Jak může Kazachstán změnit Putinův kalkul ohledně Ukrajiny

7. 1. 2022

čas čtení 5 minut
  • Před třiceti lety se většinou nekrvavým způsobem zhroutil Sovětský svaz. Bohužel události od té doby ukázaly, že šlo pouze o dočasný fenomén. 

Ruská válka proti Ukrajině s doposud 14 000 mrtvých je toho jasným důkazem. Krátká válka s Gruzií v roce 2008 oproti tomu způsobila řádově stovky mrtvých, napsal John E. Herbst.

Nepokoje v Kazachstánu bohužel mohou poskytnout dodatečné důkazy. Ve čtvrtek byly hlášeny desítky mrtvých při střetech protestujících s policií a armádou.

Krize v bývalé středoasijské republice SSSR vyvolává napříč Eurasií geopolitické pnutí, od snah Moskvy odstrčit Západ a podrobit si Ukrajinu až po delikátní ruské vztahy s Čínou - a její implikace jsou enormní. Od občanské války v Tádžikistánu na konci 90. let byl středoasijský region v zásadě stabilní nárazníkovou zónou mezi Ruskem, Čínou a Indií, v menší míře Pákistánem a Íránem. Avšak nestabilita v Kazachstánu nabízí příležitost pro tyto státy posílit svou pozici ve Střední Asii a ty se jí chopí.

Obklíčený kazašský prezident Tokajev požádal Ruskem vedenou vojenskou alianci OKDB, aby mu pomohla obnovit pořádek. Arménský premiér Nikol Pašinjan, který zastává rotující funkci předsedy, oznámil vyslání vojsk. To je významné ze dvou důvodů. Za prvé, ruský prezident má za cíl obnovit ruský vliv v postsovětském prostoru, což se neomezuje na Ukrajinu, Gruzii a Moldavsko. Tokajevovo pozvání poskytuje Moskvě šanci v nejbohatší středoasijské zemi provést právě tohle. Za druhé, Tokajev měl jinou možnost: Šanghajskou organizaci pro spolupráci (SCO) vedenou Čínou, která ale také zahrnuje Rusko. Navzdory sílící spolupráci jsou obě země ve Střední Asii soupeři. (Podle prvních reakcí se zdá, že Čína celkově pochybuje o nutnosti zahraniční intervence v Kazachstánu a staví se odmítavě k ruskému tvrzení, že nepokoje údajně byly "vyprovokovány zahraničními teroristy", podle poslední verze exilovými tureckými gülenisty - pozn. KD.)

Putin ve slavném projevu u jezera Seliger v roce 2014 prohlásil, že Kazachstán je umělý stát vytvořený prvním prezidentem Nursultanem Nazarbajevem a jeho obyvatelstvo chápe důležitost úzkých vztahů s Ruskem. Etničtí Rusové tvoří 18 % populace a spolu s více než 60 % zásob uhlovodíkových paliv jsou koncentrováni na severu, nedaleko ruské hranice. Od Putinova projevu jeho spojenci opakovaně vyzývají k "návratu" severního Kazachstánu do Ruska. Mezitím také Čína přednesla své územní požadavky.

S jistotou lze předpokládat, že rozhodnutí OKDB je fakticky Putinovým rozhodnutím. (Klauzule o konsensuálním rozhodování všech členů byla už před lety zrušena - KD.) To znamená, že Putin považuje za důležitější posílit ruskou pozici v Kazachstánu než přizpůsobovat se Číně. I když to zřejmě nebude mít bezprostředně viditelné důsledky na čínskoruské vztahy, zpráva Pekingu nebude opomenuta. Časem bude vzájemný vztah určován faktem, že Moskva nepřijímá pozici slabšího partnera.

A to nás vrací k nahromadění zhruba stovky tisíc vojáků u hranic s Ukrajinou a snaze získat ústupky od USA, NATO a evropských států pod hrozbou rozsáhlé konvenční ofenzívy. Putin vyhrožuje invazí, protože jeho takřka osmiletá nelineární válka proti Ukrajině nedosáhla hlavního cíle: Zastavit směřování země na západ. Ale současné soustředění na Ukrajinu neznamená, že Putin obětuje další geopolitické cíle v Eurasii. Pokud je to možné, nejraději by obnovil vliv Kremlu na celém území bývalého SSSR. Na některých místech to znamená obsazení a anexi území. Jinde to vyžaduje od satelitů národně bezpečnostní a ekonomickou politiku konzistentní se zájmy Kremlu.

Nepokoje v Kazachstánu znamenají pro Putina otázku: Měl by pokračovat ve své vyděračské kampani na západním křídle, nebo by se měl věnovat nebezpečí na jihu? Nebo snad obojí? V danou chvíli se Putin snaží mít dort a současně ho sníst. Možná že OKDB dokáže zavést pořádek a obnovit Tokajevovu vládu bez toho, aby významně oslabila ruské síly na ukrajinské hranici. (Prozatím Moskva odeslala maximálně 3 000 vojáků - KD.) To jistě Kreml preferuje, protože dlouhé hromadění sil a výhrůžky Ukrajině vedly k jednáním s USA, NATO a OBSE, která mohou přinést ústupky. Dal by přednost tomu neomezovat tlak.

Ale pokud by počáteční nasazení sil selhalo, Putin by mohl čelit dilematu. Na hranici Ukrajiny panuje nerozhodný stav; pokud by se situace v Kazachstánu vyvíjela směrem k reformní vládě nebo Tokajev požádal o pomoc Čínu a Šanghajskou organizaci pro spolupráci, mohlo by se ruské postavení ve Střední Asii zhoršovat. Otázkou tedy je: Stáhne Putin jednotky z Ukrajiny, aby se vypořádal s nepokoji v Kazachstánu a posílil ruské postavení ve Střední Asii? To by jistě znamenalo menší riziko než spuštění rozsáhlé konvenční ofenzívy na Ukrajině. A stále by to nebránilo třetímu hromadění ruských sil na ukrajinské hranici. (V danou chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by Putin musel řešit jiné otázky než načasování: Zda má provést obě intervence současně, nebo jednu po druhé - KD.)

Pro Putina jsou v Kazachstánu i na Ukrajině sázky vysoké - ale může se ukázat pro tohoto arcioportunistu obtížným úspěšně provést obojí současně.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8207

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2022