Daeš bude jednou provždy smeten, ale co bude dál?

3. 11. 2017 / Daniel Veselý

Za vznikem a rozmachem Daeše hledejme především rozpad iráckého státního útvaru vinou angloamerické invaze, což nezávisle na sobě potvrzují zasvěcené hlasy a bývalý americký prezident Barack Obama. Džihádisté se podle některých expertů inspirovali nesnášenlivou státní doktrínou Saúdské Arábie, již dovedli k absurdní podobě. Další pozorovatelé soudí, že se na vzestupu Daeše podílel také režim syrského prezidenta Bašára Asada. Ať tak či onak, hovoříme-li o zrodu a „konjunktuře“ tohoto teroristického kultu, jde o komplexní záležitost, kde sehrálo roli vícero faktorů. 

Ještě před pár lety kontroloval takzvaný Islámský stát území o rozloze Velké Británie s ročním ekonomickým obratem okolo jedné miliardy dolarů (zhruba jako Gambie), kde žilo 11 miliónů obyvatel (podobně jako v Řecku). Nyní se několik tisíc džihádistů marně snaží odrážet útoky ze všech stran: na západě se syrský režim a jeho spojenci pokoušejí získat co největší územní zisky v Sýrii a na východě irácké síly ve spolupráci s kurdskými pešmergy a americkou leteckou podporou soustavně džihádisty vytlačují z trosek jejich kvazichalífátu.

Mezi aktéry bojujícími proti Daeši přirozeně existují značné rozpory, a tuto koalici drží pohromadě pouze vůle zničit džihádisty jednou provždy. Nicméně tyto propastné neshody, obdobně jako za 2. světové války, kdy vznikla nestejnorodá fronta proti Hitlerovu nacistickému Německu, jsou na horké blízkovýchodní půdě příslibem nových konfliktů nízké intenzity. Koneckonců vojenské operace irácké armády v iráckém Kurdistánu, kde se Bagdád snaží zmařit kurdské aspirace na sebeurčení, jsou toho pádným důkazem.  

Přestože je Daeš inkarnací zla na všech frontách v Sýrii i Iráku, nemůžeme podceňovat a opomíjet krutost, s níž probíhalo osvobozování klíčových populačních sídel v obou zemích. Západní sdělovací prostředky se exkluzivně soustředily na zvěrstva Damašku a Moskvy při dobývání Aleppa, kde v předních liniích bojovali káidisté. Nelítostná ofenziva Syřanů a Rusů z loňského podzimu za sebou zanechala stovky mrtvých civilistů. Ano, syrská vláda a její ruští a íránští spojenci vedli nemilosrdnou kampaň proti syrské opozici zahrnující především syrskou mutaci Al-Káidy a Daeš, přičemž se jim podařilo obsadit 60 procent syrského území. Nicméně syrský konflikt si celkově vyžádal statisíce mrtvých a podle většiny pozorovatelů nejvíce civilních obětí padá na vrub Asadova režimu.    

Neméně brutálních zločinů se však dopouštěla Američany vedená koalice při dobývání Rakká, kde podle nezávislé organizace Airwars usmrtila nejméně 1300 civilistů. OSN odhaduje, že město je nyní z 80 procent neobyvatelné. Porážka Daeše v iráckém Mosulu si podle odhadů kurdské zpravodajské služby mohla vyžádat dokonce 40 tisíc civilních životů, přičemž nálety Američanů a jejich spojenců pravděpodobně připravily o život 2000 civilistů.        

Kampaň proti Daeši je nutno vnímat v rámci syrské války a civilního konfliktu v Iráku, a to na pozadí konfrontace mezi Saúdskou Arábií a Íránem na jedné straně a Spojenými státy a Ruskem na straně druhé. A právě partikulární zájmy velmocí zaručují, že utrpení Syřanů a Iráčanů jen tak neskončí, třebaže v druhém případě existují optimistické prognózy. I když je Daeš v Sýrii a Iráku na kolenou a jeho naprostý konec je jen otázkou času, podmínky, jež umožnily jeho vznik a následný rozmach, nejsou adresně pojmenovány a adekvátně řešeny, a proto v těchto zemích nelze výhledově očekávat úplný klid zbraní.