalém zdaru.

K práci je potřebí míru a pořádku. Za to, že jej máme, jsme povinni vděčností našemu moudrému presidentu a vládě naší drahé republiky.

Prosím, abyste jim provolali se mnou třikrát slávu!