Výmar po česku

19. 2. 2013 / Ilona Švihlíková

Výmarská republika (1918-1933) se stala symbolem mnohačetných omylů a selhání, které nakonec vedly k nástupu Adolfa Hitlera k moci.

Německá výmarská republika vykazovala po téměř celou dobu svého fungování značnou nestabilitu, která se na první pohled projevovala nárůstem radikální levice a pravice a jejich pouličními boji. Kombinace znaků a slabostí Výmaru (viz dále) ale nakonec Německo přivedla k nejhorší totalitě 20. století.

DEBATNÍ KLUB:

Ilona Švihlíková - Jiří Svoboda: Proč je ČR kolonie

18. 2. 2013

Ilona Švihlíková a Jiří Svoboda ve své debatě vycházeli z textu "Proč je ČR kolonie?" od autorky Ilony Švihlíkové. Kořeny problémů účastníci debaty spatřují hlavně v ekonomické rovině, ve vytvořených nadnárodních institucích majících za jediný cíl maximalizovat zisk v zemích, jako je ČR, bez ohledu na následky a v neschopnosti národních elit této skutečnosti vzdorovat.

Pijí-li matky v těhotenství alkohol, vážně to poškozuje nenarozený plod

19. 2. 2013

Briští lékaři požaduji, aby bylo zavedeno povinné testování těhotných žen na konzumaci alkoholu. V Británii v současnosti žije až 8000 mladých lidí s trvalým poškozením mozku, způsobeným trvdým pitím matky během těhotenství. Alkoholismus těhotných matek způsobuje nenarozeným dětem i celou řadu dalších nevratných chorob. Více než 60 procent dětí, které končí v sociální péči, jsou v Británii děti narkomanů či alkoholiků. Poškození mozku se u nich však poprvé projeví teprve po začátku školní docházku.

Lékaři požadují, aby se do záznamů rodičky vpisovaly údaje o množství alkoholu, které zkonzumovala v těhoteství, a aby tyto údaje byly uváděny i na kojencově zdravotní kartě. Jedině toto opatření umožní pozdější správnou diagnózu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

KORUPCE:

Studentský favorit Karolíny Peake usedne v dozorčí radě Budvaru

19. 2. 2013 / Boris Cvek

Karolína Peake se svého času rozhořčovala nad tím, jak poslanci ODS dostávají trafiky. On se taky David Rath rozhořčoval nad korupcí, a pak ho chytli s bednou, kde měl "sedmičku"... i když tedy není odsouzen, ba ještě ani souzen, v člověku to zanechává divný pocit. Peake na tom z hlediska politické konsistence nebude o nic lépe než Rath, jelikož podle Ihned.cz student (ano, student), který měl za jejího krátkého a dramatického panování na ministerstvu obrany šéfovat jejím poradcům, usedne v dozorčí radě Budvaru. Příběh tohoto studenta, Pavla Kotrby, ostatně svědčí o zdejším politickém prostředí velmi výmluvně nejen s ohledem na toto vyvrcholení jeho kariéry:

Taky platím, i když plyn nespotřebovávám

19. 2. 2013

Rád bych reagoval na úvod příspěvku paní Radky Jandové "Základní spravedlnost by měl hájit stát", píše Petr Stanislav.

Před několika lety jsem totiž měl srovnatelnou zkušenost s Pražskou plynárenskou. Domnívám se, že obyčejný člověk nemá nejmenší šanci se bránit. Máte-li chuť, čtěte mou osobní zkušenost.

V naší domácnosti nikdy nebyla příliš velká spotřeba plynu a tomu odpovídaly kvartální zálohy, které se pohybovaly po dobu mnoha let v rozmezí 400 až 700 Kč v závislosti na skutečné spotřebě a samozřejmě na aktuálních cenách energií.

Vlivem okolností jsem více než rok plynový spotřebič nepoužíval, a tudíž jsem nepropálil ani jeden jediný kubík plynu. Po pravidelném odečtu a po následném vyúčtování jsem se však nestačil divit.

Základní spravedlnost by měl hájit stát

18. 2. 2013

Včerejší sledování debaty v OVM s paní Vitáskovou z Energetického regulačního úřadu vytočilo můj údiv,rozčilení a bezmoc do takových otáček,že ještě stále vidím rudě, píše Radka Jandová.

Pan Moravec vytáhne fakturu,ze které vyplývá,že zákazník neodebral na energiích vůbec NIC - tedy 0,00 ale přesto musí zaplatit energetické společnosti přes 800,- Kč. Zákazník neví,co proti tomu může dělat, kontrolní úřad neví, co proti tomu může dělat, neví to ani pan moderátor, neví to nikdo - zato exekutor bude mít naprosto jasno! Co také čekat ve státě, kde v době celosvětové finanční krize je ministrem financí hulvátský asociální chemik a kde musí rozhodovat soud o tom, jestli je průměr totéž co součet.

Staří blbáci, mladí chytráci?

19. 2. 2013 / Milan Daniel

S údivem zjišťuji, že Karel Dolejší to s dělením společnosti podle věku myslí navzdory své inteligenci a vzdělání vážně. Ve svém posledním článku opět s jistou obsedancí užívá argumentů, jimiž se snaží podepřít teorii, že za zaostávání české společnosti může "starší generace" ("stařešinové", "geronti", atd.), která brání tomu, aby se prosadila generace mladých, podle jeho názoru zřejmě moderně uvažujících a šmahem pokrokových lidí.

Rozbory voličského elektorátu z prezidentských voleb jakoby tuto teorii podepíraly. Zemana, představitele (podle Dolejšího) "převážné části starší generace, pro niž je většinou obraz světa odpovídající přelomu 60. a 70. let minulého století úběžníkem všeho uvažování o správně uspořádané společnosti a která si neumí nebo odmítá byť jen připustit, že a proč tohle v podstatně složitějším světě dneška přestalo fungovat", volili skutečně zejména starší lidé na venkově. Jak to ale souvisí s tím, že se v posledku vybíralo mezi dvěma "geronty"? Koho volili mobilizovaní mladí lidé v prvním kole? Byl to snad mladý a moderní reprezentant kýžené společenské změny, nebo feudál s naroubovaným punkovým účesem?

Nepárat se s paradigmatem, aneb Cestou slepých ptáků

19. 2. 2013 / Karel Dolejší

Slavná kniha Thomase Kuhna z roku 1962 s názvem Struktura vědeckých revolucí upozorňuje kromě jiného na jeden zajímavý fenomén: Zastánci "starého způsobu myšlení" ve vědě zpravidla nikdy nepřistoupí na nový pohled na problém a žádný typ racionálních argumentů je nepřesvědčí, i když v rozpravě prohrají. Změna paradigmatu proto nakonec proběhne tím způsobem, že zastánci toho starého jednoduše fyzicky vyhynou.

"Opoziční smlouva byla protikorupční"

19. 2. 2013

Karel Dolejší ve svém článku "Nepárat se s paradigmatem, aneb Cestou slepých ptáků" znovu argumentuje, v souladu s názorem pražských médií, že opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS na přelomu tisíciletí byla "korupční". Upozorňujeme tedy znovu na analýzu Václava Žáka , která ukazuje, že opoziční smlouva byla svou podstatou protikorupční (i když samozřejmě všechnu korupci nevymetla), především proto, že v jejím rámci byly zprivatizovány české banky.

Václav Žák se mimochodem ve svém hodnocení opoziční smlouvy hodně shoduje s názory mezinárodních politologů, viz například Andrew Roberts v tomto akademickém politologickém článku. (JČ)

"Mládí" KDU-ČSL

19. 2. 2013 / Boris Cvek

Je zvláštní, když se KDU-ČSL chlubí fyzickým mládím svého vedení. Kladu si otázku, zda tito lidé jsou opravdu mladí, nebo zda názorově a hodnotově zůstávají někde před 30 lety. Jaký je třeba jejich vztah k uzákonění plného manželství homosexuálních párů, které se právě prosazuje v Británii a Francii a které už je dávno uzákoněné třeba v katolickém Španělsku? Je mládí ve vedení KDU-ČSL mládí mentální, nebo je to chmurné společenství lidí s vymytými mozky, kteří i přes své fyzické mládí uvízli díky katolické sexuální výchově v 19. století?

Cituji z facebookovské stránky KDU-ČSL:

Rekviem za "celospolečenskou" funkci grantových sosačů

19. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Kdyby ten Masaryk žil, co by vám řekl, augusti? Že rolí státu je stavět domovy důchodců, a ne podporovat augusty. Že rolí státu je stavět Ženské domovy a ne ekonomicky podporovat transsexuální básnířky. Že rolí státu je postavit kanalizaci k Národnímu divadlu, ale ne krmit jeho herce. To už musí lid. Slyšíte? LID ! To je množství jedinců, které angažovaně či procítěně tleská (a platí přitom vstupné). To je ta "poddanská zemědělská a plebejsky městská populace periferie impéria"...

"Vysoké umění" kulturní společnost potřebuje, existuje ale v dnešní ČR?

19. 2. 2013 / Jan Čulík

Jsem poněkud překvapen doporučením Štěpána Kotrby, aby čeští umělci nežadonili u státu o granty, ale aby se podbízeli pokleslou kulturou "lidu", který jediný za ni dokáže zaplatit. Ono to ani v tom devatenáctém století nebylo tak jednoduché, jak to líčí Štěpán Kotrba - "Božka" Němcová si literaturou moc nevydělala a jak je známo, spíš hladověla. Smetanova Prodaná nevěsta byla sice dílem, odehrávajícím se "mezi lidem", jenže ta opera, zejména Smetanova hudba, je sakra sofistikovaná. Hudebně není Prodaná nevěsta žádné Babovřesky. Kdyby tomu tak bylo, těžko by se úryvky z Prodané nevěsty hrály ve světových rádiích, specializujících se na klasickou hudbu, skoro každý den.

Čechy v devatenáctém století kromě toho nejsou moc dobrý příklad, protože občané byli motivováni nacionalismem a často konzumovali českou kulturu prostě z národního nadšení, podle hesla "co je české, to je hezké". Globalizace neexistovala a čeští umělci mohli oslovovat národ na domácím písečku v podstatě nerušeně, bez zásahů cizích vlivů. (I když například obrovské oslavy shakespearovského výročí v Praze r. 1864 se z české zahleděnosti dost vymykaly.)

Rozumím argumentu Štěpána Kotrby, že dnešní pražští "umělci" žijí ve své vlastní bublině a ve svých dílech skoro vůbec nezohledňují, co se v zemi skutečně děje. Lze přijmout argument, že kdyby třeba čeští filmaři natáčeli příběhy, které se týkají dnešních problémů, byla by česká kinematografie zřejmě mezinárodně tak slavná, jako je dnešní kinematografie rumunská - jenže po českých filmech nyní mezinárodně neštěkne pes.

Kotrbovo doporučení, aby se umělci "snížili k lidu" je však nebezpečné. Podstatou umění je originalita. Definicí uměleckého díla je, že přináší nový estetický a kognitivní zážitek - vrhá světlo na skutečnost z nového úhlu pohledu. Divák či čtenář si uvědomí: "Ano, tohle je pravda, ale mně samotného to nenapadlo."

Představa, že umělci budou recyklovat stereotypy a konvenční myšlení "lidu", aby se mu zavděčili, by byla pro umění smrtící.

Se státními dotacemi pro umění je to potíž. Samozřejmě musejí existovat, je to podmínkou základní kulturnosti dané společenské komunity, jenže, jak vidíme na příkladu pražských umělců, existence dotací není zárukou kvality.

Dotace vyžadovat je nutné, ale přitom by v umělecké obci měla vzniknout debata o směřování, postojích a talentu současné české kultury. Měřítkem pro mě je skutečnost, že se v posledních pětadvaceti letech do širšího mezinárodního povědomí v podstatě neprosadil jediný český spisovatel, hudebník či filmař.

BRITÁNIE:

Lékaři požadují zavedení dvacetiprocentní daně na limonády

18. 2. 2013

220 000 britských lékařů požaduje zvýšení cen cukrových limonád o dvacet procent, méně prodejen hamburgerů u škol a zákaz prodeje nezdravých potravin ve školách ve snaze zastavit rychle se šířící epidemii obezity u britských dětí. V Británii je v současnosti obézní každý čtvrtý člověk a očekává se, že do roku 2050 bude obezních 60 procent mužů, 50 procent žen a 25 procent dětí. Obezita stojí britské zdravotnictví 5,1 miliard liber ročně.

Lékaři varují, že "společnost jako celek musí podniknout kroky, aby se krize obezity nestala neřešitelnou." Lékaři požadují kampaně proti nezdravému způsobu života a dodávají: "Stejně, jako bylo nutné přesvědčit společnost, že její hluboce zakořeněný zvyk kouřit je proti jejím zájmům, musíme změnit to, co jíme a do jaké míry se hýbáme. Je to nutnost."

Podrobnosti v angličtině ZDE

DEBATNÍ KLUB:

Jan Kavan a Zora Hesová o Arabském jaru

18. 2. 2013

Problematika Blízkého východu je v souvislosti s aktuálními událostmi v zorném poli médií celého Západního světa. Jan Kavan a Zora Hesová se společně pokusí předestřít svůj pohled na procesy eufemisticky nazývané v médiích jako arabské jaro. Zda se jedná o demokratizační vývoj či jde o něco jiného a jestli je Západ schopen správně chápat podstatu věci.

EU jako zmatený chameleon

19. 2. 2013 / Jiří Kalát

Svatá země 7. týdne roku 2013: Jeruzalém na několik hodiny ochromil strach z teroristického útoku. Došlo k odsouzení několika policistů i židovského teroristy. V izraelských celách se odehrál tajuplný příběh neznámého vězně. Po celé Palestině se bojovalo a několik dalších informací navrch.

Čína ruší své gulagy

19. 2. 2013

Čínská komunistická strana oznámila, že bude letos "prosazovat reformu" systému gulagů, čínských pracovních táborů. Úřady také podstatně snížily za poslední měsíce využívání těchto pracovních táborů. Ve vedení Čínské komunistické strany údajně "existuje konsensus", že by měl být systém pracovních táborů zrušen. Systém pracovních táborů laojiao je mocným symbolem bezpráví čínského systému. Byl vybudován v padesátých letech s cílem umlčet kritiky a tajná policie v nich vězní své odpůrce.

Podle vládních údajů z roku 2009 bylo v pracovních táborech 160 000 lidí. Avšak před dvěma měsíci přestala policie do táborů posílat další vězně. Koncem roku 2012 byl prý počet vězňů v táborech přibližně 50 000 a do konce roku 2013 jich tam bude zřejmě jen 20 000.

Právníci a soudci v Číně protestují, že systém pracovních táborů v Číně je protiústavní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

O širších souvislostech skandálu s koňským masem

18. 2. 2013

O širších souvislostech skandálu s koňským masem hovořila v britském rozhlase v neděli v poledne novinářka Rosie Boycott, poradkyně londýnského konzervativního primátora Borise Johnsona pro otázky potravinářství:

Každý den další šokující titulky. Ale neměli bychom být překvapeni. Rozsah skandálu s koňským masem je nevyhnutelný důsledek potravinového řetězce, který je založen na ziscích, ne na poctivosti. Vyžadujeme, aby byly potraviny stále levnější, a tak to máme. Všechno je v pořádku, pokud se moc nebudeme na nic ptát. Veřejnost neví skoro nic o podivných praktikách, kterých využívá moderní potravinářský průmysl. Namísto toho, abychom se ptali, necháváme se oblbnout krásnými obrázky na barevných krabicích s hotovými jídly. Myslíme si, že vousatí farmáři, stojící na obrázcích u vrat, za nimiž se v zapadajícím slunci pokojně pasou krávy, jsou skutečností. Je to útěšlivé, když si myslíme, že chleba, který kupujeme, vám upekl sympatický pekař a vajíčka, která kupujeme, snesly šťastné slepice, které celý den pobíhají v jabloňovém sadu. Přitom jsme obětí snad největšího a nejmocnějšího průmyslového odvětví na tomto světě, jehož moc nezvládne žádná jednotlivá národní vláda.

Heger je na tahu -- ne s "černými" figurkami, ale plombami!

18. 2. 2013 / Jiří Baťa

Jakkoliv je na každém jednotlivci, aby pečoval o své zdraví, tak i v tomto případě jsou jisté meze, kde veškerá snaha může vyjít naprázdno. Ministr Heger je přesvědčen, že přísloví "každý svého štěstí strůjcem" lze aplikovat i na zdraví (každý svého zdraví strůjcem). Škoda, že má medicínské vzdělání, že je lékař a že by tedy měl vědět (pokud náhodou v tu dobu nechyběl ve škole), že řada zdravotních indispozic je dědičná. Mezi ně ve velkém patří i chrup. Je dokázáno, že dědičnost v některých případech nelze potlačit zvýšenou péčí o ten který tělesný orgán, protože zde existuje onen dědičný gen, který prostě potlačit nelze.

Příspěvek ke hledání společných cílů občanské opozice

16. 2. 2013

tisková zpráva

Občané,

situace v naší zemi je velice vážná a vývoj směřuje do konců, které ani raději nedomýšlet. Přitom se vlastně vůbec nebráníme vyděračským opatřením oligarchie a ona si na nás může dovolit i dříví štípat! Nám, českým občanům, již v tomto státě skoro nic ze společného majetku nepatří. Po 20 letech privatizací, majetkových restitucí i otevřených krádeží ve velkém tu zbyl skoro dvoubilionový dluh, způsobený naší lumpenoligarchií, jež nepatří jinam, nežli do cel na Kongresové ulici v Praze, na Pankrác, na Bory nebo na Mírov.

Tato strašná situace se musí změnit!! Proto dovolte, abychom přispěli k hledání co nejširšího společného jmenovatele cílů občanských opozičních aktivit a struktur - a především všelidového nesouhlasu a odporu. Zde jsou naše diskusní, zcela předběžné a pracovní náměty:

"Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost...", aneb o potřebě mezigeneračního dialogu

18. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Tato Orwellova myšlenka se v Čechách stala součástí praktické politiky již kolem roku 1820, kdy se v jednom pražském bytě sešlo asi dvacet intelektuálů, většinou stoupenců tehdy módního romantismu, aby se dohodli na tom, jak obnovit slavný český národ. Domlouvali se o tom německy, protože část z nich česky neuměla vůbec a čeština té doby neměla dostatek odborných výrazů. Jejich prvým úkolem se proto stalo vytvoření moderního českého jazyka. Svou práci tehdy odvedli dokonale, jak nás dnes přesvědčují třeba dokumenty Evropské unie. Český překlad je vždy tím nejkratším textem. Souběžným požadavkem se stalo napsání Dějin národa českého, nakonec touto novou řečí, a toho se zhostil František Palacký. Ten také zanechal zprávu o onom setkání, vyjmenoval všechny jeho účastníky a zakončil ji poznámkou: "Kdyby tehdy v té místnosti spadl strop, nebylo by českého národního obrození!"

Poslanci ODS jako loutky ekonomických zájmů

16. 2. 2013 / Boris Cvek

Strategie přežití politiků mohou být různé. Někteří poslanci rebelují kvůli "ideovým zásadám" pravice, aby potom "čestně" opustili Sněmovnu a vzali ne jen čestná, nýbrž placená, místa ve státních podnicích. Zřejmě tím chtějí svoje mohutné zkušenosti s nějakou činností uplatňovat i nadále a zřejmě to nebude činnost odborná, kvalifikovaná, která by se mohla uplatnit v soukromém sektoru a pomoci vytvořit nová pracovní místa, jak to pravice po "schopných" lidech stále dokola chce. Někdo je schopný na poctivý byznys, někdo na "hospodaření" s veřejnými penězi. Zejména ve státě, kde nemáme majetková přiznání a máme většinu akciovek spojených s anonymními akciemi, je třeba byznys krmit nějakým tím správným "hospodařením" s veřejnými penězi. Ten, kdo podniká poctivě, ve prospěch veřejného zájmu, ten podniká transparentně. Svaz obchodu a cestovního ruchu, který zjevně rezignoval na to, že by naše vláda měla nějaký zájem na zlepšení situace, dokonce podal stížnost na situaci v ČR do Bruselu bez vědomí ministra Bendla (diví se snad někdo tomu, že s Bendlem a ODS vůbec nemá smysl tyhle věci konzultovat?):

Relativnost zenitů

16. 2. 2013 / Petr Ježek

Pokud předhodíte lidem titul "Doba za zenitem", většina se jich neubrání personifikovanému a individualizovanému obrazu jejich vlastních životů, ať již v podobě bilancující minulost nebo přemítající nad budoucností. Psycholog by odtušil něco o markantech hlubokého pesimismu autora titulu, pokud se tu nemetá pojmy v (opilecké) lehkosti bytí. Jelikož jsme my, lidé, tvorové pohříchu nedokonalí, lze považovat lidské syntetické soudy o stavu a vývoji civilizace za tolerovatelnou kratochvíli jedinců a více či méně trefné otisky reality, nakolik ji vůbec lze našimi nedokonalými otisky postihnout.

Výzva pro všechny hudebníky, kteří žili a hráli v době normalizace

14. 2. 2013 / Jamie Smith

Jmenuju se Jamie Smith. Jsem postgraduální student v oboru českých studií na Glasgow University ve Skotsku, kde spolupracuji s Jan Čulíkem. Jsem také profesionální folkový hudebník - hraju hlavně na housle - který se specializuje na irskou a skotskou folkovou hudbu. Mým cílem je v současné době spojit své dva hlavní zájmy v životě: folkovou hudbu a české a slovenské dějiny.

Pohled do tváře cizí pravdy

16. 2. 2013 / Radek Mikula

Již před delší dobou se v médiích objevil názor, že česká společnost se začíná dostávat do podobné fáze generačního střetu jako společnost západoněmecká v šedesátých letech. Tehdy již nastal časový odstup od nacistického období, takže opadly psychologické zábrany a toto téma se s nástupem generace, která Hitlera nezažila, aktualizovalo.

Doba za zenitem

16. 2. 2013 / Karel Dolejší

Civilizační epochy zůstávají čímsi víc než jen mrtvou slupkou zvyku a rutiny, jen dokud v nich ještě žije a prakticky působí rozdíl mezi tím, čím fakticky jsou, a tím, čím by podle vlastní uznávané normy být měly. Středověkem otřásaly náboženské nepokoje do té doby, dokud si ještě v augustinovské tradici uchovával vzpomínku na to, že Obec Boží není totožná s obcí pozemskou, že to co existuje pouhou silou fakticity ještě proto není tím, co býti má. Když přišel Tomáš Akvinský a sestavil rozsáhlou ideologickou apologetiku "reálného feudalismu", rozdíl mezi normou a existencí zrušil a zajistil tak feudalismu dočasnou ideologickou stabilizaci. Šlo však o první krok k tomu, aby náboženská ideologie ztratila všeobecný politický význam a byla postupně nahrazena ideologií sekulární. Protože konec kritiky ve jménu jedné normy vždy znamená pouze začátek kritiky ve jménu normy jiné. Namísto obrazu Obce Boží nakonec nastoupil osvícenský humanismus.

Změna paradigmatu samozřejmě probíhá

16. 2. 2013 / Jan Čulík

Karel Dolejší má pravdu, upozorňuje-li, že čas oponou trhnul a na radikálně změněnou globální situaci nelze reagovat českými řešeními ze sedmdesátých či osmdesátých let - která byla už tehdy sporná, neboť byla už tehdy založena na přestárlém paradigmatu z devatenáctého století. Je pravda, jak by řekl Václav Bělohradský, že v tomto smyslu je Česká republika opět "pozadu" - diskutuje o významu Jana Palacha či Pražského jara, nebo hysterickým antikomunismem zakrývá korupci a špatnou vládu. Jenže diskuse o významu Jana Palacha či Pražského jara znamenají, že prostě tato témata nemáme vyřešena a chybí řádná veřejná debata.

Nechci dávat knížecí rady, ale...

15. 2. 2013 / Jan Čulík

Čeští politikové skutečně "zavlekli českou ekonomiku do područí mezinárodního kapitálu", jak by kdysi napsalo komunistické Rudé právo (bohužel je to pravda), ale situace nemusí být beznadějná. Bohužel by ovšem k tomu bylo potřeba, aby v České republice vládli politikové bez ideologické omezenosti a takoví, kteří budou usilovat o obecný prospěch společnosti, nikoliv jen o svůj prospěch osobní.

Na Západě, především v současnosti ve Velké Británii, ale k této iniciativě se přidávají i jiné země, velmi sílí odpor proti tomu, že si globalizační firmy odvádějí zisky ze zemí v nichž operují, jinam. Připravují se mezinárodně zákony, které mají přimět globalizační firmy, aby platily daně přímo v zemích, v nichž podnikají. Proč se nemůže Česká republika podílet aktivně na této iniciativě?

Vítejte ve strašidelném skanzenu

15. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Vítejte v Česku, v čase pozdním, povolebním, v Česku, nad nímž se zvolna smráká a do srdcí bohabojného lidu se vkrádá úzkost z bytostí čekajících za hranicí reality, jimž zjitřená fantazie, jejich matka, a velké oči strachu, jejich otce, přisuzují moc temnou a téměř nadpozemskou. Každá doba je pojmenovává po svém a vidí trochu jinak. Zašlým časům patří například Polednice. Jedná se o ohyzdnou stařenu, již Karel Jaromír Erben popisuje takto: malá, hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas -- vichřice podoba. V každém případě je odpudivá už jen svým stářím, které má ještě tu drzost, že se nechá společností živit a zatěžuje už tak dost labilní veřejné finance. A místo vděčnosti, když má jít volit, ještě čeká, bába, že ji budou přemlouvat. Zkrátka, jak správně, inspirován poetikou Komunistického manifestu, upozorňuje Karel Dolejší, levicí obchází strašidlo. Strašidlo gerontokracie.

Lži pana Kunštka o autorském zákonu

15. 2. 2013

Snůška lží pana Kunštka k projednávanému autorskému zákonu může začít žít, jak je tomu obvyklé, vlastním životem. Proto se v krátkosti k jeho nesmyslům vyjádřím. Nejprve krátká vzpomínka na pana Kunštka. Při projednávání novely trestněprávních předpisů v ústavněprávním výboru před dvěma lety se na mne obrátil s žádostí, abych podporoval určitý návrh ve prospěch tabákového průmyslu, vzpomínám-li si dobře. To už samo o sobě není podstatné, pan Kunštek loboval za ledacos, rozdíly se již stírají. Tehdy však uváděl, že jeho návrh podporuje rovněž nestor oboru trestního práva prof. Šámal. To mě tehdy zviklalo. V důvěře v jeho slova jsem jeho návrh podporoval a osvojil si jej, načež dorazil prof. Šámal na jednání výboru a vše popřel. Pan Kunštek se v tichosti vypařil. No nic. Pan Kunštek je klasický lobbyista, zná ho takto celý parlament, nemá smysl to dál rozpitvávat. Nevidím na tom ani nic zvláštního, takových tu běhaj desítky až stovky. Nyní je kryt parlamentní kartičkou senátora Bublana. Jde tedy o klasický politický komentář zaujatého asistenta senátora, proto na něj i takto reaguji, píše Stanislav Polčák.

předseda ústavně právního výboru PSP ČR.

Causa "OSA nostra"

14. 2. 2013 / Martin Kunštek

Sněmovna ve středu 13. 2. 2013 projednávala v závěrečném 3. čtení poslaneckou novelu autorského zákona (sněmovní tisk 756). Předložila ji skupina poslanců napříč politickým spektrem - Gabriela Pecková (TOP 09), Stanislav Polčák (TOP 09), Alena Hanáková (TOP 09), Milada Halíková (KSČM), Dana Filipi (ODS), Ivana Levá (KSČM) , Pavel Ploc (ČSSD), Miroslav Petráň (VV), Jana Suchá (LIDEM), Zdeněk Bezecný (TOP 09), Walter Bartoš (ODS), a to kupodivu krátce před tím, než vláda předloží v březnu tzv. velkou novelu autorského zákona. Původní návrh tzv. "malé novely" (sněmovní tisk 756) byl předložen s tím, že se usnadní výběr autorských poplatků placených hospodami, hotely, lázněmi a nemocnicemi.

Co se (ne)obejde bez debat

15. 2. 2013 / Marek Řezanka

Řada politiků je ve chvíli, kdy by měla svou práci zhodnotit kriticky, ochotna připustit maximálně jednu chybu: Nedaří se nám dostatečně vysvětlit naše kroky, naše úmysly. Ty jsou samozřejmě čisté jako čerstvě napadaný sníh a jen nepřejícní škarohlídi to nedokážou pochopit.

Přitom titíž politici se veřejných diskusí k různým závažným tématům bojí jako čert kříže. Jedině tak lze pochopit, že v médiích neproběhla vyvážená debata k zákonu o tzv. církevních restitucích, že si vláda mohla dovolit v případě prosazení tzv. důchodové reformy bojkotovat nejen názor mnoha odborníků, ale i členů svého poradního orgánu (NERVu). Jedině tak je možné vysvětlit umanuté vládní lpění na sKartách, jakkoli se nad nimi vznáší neblahý odér působení dua Šiška-Drábek. Jedině tak je možné, že nikoho nezajímá tristní situace některých handicapovaných osob, jejichž příjmy jim už pomalu nezajišťují holé přežití.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.