COLLATERAL DAMAGE

Genocida ve Rwandě, nebo neokoloniální válka Spojených států s Francií o nerostné bohatství ve východním Kongu?

30. 4. 2009 / Jana Ridvanová

Před několika dny v televizi opět běžel film Hotel Rwanda, který nám poskytl hollywoodský pohled na to, co se ve Rwandě počátkem devadesátých let dělo. Dalším filmem na toto téma byl např. snímek Někdy v dubnu (Sometimes in April). Bohužel oba filmy jsou jednostranné a zkreslující. Vojáci RPF (Rwanda Patriotic Front) v nich vystupují jako hrdinové a osvoboditelé, zatímco Hutuové jsou vybarveni jako krvelačné zrůdy. Film nemluví o tom, že vojáci RPF ve Rwandě byli celou tu dobu předcházející duben 1994.

Infiltrace RPF ve Rwandě začala již v polovině 80. let. Od té doby RPF šířila nenávistnou propagandu. Hutuové byli médii odlidšťováni stejně často jako Tutsiové. Nejznámější publikací RPF podněcující k nenávisti a násilí byla Impuruza, která se od roku 1984 do roku 1994 tiskla ve Spojených státech a odtud putovala do Rwandy. Publikaci pomáhal sponzorovat Roger Winter, ředitel Komise Spojených států pro uprchlíky, který má úzké styky s USAID a lidmi na vysokých postech americké administrativy. Velení RPF také ovládalo rádio Muhabura, skrze které podněcovalo k nenávisti a vybízelo k násilí. O zvěrstvech RPF ve filmech však nepadne ani zmínka a zájmy velmocí, které v této, jakož i ve většině jiných válek, sehrály rozhodující roli, také mlčí. Filmy se zaměřují na tzv. 100 dní genocidy, kterou odstartoval atentát na dva prezidenty Hutuů, jejichž letadlo bylo sestřeleno počátkem dubna 1994, ale to, co předcházelo krvavým lázním a kdo všechno se jich účastnil, ani jeden film nezmiňuje. Podle mytologie o genocidě, ve Rwandě šlo o etnický konflikt, boj dobra se zlem. Jak to, že v převážně tutsijské armádě pak byli i Hutuové? Západní novináři si s tímto faktem poradili tak, že tyto Hutuy nazvali „umírněnými“. Ani jeden z filmů nenaznačuje, že ve Rwandě byli Hutuové, kteří nepatřili ani k jedné skupině, že tito lidé byli vyděšení a utíkali, aby si zachránili život. Ve Rwandě nešlo o etnický konflikt, i když otázka etnika byla propagandou používána. Šlo o velmocenskou válku, ve které bylo využito místní obyvatelstvo. Šlo o strategickou pozici přístupu k bohatství východního Konga. RPF zabíjela i Tutsie, kteří se jí postavili do cesty.

Keith Harmon Snow: HOTEL RWANDA: Hollywood and the Holocaust in Central Africa ZDE

Pokusím se chronologicky zachytit události, které k masakrům ve Rwandě předcházely a čí zájmy byly hybnou silou konfliktu.

Od tutsijské monarchie k moderní demokracii a zpět k diktátorovi

Tutsijská monarchie vládla Rwandě od 15. století, ale poté, co Afrikou v 50. letech 20. století prošla vlna anti-kolonialismu, objevili se mezi kmenem Hutuů tzv. intelektuální extrémisté volající po sociální revoluci, která by svrhla třídní systém, který kolonizátorům napomáhal kontrolovat území, zotročovat místní obyvatelstvo a krást jim přírodní bohatství.

Robin Philpot, Ça ne s’est pas passé comme ça à Kigali, Les Intouchables, Montréal, 2003. s. 35.

Belgickým koloniálním správcům Rwandy došlo, že udržet převážně hutuské obyvatelstvo pod diktátorskou rukou tutsijské menšiny bude vojensky obtížné a nákladné. Došli tedy k závěru, že pro jejich koloniální vykořisťování bude lepší z Rwandy udělat demokracii.

Jak by řekl, nebo spíše zazpíval Leonard Cohen, Přichází demokracie.

Počátkem roku 1961 OSN uspořádalo referendum, v němž 80% Rwanďanů vyjádřilo přání ukončit několik století trvající krutovládu tutsijské monarchie podporované Belgií. To se Tutsiům samozřejmě nelíbilo a mezi lety 1962 a 1967 Rwanda zažila brutální útoky proti nové hutuské republice. Nový prezident (vůdce revolučního hnutí 1959-1962) Grégoire Kayibanda směřoval finance místo do armády, do sociálních programů. Takto „nepřipravenou“ Rwandu napadli předchůdci RPF z Ugandy, již v roce 1963.

V roce 1997, během slyšení Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (při procesu s Georgem Rutagandou), před tribunál předstoupil belgický profesor afrického práva Filip Reyntjens. Reyntjens vyslovil názor, že kdyby ve Rwandě tehdy nebyly přítomni belgičtí armádní zástupci, tak by se Rwanda stala „neovladatelnou“.

ICTR-96-3-T -- 24 November 1997 -- LE TRIBUNAL PÉNAL INTERNATIONAL POUR LE RWANDA---LE PROCUREUR contre GEORGE ANDERSON NDERUBUMWE RUTAGANDA. Pp 29-33

Kdo vyprovokoval osudné střety mezi Tutsiji a Hůtuy?

V říjnu 1990 Rwandu opět napadla RPF/A (Rwandan Patriotic Front/Army), tentokráte i s ugandskou armádou. V počátku invazi vedl jeden z legendárních zakladatelů RPF, generálmajor Fred Gisa Rwaigema, který jen pár měsíců předtím opustil křeslo vice ministra pro obranu Ugandy. Rwigema poslouchal rozkazy ugandského diktátora Museveniho, zatímco Kagame se vracel z vojenské akademie (U.S. Army Command and General Staff College) ve Ft. Leavenworth v Kansasu (USA), aby převzal velení.

Mick Collins: The General’s Book on Rwanda ZDE

Ve své výpovědi profesor Reyntjens dále říká, že po invazi RPF do Rwandy v roce 1990 mnoho nevládních organizací naléhalo, aby Belgičané z Rwandy nestahovali tzv. poradce, což by podle slov Reyntjense vedlo k „tutsijizaci“.

Invaze ozbrojených sil z Ugandy do Rwandy v roce 1990 tedy rozhodně nebyla prvním ani posledním útokem, kterému obyvatele této malé, avšak strategicky umístěné země, museli čelit. Od roku 1962, kdy Rwanda a Burundi získaly od Belgie (skrze OSN) nezávislost, Rwanda zažila celou řadu útoků na Hutuů. Se stejnými problémy se potýkala sousední Burundi, kde první dva demokraticky zvolení prezidenti z kmene Hutuů, byli zavražděni tutsijskými důstojníky při pokusu o vojenský převrat. Prvním zavražděným prezidentem byl Melchior Ndadaye. Druhým jeho nástupce Cyprien Ntaryamira, který zahynul 6. dubna 1994, spolu s rwandským prezidentem Juvenal Habyarimanem. Jejich letadlo sestřelila raketa odpálená z letiště v Kigali. Člen mise OSN ve Rwandě (UNAMIR) vypověděl, že státní ozbrojené síly COMINT zachytily na rádiových vlnách frekvenci používanou Kagameho armádou RPF, jak po pádu letadla hlásí, že „cíl byl zasažen“. Podobné hlášení údajně zachytil i belgický katolický kněz, který ve Rwandě žil 18 let. A celá řada dalších včetně např. belgického rádia PMC v Kigali. Radiový operátor vypověděl, že následující komunikace mezi rwandskými ozbrojenými silami se zmocnil naprostý zmatek, což nenasvědčuje tomu, že by atentát byl řízen samotnou rwandskou vládou, jak se při obhajobě RPF mnozí snažili tvrdit.

Blood Money Out of Africa, From the Wilderness Publications ZDE

V projevu z dubna 2001, americká kongresmanka Cynthia McKinney uvádí, že díky zákonu o volném přístupu k informacím získala záznam z americké ambasády v Burundi, kde zástupci zahraniční politiky Spojených států dokonce sami naznačují roli RPF při atentátu.

Covert Action in Africa: A Smoking Gun in Washington, D.C. ZDE

Z příkazu zavraždit prezidenta Habyarimana viní Kagameho i poručík Abdul Ruziiza, který byl údajně členem komanda RPF, které prezidentské letadlo sestřelilo, jak píše ve své knize Rwanda L’histoire secrete (Tajná historie Rwandy).

Existuje tedy celá řada důvodů, proč se domnívat, že za atentátem na prezidenta Hutuů stál Kagame s RPF, přičemž záměrem bylo dále destabilizovat situaci v zemi, aby se jí Kagame mohl zakrátko zmocnit. A to se také stalo. Atentát eskaloval krvavou lázeň, při které vraždili jak Hutuové, tak Tutsiové.

Zmíněný belgický profesor Reyntjens, se však rozhodl všechnu vinu svalit pouze na Tutsije, místo toho, aby zmínil klíčové hráče rwandské tragédie, bez jejichž souhlasu a především podpory, by RPF invazi do Rwandy v roce 1990 nemohla podniknout a dovršit: Spojené státy, Velkou Británii a překvapivě Belgii na anglofonní straně. Na opačné straně stála Francie, která podporovala Huty.

ICTR-96-3-T -- 24 November 1997 -- LE TRIBUNAL PÉNAL INTERNATIONAL POUR LE RWANDA---LE PROCUREUR contre GEORGE ANDERSON NDERUBUMWE RUTAGANDA. Pp 29-33.

Prof. Edward S. Herman: Genocide Inflation is the Real Human Rights Threat: Yugoslavia and Rwanda ZDE

Vyšetřovatel vysoké komise OSN pro uprchlíky, Robert Gersony, v září 1994 podal zprávu, ve které informoval o více než 30 000 zavražděných Hutech vojáky RPF, během dvou měsíců. Gersony uvedl detailní záznamy míst, dat, charakteru a metod zločinů, které způsobily smrt a mizení těl. Gersony dokonce identifikoval vůdce RPF zodpovědné za vraždění. Dokument s výsledky jeho vyšetřování však nikdy nebyl odtajněn a zveřejněn.

Keith Harmon Snow: HOTEL RWANDA: Hollywood and the Holocaust in Central Africa ZDE

Profesor Christian Devenport z marylandské univerzity a Allan Stam v roce 2004 uveřejnili studii, která strhla mediální bouři a nazvala je popírači genocidy. Studie ukazuje na malé skupinky ozbrojených Hutuů, které začaly zabíjet, což vyeskalovalo v mnohem větší masakry, kterých se účastnili jak Hutuové, tak Tutsiové. Studie došla dokonce k závěru, že mnoho obětí, možná i většina, byly Hutuové. Profesor Devenport píše, že ve Rwandě v té době nebylo ani dost Tutsiů, aby všechna mrtvá těla mohla náležet jim. Když si člověk dá všechno dohromady, tak vše nasvědčuje tomu, že šlo spíše o politicky motivované masakry, nežli o genocidu, tj. široký okruh jednotlivců jak Hutuů, tak Tutsiů systematicky vyvražďoval z politických, ekonomických a osobních důvodů.

Prof. Christian Davenport: Research Sheds New Light on Rwanda Killings ZDE

Understanding Rwandan Political Violence in 1994 ZDE

Kdo je Kagame a Museveni? Čí jsou to loutky?

Rwanda v minulosti spadala do frankofonní části afrického koláče. Sousední Uganda je však anglosaskou základnou podporovanou především VB a USA. Ugandský diktátor Yoweri Museveni řídil válku o rwandské území z hotelu Des Diplomater v Kigali již v polovině osmdesátých let. Generálmajor Paul Kagame, vůdce RPF a dnešní prezident Rwandy v minulosti působil jako ředitel vojenských zpravodajských služeb Museveniho armády. Prezident moderní demokracie ve Rwandě, generálmajor Kagame, je zodpovědný za mučení, masakry a vraždy.

Proti Paulu Kagameovi je celá řada obvinění týkajících se jeho role v armádě pod Museveniho vedením. Nahlédněme do dokumentu připraveného na požadavek Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu.

Remigius Kintu, 20. březen, 2005: The Truth Behind The Rwanda Tragedy (Pravda za rwandskou tragédií) PDF

Když se Kagameho RPF od dubna do léta 1994 probíjela do Kigali, tak vyvraždila mezi 25 000 až 45 000 Hutuy a mnoho dalších. A to byl jen začátek. Poté, co mrtvá těla vyplavala na břehu Viktoriina jezera, Kagame tvrdil, že to jsou Tutsiové, které zavraždili Hutuové.

Taylor Report – COMPENDIUM OF RPF CRIMES – OCTOBER 1990 TO 1996 Amnesty International -International Criminal Tribunal for Rwanda- Trials and Tribulations, April 1998 PDF

Dopis prof. Petera Erlindera, bývalého prezidenta Vedení rady obhajoby Mezinárodního trestního tribunál pro Rwandu, kanadskému premiérovi, u příležitosti návštěvy Paula Kagameho.

Dopis má 14. bodů, přičemž každý obsahuje zásadní informace, které se do masmédií nikdy nedostaly, protože by narušily image osvoboditelů Kagameho armády RPF. Uvedu jich polovinu.

1. Důkazy potvrzené v originálních dokumentech OSN ukazují, že mezi 6. dubnem 1994 (kdy bylo sestřeleno letadlo s prezidenty Hutuů) a polovinou července 1994, kdy armáda RPF zvítězila, vláda Rwandy a její ozbrojené složky RGF opakovaně požadovaly bezpodmínečné uzavření příměří, aby mohly použít několik svých bojových jednotek k zastavení masakrů. RGF hlásila, že bez příměří nemá dostatek prostředků k zastavení masakrů. Dokumenty OSN potvrdily, že o tom věděli jak generál Dallaire (bývalý kanadský velitel sil OSN ve Rwandě), tak generál Kagame v březnu 1994, tedy předtím než byl prezident Habyarimana zavražděn.

2. V lednu 2004, kanadský generál Dallaire vypověděl: a) bylo tam pouze 5 000 spolehlivých vojáků RGF, b) první povinností všech armád, včetně té kanadské a RGF, je bránit „bezpečnost vlasti“, c) a pro RGF/Gendarmes bylo vojensky nemožné odrážet invazi a zastavit dlouho předpovídané, odvetné masakry mezi civilisty.

3. Mezi dubnem 1994 a červencem 1994 byla RPF jedinou vojenskou silou v zemi, která byla vojensky schopná masakry s či bez příměří zastavit. Nicméně při mnoha příležitostech generál Kagame důstojníkům v poli výslovně nařídil nepoužít vojáky „k záchraně civilistů, když vojáci RPF umírají“. Generál Dallaire pod přísahou vypověděl, že gen. Kagame mu řekl, že zabíjení civilistů považuje za vedlejší škody (collateral demage) jeho válečného plánu.

4. Podle jedné z výpovědí též pod přísahou ICTR, gen. Kagame výslovně nařídil zřízení konkrétních jednotek zodpovědných za „čištění“ oblastí od civilistů, které měla RPF pod kontrolou. Vedle dalších zvěrstev RPF, byl koncem dubna 1994 Kagame osobně přítomen svolávání desetitisíců civilistů na stadion Byumba, kde byly pod jeho velením zmasakrováni vojáky RPF.

5. Většina těchto informací může být nalezena: v knize Tajná historie Rwandy důstojníka RPF, Abdula Joshua Ruzibiza, nedávno vydaná v Paříži; ve Zprávě Serge Desoutera Mezinárodnímu trestnímu tribunál pro Rwandu, historika stoleté mise belgických „Bílých otců“ ve Rwandě, ve veřejných a neveřejných záznamech ICTR, originální dokumenty OSN představující ukázky vojenských případů, jako např. Bagasora et la ICTR.

6. Žalobkyně ICTR v červenci 2003, Carla del Ponte oznámila, že shromáždila dostatky důkazů, aby žalovala obě strany rwandské války. Nicméně krátce nato prezident Kagame, Colin Powel (bývalý ministr zahraničí USA) a Kofi Annan (bývalý generální tajemník OSN) volali po jejím odvolání. Do dvou měsíců byla odvolána a nahrazena, a do dnešního dne před ICTR nebyla předvolána jediná osoba, která by byla spojována s úspěšným uchopením moci gen. Kagamem. (Na rozdíl od Mezinárodního trestního tribunálu pro Jugoslávii, před který byli předvoláni lídři spojovaní se všemi hlavními aktéry).

Tady ovšem profesor Erlinder zapomíná na Hašima Tačiho, Madlen Albrightovou a celou řadu dalších.

7. Ve světle důkazů, které veřejnosti zprostředkoval trestní tribunál, se dnes připravuje návrh pro prezidenta tribunálu a kancelář žalobce, k obvinění Paula Kagameho z vraždění, spiknutí se záměrem vraždit, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a spiknutí s cílem páchat tyto zločiny. Vše spácháno jím a jeho vojáky ve Rwandě 1994.

Protože o závěrech ICTR v západních médiích nebylo dobře informováno, nepochybuji o tom, že Vy a Vaši poradci jste si nebyli vědomi zmíněných skutečností, než jste pozvali součastného rwandského prezidenta. Nicméně když se tyto informace už dostaly na veřejnost a denně je shromažďováno více a více informací, nemohl bych dovolit, aby se člověku obviněnému z válečných zločinů stejné úrovně jako nedávno zatčeného bývalého prezidenta Charles Taylora, dostalo přijetí u kanadské vlády, aniž by se tato obvinění vyšetřila... a byla zvážena Vaši vládou.

GENOCIDAIRE'S LAWYER WRITES CANADA, Open Letter to Prime Minister Harper: Regarding State Visit of Current President of Rwanda, April 6, 2006 ZDE

6. února, 2008 španělský soudce Fernando Andreu zveřejnil obvinění Kagameho a jeho 40 nejbližších z organizování masových poprav po dobytí Rwandy v roce 1994. Na straně 182 soudního spisu soudce Andreu uvádí celou řadu děsivých případů, mezi které patří např. svážení mrtvol do 173 masových hrobů a pálení dalších obětí v národních parcích a v areálu her na safari. Jeden z 22 svědků, na jejichž výpovědích soudce Andreu postavil obvinění, byl díky bezpečnostním štítkům schopen sestavit seznam 104 800 jmen lidí, které složky Kagameho armády povraždily během jednoho roku. Nebylo to však nic platné, protože Kagameho chrání prezidentská imunita.

Spanish judge indicts Rwanda Officem: The charges stem from massacres in the aftermath of the 1994 genocide. President Kagame is accused, but has immunity ZDE

Poradkyně Human Rights Watch pro africké otázky, Dr. Alison Des Forgesové byl zakázán vstup do Rwandy. Dr. Forgesová kritizovala USA a VB za podporu rwandského režimu prezidenta Kagameho. Dr. Forgesová také obvinila Kagameho a jeho 40 nejbližších důstojníků z vraždy hutujského prezidenta Juvenala Habyarimana, což naplno rozpoutalo válku mezi Hutuji a Tutsii, jak píše Keith Harmon Snow. Dále Dr. Forgesová činí Kagameho vojáky odpovědnými za masakrování hutujských uprchlíků ve východním Kongu. Dnešní Kagameho vládu Forgesová označila za monoetnický diktátorský režim, který závažně porušuje lidská práva.

4.000.000 Congolais tués, par les agresseurs rwandais et ougandais, et par les rebelles du RCD et du MLC (fotodokumentace masakrů v Kongu) ZDE

Dr. Forgesová zahynula v únoru 2009, když se s ní a s dalšími 49 cestujícími, mezi kterými byla i Beverly Eckert, členka sdružení Rodiny 11. září za mírové zítřky, zřítilo letadlo nad Buffalem ve státě New York. Letadlo řídil v době havárie autopilot.

Human Rights Investigator and Rwandan Expert Alison Des Forges Dies in New York Plane Cash ZDE

Vyhlazovací tábor Gabiro bez kolejí a komínů, kde RPF popravila a spálila desítky tisíc Hutuů a dalších, kteří se jim znelíbili

Dr. Zac Nsenga byl ambasador Rwandy ve Washingtonu, říká profesor Jean-Marie Viannez Higiro, bývalý ředitel rwandské informační kanceláře (ORINFOR). Předtím, než RPF ve Rwandě zvítězila, pokračuje prof. Higiro, měl Nsenga na starosti „hygienu“ v kempu GABIRO, založeném RPF. V kampu se pálily mrtvoly zavražděných Hutuů. Jinými slovy Nsenga dohlížel na zničení důkazů o masakrech spáchaných RPF. Mezi RPF je kemp známý jako CDR (Coalition for the Defense of the Republic – Koalice pro obranu republiky). CDR byla politická strana, kterou RPF a jejich spojenci považovali za extremistickou. Takže všichni, kteří byli do Gabiro přivezeni, popraveni a spáleni RPF byli považováni za extrémisty kmene Hutuů. Skončilo zde však i mnoho Tutsiů, kterým Kagame nevěřil.

K.H. Snow: The US Sponsored "Rwanda Genocide" and its Aftermath ZDE

V roce 1996, reportér BBC, Nick Gordon odhalil vyhlazovací tábory prezidenta Kagameho v hojeném počtu např. v Bugasira, Ruhengeri, Byumba, Kibungo, Inyungwe a na dalších místech, kde RPF spalovala Hůtuje a Konžany (Osmdesát mladých Konžanů bylo deportováno z jižního Kivu v Kongu do Rwandy v lednu 2001). Podle agentury MISNA, zatímco důstojníci USA odvraceli zraky, tak lidé tu byli denně zabíjeni a spalováni v rámci programu jménem Manpower Dutes (Povinnosti lidské síly).

The Legacy of The Crematoriums of Rwanda, Ron Rioux ZDE

Nick Gordon píše: „Tři řady primitivních obydlí. Střecha jednoho se opravuje. Jsou to přístřešky mužů z RPF ve vojenském kampu Gabiro. Vypadá to tak nevinně: celek, který by mohl maximálně urážet krásu klasické africké krajiny. Žádné prozrazující komíny, koleje vedoucí do zakázané oblasti. Vskutku, jak jsem jedl chléb a čekal na fotografa, aby udělal pár snímků, nechtělo se mi věřit, že tahle tečka na mapě je vyhlazovací tábor. Co se děje uvnitř kempu Gabiro, je opravdu odporné a není to jediný případ. Od té doby, co kontrolu převzala nová vláda (RPF), jsou po celé zemi Hutuové zabíjeni po desetitisících.“

Nick Gordon, Sunday Express, April 21, 1996: “Return to Hell” ZDE

Amnesty International zdokumentovala model vraždění, nezákonného věznění a „mizení“. Skoro všichni političtí oponenti Tutsiové, či Hutuové jsou označeni za popírače genocidy a podle toho je s nimi naloženo. Amnesty International protestovala, že procesy a popravy obviněných z kolaborace během genocidy, jsou politicky motivované.

Keith Harmon Snow: Rwanda's Secret War, U. S. -backed destabilization of Central Africa ZDE

Howard French, New York Times, March 13, 1997: In Zaire Forest Hutu Refugees Near the End of the Road
Howard French: Africa: A Continent for the Taking: The Tragedy and Hope of Africa

Nový diktátor zvaný demokrat a role Západu při masakrech ve Rwandě, aneb honba za bohatstvím východního Konga

„V červnu 1994 RPF dovršila coup d’etat a konsolidovala moc na území Rwandy. Vláda Paula Kagameho od té doby drží politickou moc pevně ve svých rukou a manipuluje veřejné mínění ve svůj prospěch tím, že propaguje vysoce zpolitizovanou ideologii genocidy,“ píše profesor Peter Erlinder a bývalý prezdident Vedení rady obhajoby Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR Lead Defence Counsel Past-President).

Professor Peter Erlinder, Global Research. February 20, 2008: “The Great Rwanda ‘Genocide Coverup’” ZDE

The Economist,13.11. 2008: Judicial politics of a genocide ZDE

Invaze do Rwandy v roce 1990 byla spouštěcím mechanizmem nadcházejících událostí, které se podepsaly na osudu milionů nevinných lidí ve střední Africe. Píše ve své studii s názvem Amerikou sponzorovaná „genocida ve Rwandě“ a její následky: psychologická válka, prosystémoví reportéři a honba na uprchlíky, Keith Harmon Snow. K. H. Snow je profesor práva, investigativní novinář a fotograf, který se specializuje na centrální Afriku. V roce 2000 se účastnil slyšení Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR) v Tanzanii. Jeho expertíza událostí genocidy a tajných operací v Africe vyhrála dvě ocenění Project Censored a celou řadu dalších ocenění hodnotících akademickou úroveň jeho studií a vysoké nebezpečí, které podstupuje při získávání informací. Snow je zpravodajem Survivors Rights International, Genocide Watch a OSN. K. H. Snow a celá řada dalších, kteří se účastnili slyšení ICTR, či se detailně zabývali studiem dostupných informací o tom, co se počátkem 90. let ve Rwandě dělo, podávají na tyto události radikálně odlišný pohled než ten, který už čtrnáct let omílají masmédia.

Keith Harmon Snow: Resumé ZDE

Human Rights Watch obvinila rwandskou policii z několika vražd a úmrtí vězňů ve vazbě. V červnu 2006 Mezinárodní federace lidských práv a Humans Rights Watch uveřejnily dokument, který obviňuje rwandskou armádu RPF z „vážného porušování mezinárodního humanitárního práva“.

Rwanda: Police Killings Tarnish Rule of Law ZDE

“There Will Be No Trial”, Police Killings of Detainees and the Imposition of Collective Punishments ZDE

ICTR Should Address Serious Violations of International Humanitarian Law Committed by the RPA ZDE

V dubnu 2004 dokonce i The Economist označil Kagameho režim za „nejrepresivnější režim v Africe“. V dubnu 2008 pak The Economist napsal, že Kagame „povoluje méně svobody tisku a politického prostoru než Robert Mugabe v Zimbabwe“ a „kdokoli představuje nejmenší politické ohrožení, tak se s ním režim nemilosrdně vypořádá.“

A flawed hero, Aug 21st 2008, The Economist ZDE

Nicméně propaganda šířená masmédii chce, abychom věřili, že za své problémy si dnes Afrika může sama. Skutečnost je ovšem taková, že největším problémem Afriky je paradoxně její nerostné bohatství a rekolonizace korporacemi z celého světa s velmocenskou podporou diktátorským režimům, vydávajících se i za demokracie. Tyto kruté režimy jsou nadále nástroji mocenské politiky především hráčů USA, EU, Kanady, Číny a Ruska. Kořeny nenávisti mezi africkými kmeny jsou především produktem kolonizace bílého muže.

Frantz Fanon, The wretched of the earth v originále Les Damnés de la Terre, poprvé publikováno v roce 1961 ZDE

Michel Chossudovsky: The Geopolitics behind the Rwandan Genocide: Paul Kagame accused of War Crimes ZDE
Michel Chossudovsky: Rwanda: Installing a US Protectorate in Central Africa, The US was behind the Rwandan Genocide ZDE

Výcvikové programy USA pro africké zabijáky

Kanadský autor a žurnalista, Robin Philpot v knize s názvem Takto se to v Kigali nestalo, aneb nedotknutelní píše: „invaze RPF v roce 1990 byla stoprocentně podporovaná Spojenými státy. RPF závisela na programech ministerstva zahraničí USA jako, IMET (International Military Education and Training, Mezinárodní vojenská výchova a trénink), JCET (Joint Combined Exchange Training and Special forces operation, Spojené, kombinované a výměnné cvičení a Speciální operační síly). A tzv. Rozšířený IMET (E-IMET) byl především využit k výcviku rwandských vojáků k budoucím invazím do východního Konga, které leží přímo na hranicích s Rwandou, a kde se ukrývají jedny z největších zásob nerostných surovin včetně pověstného koltanu a diamantů. Anglosaský plán k vytěsnění Francie z této bohaté oblasti vedl přes podporu diktátora Ugandy Museveniho a převzetí kontroly nad Rwandou, skrze vojenskou podporu dalšího brutálního diktátora, gen. Paula Kagameho. Mezi lety 1989 a 1992 Uganda inkasovala od USA 183 milionů dolarů ve formě tzv. nevojenské pomoci, což byl dvojnásobek toho, co dostávala Rwanda během vlády presidenta Hutuů, Habyarimana, kterého podporovala Francie.“

Robin Philpot: Ça ne s’est pas passé comme ça à Kigali, Les Intouchables, Montréal, 2003. s. 35. ZDE

Summary - Report to Congress on U.S. Military Activities in Rwanda, 1994 - August 1997 ZDE

Mezi léty 1989 až 1998 Spojené státy africkým zemím zajistily zbraně a vojenský výcvik v hodnotě 227 milionů dolarů. Z čehož 111 milionů přijaly vlády, které se přímo, či nepřímo účastnily války v Kongu, konkrétně Angola, Burundi, Čad, samotná DRK, Namibie, Rwanda, Súdán, Uganda a Zimbabwe. Po té, co RPF v roce 1994 dobila Rwandu, tak Kagame přijal od Spojených států speciální pozornost v podobě „pohotovostního balíčku“ se 75 miliony dolarů. Spojené státy pokračovaly s vojenským výcvikem a zásobou zbraní pro Rwandu, Ugandu, Namibii a Zimbabwe i během jejich invaze a okupace Konga. Ve fiskálním roce 1999 z 19,5 milionů dolarů ve zbraních a vojenském výcviku pro Afriku, 4,8 milionů putovalo do zemí přímo, či nepřímo podílejících se na válce v DRK.

William D. Hartung and Bridget Moix, Deadly Legacy: U.S. Arms to Africa and the Congo War, New York, World Policy Institute, January 2000, pp. 8-10.

V druhé části:

  • Afričtí diktátoři made in USA
  • Hlavni spojenec novodobé, ale stejně brutální kolonizace: masmédia
  • Honba za bohatstvím Konga stála již kokem 15 milionů životů: Dříve armády masakrovaly na povel králů, dnes na povel tzv. liberálních demokracií a korporací
  • OSN a EU asistují korporacím při drancování Konga
  • Oficiální militarizace zahraniční politiky USA v Africe: AFRICOM
0
Vytisknout
11420

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2009