Česká paralela jako bonus

Puč mi papuče. Od Boba Zimbabwe z Mugabe

16. 11. 2017 / Karel Dolejší

Po puči provedeném v noci z úterý na středu ve prospěch "krokodýlí" frakce Lacoste vládní strany ZANU-PF ZDE se zimbabwský prezident Robert Mugabe nachází v domácím vězení ZDE, zatímco manželka Grace, která si činila nárok na nástupnictví, údajně prchla do Namibie ZDE. Několik ministrů z frakce vládní strany G40 podporující prezidentovu manželku ZDE bylo zatčeno vojenskou policií - a na další jsou vydány zatykače ZDE.

Boj o nástupnictví po letos třiadevadesátiletém prezidentovi, který vládne od roku 1980, probíhá již nějaký čas. Mezitím také ve vládní straně vykrystalizovaly dvě znepřátelené frakce. Lacoste, jejíž členové se chlubí tričky s krokodýlem od stejnojmenné firmy, podporuje minulý týden sesazeného viceprezidenta Emmersona Mnangagwu a sestává převážně ze starších členů státostrany, včetně veteránů z války proti Rhodesii (státu bílých kolonistů na území dnešní Zimbabwe, který v roce 1965 jednostranně vyhlásil nezávislost na Británii). Tato frakce má mj. "zásluhy" o divoké zabavení majetku bílých farmářů provedené teprve mnoho let po zlomových politických událostech - opatření, které sice obohatilo jednotlivé veterány, ale také zničilo jediný dosud fungující sektor zimbabwské ekonomiky.

Frakce G40 se odvolává na ustanovení základního dokumentu, podle nějž může na prezidentskou funkci kandidovat kdokoliv starší 40 let. Počítají se k ní převážně mladší stranické kádry, jejichž kandidátkou na nejvyšší úřad se stala dvaapadesátiletá prezidentova manželka Grace.

Hledáte-li dělící linie, můžete vysledovat generační protiklad, dále protiklad mezi "drsným chlapáctvím" bývalých příslušníků guerilly, které nejde daleko pro nějakou tu ránu nebo kulku, a vzdělaným intrikařením v rukavičkách u prezidentského dvora. A samozřejmě tu máte dotčený mačismus naprosto neochotný smířit se s tím, že by v čele země mohla stát žena.

Není známo, že by bývalá Mugabeho sekretářka Grace vynikala v něčem jiném než řekněme ve dvorských intrikách. Z druhé strany však také těžko říci, zda by vůbec mohla zemi řídit ještě hůře, než jak to předvedli lidé z frakce Lacoste, dlouhá léta považovaní za jisté Mugabeho dědice. V mocenském dostihu o prezidentskou funkci tedy sotva najdete nějakého jednoznačného favorita, nejste-li předem zaujati. Jistým indikátorem je nicméně fakt, že politickou intervenci armády ještě v pondělí odsoudila i hlavní opoziční strana MDC-T ZDE. Zjevně si spočítala, že za vlády intrikánů má přece jen větší šance něco ovlivnit, než pokud u moci zůstanou lupiči a řezníci.

***

Robert Mugabe v roce 1980 vyhrál volby - první a poslední svobodné a férové hlasování, k němuž kdy v zemi došlo. Od té doby se jeho autoritářská a diktátorská vláda stala záležitostí volební procedurou naprosto neovlivnitelnou. Zimbabwští politici mohou sice hovořit o demokracii - ale tam, kde neexistuje svobodná a férová politická soutěž, kde opozice je utlačována a pronásledována a nedostane se do médií kontrolovaných vládní partají, jde jen o předstírání. Podobně jako třeba v Rusku.

V sousední Jihoafrické republice se také množí příznaky degenerace příliš dlouho trvající vlády strany Africký národní kongres. Ovšem zaznívá i drsná kritika z vlastních řad, která si například dovolí říci, že pokud si někdo přivlastňuje stát, páchá vlastizradu ZDE. Tento typ kritiky se v Zimbabwe již dávno netoleruje. Předmětem sporu není otázka, zda si stát smí někdo přivlastnit - jen detail, kdo konkrétně to má být.

Zatímco se političtí představitelé České republiky rádi odvolávají na příklad dnešních USA, které populista Trump vede velmi rychle k propastnému úpadku někdejšího mezinárodního postavení, česká politická kultura chlubící se údajnými místními "tradicemi" se začíná mnohem více blížit zimbabwské než jihoafrické. Demokracie - nikoliv všelijaké její makety - vede mimo jiné k tomu, že si stát nikdo nesmí přivlastnit, a že se lidé u moci mohou střídat bez krveprolití, případně bez ponižujícího intrikaření o přízeň chřadnoucí hlavy státu. Blábolení o potřebě "vůdce" a neschopnost rozeznat společenskou nebezpečnost jednání, jímž si ministr a budoucí premiér dělá ze státu soukromou dojnou krávu, to vše patří mnohem spíše k zimbabwské frakci Lacoste než k demokraticky smýšlejícím příznivcům jihoafrického ANC. - O tom, že by současná česká politická kultura měla něco společného s demokratickou Evropou, si ovšem můžete nanejvýš tak nechat zdát.

Prezident Robert Mugabe, který se navzdory výrazně vyššímu věku přece jen těší o poznání lepší zdravotní i mentální kondici než Miloš Zeman, zůstává nominálně v čele republiky Zimbabwe, ačkoliv jej fakticky armáda sesadila - a přivlastnila si právo rozhodnout, kdo se stane prezidentem, až ten dosluhující zemře. Po mnoha letech siláckých řečí a ostentativní chlapáckosti vyšel Mugabe z posledních událostí jako politik bezmocný a impotentní, jemuž se veřejně vzdávají pocty jen naoko a ze setrvačnosti.

Nikdo ovšem nemůže čekat, že se Miloš Zeman, který před patnácti lety veřejně prohlásil, že "není jako Ruml" a definitivně odchází z politiky, v africkém zrcadle zahlédne - a zavčas si rozmyslí další kandidaturu.

0
Vytisknout
4117

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2017