O společenském nastavení

24. 10. 2016 / Kateřina Duchoňová

Naší společností se poslední dobou stále více šíří atmosféra strachu a nevraživosti, střídaná apatií a nezájmem o věci veřejné, což nebezpečně otevírá dveře extremismu a totalitním praktikám.

Žijeme ve světě plném jinakosti, proměnlivosti a nejistot, zároveň toužíme po řádu a zvláště ekonomických jistotách, což skrývá mnohá nebezpečí, dle sociologa Baumanna se vždy mohou najít lidé, kteří se do nového pořádku nehodí.

Lidé se obávají konkurence, odlišnosti, na základě vnímání rozdílů se prohlubuje negativní vnímání. Obávají se také křehkosti vlastní existence.

Lidé se cítí bezvýznamní a ponížení, zároveň jsou společenskými vlivy tlačeni k výkonu a ke srovnávání s ostatními. Za pocit bezpečí obětují stále více a více svobody. Lidská skupina přitom funguje nejen v prostoru, ale také v čase, dochází ke vzájemnému ovlivňování generací, lidé se často snaží naplnit přání předešlých generací a zároveň si zpracovávají traumata minulých režimů.

Dle skupinové psychoanalýzy vznikají totalitní vzorce ve společnosti na základě traumatu – polarizace na my a oni. Lidská společnost regreduje na nižší stupeň. Přitom by bylo potřeba přirozené agresivní pudy transformovat v pozitivní akci.

Dle psychoanalytičky Heleny Klímové přináší napětí ve společnosti návrat na nižší vývojový stupeň, mizí diferenciace mezi jedinci, lidé ztrácí vlastní subjektivitu, začnou se identifikovat s davem a hledají společného nepřítele. Což mohou být lidé odlišné národnosti, náboženského vyznání, odlišného sociální postavení, politického smýšlení etc.

Měli bychom si stále uvědomovat patologické vzorce ve společnosti a také budovat společenské elity, které by působily důvěryhodně, posilovaly morální hodnoty a snažily se o kritické myšlení. Také je potřeba se neustále snažit uvědomovat si kořeny společenských jevů a dbát na pravdivost ve sdělovacích prostředcích.

Nejen elit, ale i věrohodných a objektivních informací se nám aktuálně nedostává. Lidé se pod vlivem nepravdivých informací a nedostatečného důrazu na obecně platné morální hodnoty mohou začít nebezpečně radikalizovat a zcela podléhat vlivu dezinformací.

Za určitých okolností může být v lidech indukováno agresivní chování, což mimojiné prokázal i Zimbardův tzv. Standfordský experiment, kdy se psychicky zdraví jedinci začali v roli dozorců chovat sadisticky vůči studentům, kteří představovali vězně.

Zimbardo uzavírá, že k agresivnímu chování a jeho pozvolnému stupňování přispívá dehumanizace okolí, kdy člověk začíná vnímat lidi na druhé straně bariéry jako pouhé věci, dále pokud bezmyšlenkovitě a přes etické zábrany udělá první krok k nehumánnímu chování, anonymita, kdy ztrácí pocit zodpovědnosti za své chování, tedy rozptýlení osobní zodpovědnosti, slepá poslušnost autoritě, nekritické přijímání skupinových norem, ale také pasivní tolerance zla lhostejným postojem.

Je potřeba naučit se žít v různorodém a proměnlivém světě a neztratit schopnost kritického uvažování. Konfrontovat se s jinakostí, čelit překážkám a výzvám, i to může nakonec vést k větší spokojenosti v životě. Z dlouhodobého hlediska neexistuje možnost okamžitého uspokojení našich potřeb, stejně tak možnost trvalého ekonomického růstu je pouze iluzorní.

Čelní představitelé našeho státu ale stále tento klam posilují, nabízejí jednoduchá hesla na složité problémy, chybí dlouhodobé koncepce a schopnost reflektovat minulá pochybení, namísto toho posilují svou moc a ukazují na falešné vnější viníky společenských jevů.

Slovy Petra Pitharta zde hrozí riziko vzniku neliberální demokracie se selháváním právního státu a omezování práv jednotlivců. Lidé se vzdávají pocitu zodpovědnosti, přestože by bylo více než potřeba budovat občanskou společnost, která má schopnost ukazovat alternativní cesty.

Každý z nás v ní může být něco platný, ale často to vyžaduje vzdát se části svého osobního pohodlí. Je potřeba být připravený na to, že je to dlouhá cesta, která přináší frustraci, ale zároveň může přinést pocit smyslu a hodnoty vlastního života.

Podle zakladatele logoterapie a existenciální analýzy V. E. Frankla, který sám prošel zkušeností koncentračního tábora a ztratil v něm zároveň velkou část své rodiny, v konečném důsledku nezáleží na tom v jak složité se nacházíme situaci, ale jaký k ní zaujmeme postoj.

0
Vytisknout
3001

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2016