Najít indikátory změny k lepšímu je vážně těžké

Ano, bude hůř...

21. 2. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Lidé, které uráží faktické a argumentační nesmysly, na nichž populisté jako Zeman, Babiš či Trump staví svou politickou rétoriku, pravděpodobně chovají naději, že až se prokáže nesmyslnost jejich představ, dojde k obrození. Inu, takovou naději je třeba podepřít konkrétními důvody. Nehledě na to, že je prediktibilita s ohledem na omezenou kapacitu individuálního i kolektivního lidského vědomí vlastně jen takovou sázkou do loterie, těchto důkazů příliš nalézt nelze. Rychlostí vývoje ztracené generace lidí 40 plus, které reálně ovládají systém díky své politické aktivitě, z deziluze nevysvobodí prozření. A generace nastupující jsou letargické, jelikož se narodily do světa, který zajišťuje vše potřebné, aniž by bylo třeba hnout brvou. Dokonce i v jeho proto-totalitních formách vlády...

Jan Čulík píše ve svém článku, v němž paralelizuje Trumpa a Babiše, o tom, že pokud nedojde ke globální krizi, Trump neztratí důvěru svých voličů. To je samozřejmě hypoteticky možné, nicméně je trochu svůdné číst v tom snahu po otevření románového šťastného konce. Podle všeho se totiž zdá mnohem pravděpodobnější, že ani v takovém případě nedojde na vystřízlivění rozhodující části společnosti z halucinace, která ji vede k tomu věřit "alternativním" realitám, které pro ně jejich političtí vůdci vytvářejí.

Jak vystihuje článek uveřejněný na serveru Wired, mozek současného člověka je velmi náchylný k vytváření kognitivních stereotypů na základě silných podnětů, které zvítězí v konkurenci jiných ve snaze popsat neznámé a dát mu určující význam. Článek dobře ukazuje souvislost mezi strachem lidí koupat se v moři poté, kdy se stal globálně populární film Čelisti, byť je pravděpodobnost smrti způsobené útokem žraloka menší než pravděpodobnost smrti způsobené zásahem kokosového ořechu, a strachem z "vraždících imigrantů", kterýžto obraz vykresluje od startu své kampaně současný prezident USA Donald Trump.

Kognitivní stereotypy úzce souvisejí s přístupem k informacím, se schopností orientovat se v nich a z toho vyplývající důvěrou či nedůvěrou vůči informačním zdrojům. Jak ukazuje nedávný průzkum Gallupova institutu, důvěra vůči mediálním zdrojům informací trvale klesá zejména mezi mladými lidmi. je pravděpodobné, že generace, které vyrůstají v prostředí informačního chaosu, v němž jsou více či méně zbourány informační autority, vede tyto lidi k obecně vyšší obezřetnosti. 

To ale v důsledku nevede k vyšší míře kritického odstupu, jako spíše k větší míře apatie a nezájmu, způsobeného právě vyšší mírou nedůvěry v politiku a věci veřejné. Zpráva z průzkumu OECD ukazuje na znepokojivě rostoucí nezájem o politiku v posledních několika letech mezi lidmi ve věku 15 až 29 let, přičemž absolutně nejvyšší vzrůst zaznamenala Česká republika.

Co z toho lze vyčíst s ohledem na možný vývoj v nejbližších letech: Starší lidé, kteří jeví vyšší zájem o politiku, a tedy díky volební účasti mají vyšší vliv na politický vývoj, mají obecně vyšší důvěru a tím pádem hledají zdroje, kterým mohou věřit. To koreluje s nárůstem popularity manipulativních médií typu Breitbart či Parlamentní listy a s příklonem k agendě, kterou tato média prosazují. U mladších lidí to vede spíše k absolutnímu nezájmu a rezignaci na snahu ovlivňovat věci veřejné.

Jinými slovy, je velmi pravděpodobné, že i když selžou politické proklamace Trumpů a Zemanů, je velmi nejisté, co se vlastně následkem toho přihodí. Lidé, kteří mají tendenci hledat určitou "důvěryhodnou" informační platformu a činí tak na základě svých stereotypů, jsou velmi náchylní přiklonit se k jiné, stejně důsledné falzifikaci skutečnosti, jakou předkládají jejich dnešní názoroví vůdci. Lidé, kteří obecně nedůvěřují a v důsledku toho rezignují na jakoukoliv snahu ovlivňovat věci veřejné, budou jen těžko hledat cestu k tomu, aby svůj životní postoj změnili a tím vychýlili politický kurz jiným směrem.

Dochází navíc - a bude docházet - ke střetu mezi oportunisty, kteří zneužívají společenské situace k naplnění vlastních politických ambicí a možnými protagonisty změny. Symbolicky lze v tomto smyslu vnímat útok výrazného reprezentanta současné Občanské demokratické strany (!) Václava Klause ml. na studentského aktivistu Jakuba Čecha právě kvůli tomu, že narušuje šablonu jednání a uvažování své vlastní generace. Komentátor Aktuálně.cz Martin Fendrych vcelku trefně a srozumitelným jazykem vystihuje konflikt mezi posttotalitní pozicí Klause a aktivitou mladého studenta. Jenže sociální a politická realita je taková, že zatímco populistický a krajně demagogický Klaus junior je díky své veřejné popularitě, postavené na trumpistickém oportunismu, na cestě do sněmovny, Jakub Čech představuje vzácnou výjimku z pravidla své generace.

Za této situace je vážně těžké hledat argumenty pro optimistické prognózy. Je samozřejmě možné, že dojde na události, které celou konfiguraci promění. Můžeme si nicméně být jisti tím, že jejich komplexní dopad na život společnosti bude neutrálně řečeno převratný.

0
Vytisknout
4674

Diskuse

Obsah vydání | 23. 2. 2017