Maduro vyhlašuje válku Lulovi

1. 11. 2024 / Fabiano Golgo

 

Je paradoxní, že příjmení venezuelského diktátora Nicoláse Madura znamená vyspělý. Někoho vyspělého. Je jasné, že on má vyspělost pouze ve svém jménu. V reakci na veto brazilského prezidenta Luly (Luiz Inácio da Silva) proti přijetí venezuelské kandidatury do skupiny BRICS, kterou původně tvořily Brazílie, Rusko, Indie a Čína, jež pak akceptovala vstup Jihoafrické republiky a  na nedávném zasedání v ruské Kazani, rozhodla přijmout kandidaturu 13 nových zemí: Turecka, Indonésie, Alžírska, Běloruska, Kuby, Bolívie, Malajsie, Uzbekistánu, Kazachstánu, Thajska, Vietnamu, Nigérie a Ugandy, začal bývalý řidič autobusu, kterého si Hugo Chávez vybral za svého nástupce, útočit na svého bývalého brazilského spojence.

 
Kromě toho, že si Maduro a jeho kumpáni předvolali venezuelského velvyslance v Brasílii zpět do své země, uráželi Lulu každý den a tvrdili, že je rohožkou Spojených států, vazalem CIA, nebo dokonce že nedávná nehoda v jeho koupelně, kvůli níž brazilský prezident zrušil svou cestu do Ruska na setkání BRICS, byla podvodem ze strachu ze setkání s Madurem. Byla by to komedie jako z latinskoamerické telenovely, nebýt tragédie, kterou představuje pro venezuelský lid, který je již léta zbídačený do té míry, že se více než 6 milionů jeho obyvatel rozhodlo utéct do Kolumbie, Argentiny, Brazílie, Chile a Spojených států, kde zoufale hledají šanci na práci.

Nejnovějším útokem byl příspěvek venezuelské policie na sociálních sítích, který Lulu varoval, že „každý, kdo půjde proti Venezuele, dopadne špatně“, na němž se objevuje rozmazaná, zmáčknutá fotografie Luly s brazilskou vlajkou za zády. Obrázek byl rovněž doprovázen větou „naše vlast je nezávislá, svobodná a suverénní, nepřijímáme vydírání od nikoho, nejsme ničí kolonie, jsme předurčeni k vítězství“.

Lula mlčí a odmítá se zapojit do tohoto dětinského hašteření, které je tak typické pro zoufalé režimy, které se potápějí, jako banánová republika, jíž se stala Venezuela.

Tento druh podbízivé rétoriky je typický pro diktátorské, orwellovské režimy, jakým se Venezuela stala. Co je toho lepším důkazem než Madurovo rozhodnutí změnit datum Vánoc na říjen? V domnění, že tím utlumí vlnu nespokojenosti drtivé většiny voličů, kteří hlasovali pro opozičního Edmunda Gonzalese, ale viděli, že hlasování bylo zjevně a nestydatě zfalšováno, aby udrželo Madura u moci?

Za Cháveze umožnila cena ropy státní kase realizovat populistická opatření, jako byly oční operace pro starší lidi trpící šedým zákalem a také supermarkety v chudých oblastech s dotovanými cenami pro osoby s nižšími příjmy.

To se však změnilo a dnes je inflace na úrovni meziválečné Výmarské republiky, takže všichni jsou pod hranicí chudoby. Ti občané, kteří se ještě dokazují uživit, tak činí díky penězům zasílaným od příbuzných nebo přátel žijících v zahraničí.

Více než 2 400 lidí včetně nezletilých bylo zatčeno a obviněno z „terorismu“. To vše jen ukazuje, že Maduro je nejistý, bez podpory - mimo Kreml Vladimira Putina a několik vyděděných zemí, jejichž geopolitická váha může Venezuele pomoci jen málo. Rusko podporuje Madura jen proto, že chce kontrovat Bílému domu, ale není v pozici, kdy by mohlo příliš pomoci, ještě více oslabeno embargem, které utrpělo v důsledku své zbabělé agrese proti Ukrajině.

Z vojenského hlediska je Rusko sotva schopno pokrýt své potřeby pro konflikt se svým sousedem a musí najímat severokorejské vojáky, neboť se odhaduje, že stovky tisíc Rusů již zemřely, a je stále obtížnější najít nové vojáky, a to i s příslibem velkých odměn, o nichž každý ví, že nebudou splněny vzhledem k nespolehlivé historii ruské vlády. Takže v případě jakékoli venezuelské vojenské akce proti svým sousedům nebo obrany v případě, že se americké nebo latinskoamerické jednotky rozhodnou podniknout vojenskou akci na osvobození obyvatel země, Kreml jistě nebude moci nic dělat.

Možnost vojenského zásahu ze strany sousedních zemí je však prakticky vyloučena, protože Jižní Amerika v nedávné minulosti k takovému zásahu nepřistoupila. Pouze Argentina se svým bojovným prezidentem Javierem Milei koketuje s tímto druhem reakce, ale pouze na úrovni vzletných projevů, neboť země se potýká s žalostnou hospodářskou situací, kdy 54 % obyvatelstva žije pod hranicí chudoby a inflace dosahuje rovněž výmarské úrovně.

Jak dlouho bude Maduro schopen odolávat odporu drtivé většiny obyvatel, není známo. Očekává se, že se dostane do ještě větší izolace a Brazílie a další sousední země mu pravděpodobně zavřou dveře pro obchodní a diplomatické styky, zejména po 25. lednu, kdy se Maduro opět ujme úřadu, a to otevřeně nelegitimním způsobem.

Ale pokud jde o latinskoamerickou politiku, stejně jako o jejich televizní díla, můžeme ještě očekávat mnohá překvapení a spoustu hlasitých, přehnaných a tragikomických výstupů.