Postavit historický revizionismus z nohou na hlavu

11. 9. 2017 / Karel Dolejší

Západní historický revizionismus se vyznačuje snahou převyprávět "slavné" dějiny elit, privilegovaných, států a impérií z perspektivy těch, kdo se stali oběťmi těchto dějin. Cílem je dát slovo utlačovaným - indiánům, Afroameričanům, ženám, odborářům, jejichž pohled v minulosti nebyl do oficiálních záznamů zahrnován.

Historický revizionismus se kterým se setkáváme v České republice v souvislosti s principiálně politickým sporem o Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je však profilován zcela opačně. Zatímco první vlna osazenstva ÚSTRu vyprávěla dějiny minulého režimu právě z perspektivy jeho obětí, revize spočívá v úsilí upřednostnit hlasy pachatelů a spolupachatelů. Tak se výzkum Muriel Blaive v Českých Velenicích širokým obloukem vyhnul otázce možné spoluviny místní populace na smrti lidí, kteří se v této oblasti pokoušeli překročit přísně střeženou hranici komunistického ráje, aby mohl předložit apriorně zvolenou tezi o "padesáti odstínech šedi", ve kterých údajně žádné jednoznačné zlo neexistuje. Nad povídačkami příbuzných bývalých donašečů se nemají klást žádné nepohodlné otázky o spoluvině, protože to rozhodně není účelem výzkumu.

Zatímco obyvatelé Západu jsou revizionistickými historiky povzbuzováni, aby (často až přehnaně) reflektovali viny svých předků při genocidě amerických indiánů, zotročování Afričanů, útlaku žen nebo pronásledování odborářů, v České republice sledujeme u antiantikomunistické frakce ÚSTRu proces přesně opačný: Perspektiva obětí je ze zorného pole vyloučena a předmětem zájmu se stávají ti, kdo přímo nebo nepřímo na úkor obětí profitovali. Již tak zakrnělé svědomí dostává "vědecké" posvěcení, které ho podporuje v bagatelizaci čehokoliv problematického a špatného, co se v minulosti stalo.

Podobný zásadní rozdíl v přístupu může mít různé příčiny, nicméně nejvíce nabíledni je ta nejjednodušší: Obyvatelé Západu jsou považováni za mravně kompetentní natolik, aby unesli spoluzodpovědnost za zločiny minulosti, kdežto po zaostalých východňárských Češích podobnou kompetenci přece nikdo chtít nemůže.

Až se za nějakých deset - dvacet let historici pokusí tvrdit, že odchod České republiky z Evropské unie zahájilo volební vítězství politické firmy ANO vlastněné Andrejem Babišem, půjde samo sebou o omyl.

Češi se nejprve vědomě vzdali nároku na to patřit vůbec někdy civilizačně k Západu tím, že se úplně rozešli s jeho hodnotami - a teprve postupně, mnohem později, se toto zásadní rozhodnutí naplno promítlo i do volebního výsledku a povolebního vývoje.

Vyprávění dějin minulého režimu z perspektivy pachatelů a spolupachatelů představuje mimořádně důležitý krok v procesu odvratu od nároku na civilizační příslušnost k Západu.

1
Vytisknout
2614

Diskuse

Obsah vydání | 12. 9. 2017