Obětí lží ultrapravičáků, jako je Trump a Zeman, jsou lidé, jimiž elity pohrdají

20. 2. 2017

Populismus sílí, protože "obyčejný občan" má plné zuby, že ho elity neberou vážně a nemluví s ním jako s dospělým člověkem.

Richard Hoggart vydal před šedesáti lety svou knihu The Use of Literacy (K čemu je gramotnost). Argumentoval v ní, že postupné rozšiřování projektu občanské gramotnosti zvýší moc obyčejných občanů. V Británii se to do určité míry uskutečnilo. V polovině devadesátých let tam měla téměř polovina lidí mladších pětadvaceti let vysokoškolské vzdělání.

Jenže co ta druhá polovina společnosti? Tato mlčenlivá segregace se projevila, když se analyzovalo, jak lidé hlasovali v roce 2016 o brexitu. Pokud jste se narodili před érou všeobecně přístupného vzdělání a neměli jste kvalifikaci, hlasovali jste pro odchod Británie z EU. Pokud vám bylo pod čtyřicet a měli jste univerzitní vzdělání, hlasovali jste pro setrvání Británie v EU, píše Lynsey Hanley.

Ti nekvalifikovaní lidé, kteří hlasovali pro brexit, tím budou postiženi nejvíce. Ale nejde o to, že lidé bez kvalifikace jsou hloupí, a že v referendu o brexitu hlasovali proti vlastním zájmům. Jde o to, že dospěli k názoru, že nikdo u moci nejedná v jejich zájmu, takže je vlastně jedno, jak budou hlasovat.

Hlasování o brexitu odhalilo obrovskou propast v oblasti zkušeností mezi univerzitně vzdělanými městskými profesionály a staršími, nekvalifikovanými lidmi, žijícími na malých městech.

Hoggart celý život argumentoval, že je v zájmu mocných přesvědčit bezmocné, že nemají nic, co by mohli nabídnout pro vytváření společné kultury. Britský denní tisk - drtivou většinou pravicový, se snaží čtenáře přesvědčovat, že odráží hlas "obyčejného občana", ve skutečnosti jím však pohrdá.

Proč to lidi přijímají a podporují? Částečně je důvodem skutečnost, že informovaná kritičnost ustoupila všeobecnému cynismu, kdy všichni říkají totéž, bez ohledu na to, na které straně stojí. Média a politikové si myslí, že se jim podaří dostat "obyčejného člověka" na svou stranu pomocí dobře zformulovaných "hesel pro obyčejného člověka".

Hoggartovou definicí masové kultury bylo něco, co neobsahuje žádnou emocionální pravdu - nic, co by se dalo změřit či cítit jako reálné, ať už je ta realita jakkoliv bolestná - protože to vytvořili lidé, kteří jsou přesvědčeni, že jejich diváci nemají schopnost ani touhu vnímat takovou pravdu. Kultura nyní tak přispívá k vyprázdňování života.

Sociální média a především smart phony přinášejí tuto "masovou kulturu" do každodenního života tak intenzivně, jak to neudělala dosud žádná technologie.

Je podivné, že teprve nyní hovoříme o nové vlně politického populismu, když odmítání říci voličům složitou pravdu a předstírání, že odpovědi jsou jednoduché, existuje už desítky let. Populismus sílí, protože "obyčejný občan" má plné zuby, že ho elity neberou vážně a nemluví s ním jako s dospělým člověkem.

Kompletní článek v angličtině ZDE
0
Vytisknout
3033

Diskuse

Obsah vydání | 22. 2. 2017