Přestaňte propadat ruským bludům o věčném vítězení

11. 5. 2022

čas čtení 9 minut
Nejlepšími zdroji ohledně průběhu války jsou sami Ukrajinci, píše Mart Kuldkepp, docent skandinávské historie a politiky na University College London.

Velká část komentářů Západu k ruské válce proti Ukrajině se stala obětí kritických slepých míst nebo inherentních předsudků – přístupu, který je často označován za "realismus", ale který má jen málo společného s akademickými teoriemi mezinárodních vztahů. Vzhledem k tomu, že invaze ruského prezidenta Vladimira Putina pokračuje, je čas zvážit, jak by vypadal lepší přístup ke studiu války Ruska proti Ukrajině.

Jistě, nejsem neutrálním pozorovatelem – ve skutečnosti bych snad ani nemohl být více proukrajinský. Můj názor je utvářen tím, že jsem východoevropský akademik pracující na elitní západní univerzitě. Ale jako výzkumník, který se specializuje na to, jak lidé vnímají probíhající konflikty, věřím, že poukázání na některé z těchto předsudků a slepých míst nám může pomoci lépe pochopit válku.

Největším slepým místem ze všech jsou samotní Ukrajinci. Po více než dvou měsících invaze je zarážející, jak málo se Ukrajincům obvykle věnují analýzy probíhajících událostí. Realistické (ve skutečnosti kolonialistické) chápání Ukrajiny jako pasivní periferie, o jejímž osudu musí nevyhnutelně rozhodnout Rusko a Západ, vedlo k podcenění role ukrajinských ozbrojených sil, občanské společnosti, národní a místních vlád - a především silné vůle Ukrajiny vzdorovat.

Ruská agrese není neosobní, západní pomoc není automatická a ruské tanky T-72 nestřílí náhodou. Toto je nová ukrajinská válka za nezávislost, konflikt utvářející národ, který bude definovat smysl pro identitu země po generace, a Ukrajinci v něm hrají ústřední roli.

Nejlepší způsob, jak to zmírnit, je sledovat a číst ukrajinské novináře, politiky, akademiky a další, kteří komentují válku, a také zesilovat jejich hlasy a příspěvky. Nepředpokládejte, že Ukrajinci jsou nedůvěryhodní, protože musí být zaujatí nebo produkují a opakují své vlastní formy propagandy, protože jsou jednou ze stran konfliktu.

Ve skutečnosti Ukrajinci často vědí, co se děje, nejlépe, právě proto, že jsou uprostřed toho všeho. Ukrajinští reportéři, analytici a komentátoři byli neustále přesnější a bystřejší než téměř všichni západní, a to jak v roce 2014 během ruské invaze na Krym, tak nyní. Počty obětí, které byly široce považovány za ukrajinskou propagandu, se ve skutečnosti do značné míry potvrdily. Stejně tak se první zprávy o potopení ruské vlajkové lodi Moskva, které Rusko popřelo, ukázaly jako přesné.

Ukrajinci nejsou pasivními oběťmi Putinovy ​​agrese, které hledají západní soucit a dary. Ve skutečnosti usilují o uznání za to, že sdílejí společnou věc se Západem a že Západ musí udělat svou část práce, ne se jen zdarma svést na ukrajinském úsilí (a v podstatě na jejich životech).

Pak jsou tu slepá místa kolem samotného Ruska. Putinovo Rusko se považuje za přední ekonomickou a vojenskou mocnost, obávanou a respektovanou po celém světě. Je také posedlé svou slavnou historií, zejména Velkou vlasteneckou válkou, jak nazývá 2. světovou válku, a je přesvědčeno, že je na bitevním poli nelze jaksi nikdy porazit. Tyto myšlenky pravidelně opakují západní komentátoři, zejména krajní levice. Mezi další křiklavé příklady patří řecký politik Janis Varufakis, který tvrdí, že "Ukrajina nemůže vyhrát tuto válku" a že Západ má "morální povinnost poskytnout Putinovi ústupovou cestu", stejně jako americký politický aktivista Noam Chomsky poukazující na to, že bývalý prezident USA Donald Trump byl "jediným západním státníkem" s "rozumným" plánem na omezení rozšiřování NATO a vytvoření bezpečnostního spojení s Ruskem.

Ale to všechno je ruská propaganda a jako k takové byste k ní měli přistupovat.

Skutečná data o ruské ekonomice jsou k dispozici a každý si je může vyhledat. Kdokoli si může přečíst historii 2. světové války, včetně příběhu o paktu Molotov-Ribbentrop z roku 1939, který spojil Sovětský svaz s nacistickým Německem a rozdělil východní Evropu mezi dva alianční partnery. Během své historie bylo Rusko poraženo ve více válkách, od krymské a rusko-japonské války po sovětsko-afghánskou válku a první čečenskou válku, a není nic, co by jeho porážku v té současné činilo nemyslitelnou.

Ruští vojáci, podporovaní jazykem ničení a vyhlazování, se stali ochotnými popravčími.

Ale propaganda funguje rafinovaně a ruská slova často opakují i ​​lidé, kteří jsou proukrajinští a proti válce. Když narazíte na tvrzení jako "Rusko nakonec zvítězí", "tato válka se potáhne roky", "Čína přijde Rusku na pomoc" nebo "Rusko použije zbraně X a Y", přistupujte k nim kriticky. Přecenění síly ruské armády a ekonomiky (a podcenění Ukrajiny) je hlavním důvodem, proč Západ před invazí váhal a neposkytl Ukrajině zbraně, které by pomohly zachránit mnoho životů. Trvalé přeceňování ruských schopností pokračuje i poté, co byla jejich selhání brutálně odhalena na bojišti.

Pak je tu vyvolávání strachu z ruských jaderných zbraní a myšlenky, že by mohly být kdykoli použity. Ano, lidé tvrdí, že Rusko na bojišti možná nepoužije plnou jadernou kapacitu, ale nějakou formu "taktické jaderné zbraně". Argument, implicitní nebo explicitní, zní, že Putin je šílenec a stiskne červené tlačítko bez ohledu na nebezpečí odvety Západu! Jak uvedl právník a vojenský historik John Storey: "Obávám se, že [Putin] použije jaderné zbraně, ale ne proti Západu. Pokud budou ruské konvenční síly na Ukrajině nadále bojovat, použití taktických jaderných zbraní v této zemi se zdá být pravděpodobnější."

Tento druh řečí se blíží strašení. Za prvé, v této válce nejsou žádné taktické jaderné zbraně, protože neexistují žádné vhodné taktické cíle, jako jsou tankové kolony nebo letadlové lodě, na které by Rusko mohlo chtít zaútočit tímto způsobem. Jak zdůraznil analytik ruských jaderných sil Pavel Podvig sídlící v Ženevě, "jediný způsob, jak by mohly být jaderné zbraně v této válce použity, je zabít spoustu lidí nebo ukázat odhodlání to udělat", například stejným způsobem, jakým byly použity v Hirošimě a Nagasaki. To bude představovat strategické využití a vyvolá přirozeně reakci Západu. Za druhé, pokud je Putin šílenec, pak je jeho šílenství podivně racionální. Nastupuje jen za určitých okolností. Ve skutečnosti jeho chování a prohlášení – včetně absence jakékoli další eskalační rétoriky v jeho projevu ke Dni vítězství – silně naznačují, že Putin není šílenec, ale stárnoucí diktátor, který se velmi bojí COVIDu-19, kterému velmi záleží na přežití jeho režimu a sebe. Ať už by vojenská porážka na Ukrajině pro Putina znamenala jakékoli nebezpečí, bylo by snazší překonat toto nebezpečí než západní jadernou reakci.

Konečně je tu otázka role kolektivního Západu: mezinárodní proukrajinské a protiruské koalice západních akcí, které jsou neustále vykreslovány jako riskující mírovou linii s Ruskem nebo jako provokativní. Rozšíření NATO do východní Evropy – téměř před dvěma desetiletími a z velké části součástí iniciativy samotných východoevropských států – je neustále obviňováno za to, že prý vyprovokovalo ruskou invazi, a rozhodnutí dodat Ukrajině těžké zbraně byla ve většině případů přijata až po mnohém váhání.

Ale Západ zde není neutrální stranou – a to z dobrého důvodu. Rusko vede zločinnou útočnou válku a Západ má jasný zájem ji porazit. Dodržuje také článek 51 Charty OSN, který velmi jasně prosazuje "přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dojde-li k ozbrojenému útoku proti členovi Organizace spojených národů, dokud Rada bezpečnosti nepřijme opatření nezbytná k udržení mezinárodní mír a bezpečí."

Západní státy nejsou neutrální. Místo toho je Západ, alespoň prozatím, náležitě charakterizován jako neválčící. Tento termín se používal během 2. světové války k označení zemí, které se neúčastnily bojů, ale otevřeně podporovaly a protěžovaly jednu z válčících stran. Spojené státy před Pearl Harborem byly pravděpodobně nejlepším příkladem nonbeligerence; již uvalily ropné embargo na Japonsko za jeho agresi v Číně a důrazně podporovaly válečné úsilí Spojeného království a Sovětského svazu. Jak ukazuje případ v USA, neagresivní člověk se může změnit ve válčícího, když si to okolnosti vyžádají.

Každý potřebuje uplatnit své kritické a morální schopnosti, když přemýšlí a mluví o válce Ruska proti Ukrajině – včetně tvrzení, jako jsou ta, která jsem uvedl v tomto článku. Uplatněte kritiku zdroje a důvěřujte hlasům, které v minulosti dělaly přesné předpovědi. Ale především naslouchejte lidem zasaženým touto invazí a bojujícím proti ní: Ukrajincům.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
2381

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2022