Syrská občanská válka: Shrnutí událostí od srpna

25. 10. 2016


Od začátku srpna se konflikt v Sýrii dál stupňuje. Jedním z hlavních důvodů je fakt, že ani USA, ani Rusko nemají kontrolu nad spojenci zapojenými do této války.


Pokud jde o USA a další západní mocnosti, sotva to překvapí. Zejména saúdské a katarské investice do západní ekonomiky jsou příliš významné, než aby byly ignorovány, nebo aby rozhodnutí vlád v Rijádu a Dauhá mohly být významně ovlivněny Západem v případě konfliktů jako ten v Sýrii. Pokud jde o Rusko a jeho spojence v této válce, situace je poněkud složitější a detailněji bude popsána níže.

Turecká vojenská intervence

Hlavním bojištěm syrské občanské války zůstává vysoce kontroverzní administrativní celek Aleppo - a v této oblasti také došlo k nejdůležitější novince za období srpen-září 2016. 23. srpna 2016 Turecko poprvé přímo zasáhlo do války v Sýrii pozemními jednotkami. Operace "Eufratský štít" má dva cíle: Zničení zbývajících jednotek takzvaného "islámského státu" kolem hranice s Tureckem, ale také oslabení výkonných struktur vytvořených teroristickou organizací syrských Kurdů PKK, zejména konglomerátu PYD / YPG v oblasti mezi Eufratem (na východě) a Afrinskou enklávou (na západě).

Zpočátku se operace účastnily 5. obrněná brigáda (s velitelstvím v Gaziantepu, vybavená bojovými tanky M60) a 106. dělostřelecký pluk, ale už 25. srpna se k nim přidaly 2. obrněná brigáda (s velitelstvím v Istanbulu, vybavená bojovými tanky Leopard 2A4) a jednotka zvláštního určení OKK (velitelství armádních jednotek zvláštního určení). Operují v úzké spolupráci s řadou jednotek, včetně 13. brigády, brigády Mutasím, divize Sultan Murad, brigády Sukúr ad-Džabál, divize Hamza, Džajš-Tahrír, Ahrát Tal Rifát, brigáda al-Fatáh, Fajlak aš-Šám, Džabhat aš-Šamíja a menších kontingentů Harakat Núreddín az-Zinki, Džajš an-Nasr a Ahrár aš-Šám.

Navzdory dvěma masivním protiofenzivám extrémistů dokázaly turecké jednotky a jednotky povstalců uvolnit v Sýrii celou oblast mezi městem Azaz na západě a Džarábulus na východě až do hloubky 20 km. To umožnilo návrat tisíců syrských uprchlíků z uprchlických táborů v Turecku do Sýrie. Turecko, částečně prostřednictvím této vojenské operace a částečně diplomatickým tlakem na USA, také donutilo kurdskou milici kontrolovanou PYD / YPG stáhnout se z oblasti západně od Eufratu.

Postup této koalice tureckých a povstaleckých vojáků bude pokračovat relativně pomalu, ale očekává se, že koncem roku bude schopna osvobodit celé území až do hloubky 40 km od turecké hranice a západně od Eufratu. Současně znemožní vytvoření pozemního koridoru mezi částmi území drženými syrskými Kurdy na severozápadě a severovýchodě Sýrie.

Zápas o Aleppo

V oblasti města Aleppa rozsáhlé tažení koalice Džajš al-Fatáh, k němuž došlo na konci července a na začátku srpna a během nějž byl proražen pozemní koridor do obklíčeného východního Aleppa, způsobila masivní reakci, zejména na straně Teheránu. Zatímco podle médií tu bojuje jen Syrská arabská armáda, íránské Revoluční gardy (IRGC), jež jsou oficiálně podřízeny režimu syrského prezidenta Bašára Asada, kontrolují aleppskou operaci již dva roky. Současně všechny hlavní bojové operace jsou řízeny jejími spojenci - zejména syrským, iráckým a libanonským Hizballáhem. Navíc zde působí také Palestinci, brigáda al-Kuds al-Filistini zřízená organizací Lidová fronta pro osvobození Palestiny - hlavní velení.

Současně - dokonce i po opakovaných střetech mezi syrským Hizballáhem a různými spojenci IRGC - byla přítomnost milice skutečně loajální k Asadovu režimu významně oslabena. V tuto chvíli jsou v západním a jihovýchodním Aleppu přítomny 800. prapor komandos Republikánských gard, 113. dělostřelecký pluk a brigáda komandos strany Baas.

V první polovině srpna Íránci posílili své místní jednotky jako brigáda Fatimijún (afghánští Hazárové naverbovaní Íránem), brigáda Zajnobijún (pákistánští šíité) a Katajb Hizballáh (irácký Hizballáh) nejméně třemi velkými uskupeními militantů iráckého Hizballáhu Harakát an-Nadžba. Navíc přiletěly i vlastní brigáda IRGC Kibbe Najjíh (íránští pasdaráni a basídž) a brigáda Šuhada Tel Aran (íránští Kurdové) a dva prapory Hizballáhu z Libanonu (z brigád Ridavan a Intikam).

Počátkem září bylo do oblasti Aleppa přesunuto asi 2 500 ruských žoldnéřů soukromé vojenské společnosti Wagner, která, jak bylo veřejně zmíněno, je označována za "ruské námořní pěšáky" nebo "ruskou armádu".

Tento konglomerát sdružení provedl sérii chaotických protiútoků v okrscích 1070 a 3000 a také v Ramúse, ale prodělával jednu hořkou porážku za druhou. Teprve poté co ztratil téměř 1000 mrtvých a zraněných a asi 20 obrněných vozidel bylo zničeno, velitelé IRGC přišli na nápad zkusit to o něco jižněji - v otevřené oblasti mimo město, kde mohli lépe využít převahu v palebné síle. Velký útok v oblasti al-Bhurfa jižně od dělostřelecké akademie byl úspěšný. Od 6. září 2016 bylo východní Aleppo odříznuto od vnějšího světa.

Od té doby IRGC útočí na povstalce ve východním Aleppu. Tento podnik je podporován desítkami náletů ruského letectva, ale žádný z nich dosud nesměřoval na pozice povstalců. Naopak, Rusové stejně jako letectvo Asadova režimu bombardují výlučně části města dosud osídlené asi 275 000 civilisty. Ještě více než dříve se snaží zasáhnout zbývající nemocnice, pekárny a sklady potravin. Fakt že nemocnice M10 podporovaná organizací Lékaři bez hranic byla od začátku července zasažena nejméně jedenáctkrát dokazuje, že v žádném případě nejde o náhodu. Každý den při tomto bombardování zemře až 70 civilistů, téměř třetinu tvoří děti. Cíl takové akce je zřejmý a měl by být dobře znám, protože to je běžná praxe ruské armády aplikovaná již ve válkách v Afghánistánu v 80. letech, stejně jako v Čečensku v 90. letech a po roce 2000. Civilní obyvatelstvo je buď zničeno nebo vyhnáno masivními vojenskými útoky s cílem změnit území na území pro povstalce "nepoužitelné".

19. září večer překvapivý nálet zničil konvoj 31 kamionů s humanitární pomocí sponzorovaný OSN a Světovým potravinovým programem, který dorazil ke skladišti Syrského arabského červeného půlměsíce (SARC) v Urum al-Kubře, povstaleckém městě asi 20 km západně od Aleppa. Tento útok byl mezitím terčem nejintenzívnějších diskusí a kontroverzí.

Povstalecká ofenzíva v Hamě

Ve snaze omezit tlak na Aleppo zahájila 28. srpna 2016 aliance složená zejména z čečenských džihádistů Džund al-Aksá a povstalců z Džajš al-Iza ofenzívu na jihu správní oblasti Idlíb směřující na město Hamá.

Oficiální milice Strany syrských sociálních nacionalistů (ultrapravicová proasadovská strana do značné míry inspirovaná hitlerismem, používající nacistickou symboliku, jejíž členové se zdraví hajlováním - KD), oficiálně známá jako "Národní obranné síly" nebo "11. obrněná divize" byla tak překvapena, že v panice opustila své pozice a útočníci dokázali získat významné množství vojenského vybavení, munice a zbraní, včetně takřka 20 obrněných vozidel (zejména tanků T-72, T-62, T-55 a bojových vozidel pěchoty BMP-1).

Později se k této ofenzívě přidali další povstalci, včetně AAS a FASH, což vedlo k poměrně rychlému postupu: 7. září již dosáhli oblasti sotva čtyři kilometry vzdálené od Hamy. Neočekávaně byl postup Džund al-Aksá na východním křídle operace poněkud pomalý, zejména proto, že se musel vypořádat s několika masivně opevněnými vesnicemi.

Ruské a režimní letectvo reagovalo těžkým bombardováním měst a vesnic v Idlíbu, nicméně na tomto úseku fronty se prorežimní síly dost vyhýbaly pozemním bojům. Zdá se, že dosud nedokázaly nalézt a zabrat ani jeden z asi tuctu zásobovacích konvojů cestujících denně z Turecka přes správní oblast Idlíb a Západní Aleppo k povstalcům a džihádistům. Naopak, navzdory údajně "bezpříkladným náletům" Asadova režimu, povstalci z Džajš al-Iza hlásí jediný srpnový nálet se dvěma kazetovými bombami během postupu na městěčko Halfája 16 km severně od Hamy, který je minul asi o 200 m.

Navzdory zřejmému úspěchu, který donutil Asadův režim vybudovat novou obrannou linii přímo severně a západně od Hamy, se ofenzíva v polovině září zastavila. Hlavním důvodem jsou masivní neshody mezi syrskými salafisty z AAS a džihádisty z JAA. Počátkem října eskalovaly v otevřenou válku charakterizovanou útoky na místní velitele a konvoje. Poněkud překvapivě, protože Asadův režim se dosud přímým střetům s AAS vyhýbal, režim 20. září zahájil protiofenzivu. Milice z jiných částí Sýrie - jako brigáda Sukúr ad-Dautar, Kuwwat Kalamún, Tygři a Arabská národní garda - právě udeřily na východní křídlo džihádistů a zatlačily je o šest kilometrů nazpět.

Ruský zmatek v Íránu

Ačkoliv se Rusko ještě v červnu snažilo omezit svůj letecký kontingent v Sýrii, Moskva byla nucena v srpnu znovu zintenzívnit nálety. Nejen že se zvýšil počet vrtulníků operujících v Sýrii, ale v polovině září bylo nejméně osm bitevníků Su-25 opět přepraveno do Sýrie. Další s tím související a potenciálně velmi důležité události byly překaženy samotnou Moskvou.

15. srpna 2016 celkem šest letounů Tupolev Tu-22M-3 a šest Suchojů Su-34 přistálo na základně Nožíh poblíž íránského Hamadánu (oficiálně jde o 3. základnu taktických stíhačů, TBF.3). Protože íránská ústava zakazuje jakékoliv rozmístění cizích vojsk na íránské půdě, operace z této základny měly zůstat "přísně tajné".

Nicméně ruské ministerstvo obrany zveřejnilo tento přesun prostřednictvím fotografií a videí na sociálních médiích. To samozřejmě vyvolalo v Íránu vlnu odporu. Pod tlakem veřejnosti neměla íránská vláda jinou možnost než jednoduše nařídit ruskému letectvu opustit zemi. Ruská letadla a pozemní personál opustily základnu 23. srpna.

Podrobnosti v němčině: ZDE

Podrobný přehled syrských povstaleckých uskupení včetně výzbroje zpracovaný redakcí rakouského armádního časopisu Truppendienst: ZDE (pdf)

0
Vytisknout
4865

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2016