Ruské řinčení šavlemi je součástí širšího plánu a je zcela reálné

22. 3. 2015 / Karel Dolejší

Jan Čulík ZDE si tentokrát všímá více mediálních prohlášení než faktů. A důležitá fakta jsou tato: 1. Rusko nedodržuje smlouvu a o raketách středního a kratšího doletu podepsanou ještě za Gorbačova a vyvíjí nové prostředky středního doletu ZDE ; 2. Rusko již má v Evropě v taktických jaderných zbraních nad NATO převahu nejméně 10:1 ZDE ; 3. Rusko v rámci manévrů vyhlášených tento týden přesunulo do Kaliningradské oblasti střely Iskander schopné odsud jadernou hlavicí zasáhnout Varšavu, Berlín nebo Stockholm ZDE ; 4. ruská vojenská doktrína před několika lety zrušila zásadu nepoužít jaderné zbraně jako první ZDE. Výsledkem "dění na zemi", ne nějakých informačních operací Moskvy, je specifická jaderná hrozba vůči evropským zemím, která se netýká USA - a tato hrozba bude s nově vyvíjenými ruskými jadernými nosiči jedině eskalovat. Výhrůžka Dánsku je tak pouze malou součástí širšího úsilí téhož charakteru. Vladimir Putin proměnil Ruskou federaci v Severní Koreu na steroidech.

Hrozba je reálná a je pokračováním ostentativního nacvičování jaderných útoků proti Polsku při ruských manévrech "Zapad 2009" ZDE a "Zapad 2013" ZDE.

Čeho může Rusko zastrašováním evropských zemí dosáhnout? Protože jsou až na dvě výjimky bezjaderné a tedy v dané kategorii bezbranné, jsou také vydíratelné, protože v danou chvíli nedokáží ruským hrozbám čelit. Stávající americké námořní systémy protiraketové obrany, na nichž se Dánsko podílí, přitom nemohou zasáhnout ruské mezikontinentální balistické rakety a proto jsou výhrady vůči nim licoměrným výmyslem. Současně však jsou tyto systémy neúčinné i vůči semibalistickým střelám Iskander a nově vyvíjeným ruským prostředkům středního doletu. Fungovaly by proti klasickým balistickým raketám středního a do jisté míry i kratšího doletu. Takové rakety ale Rusko nemá a neprovozuje.

Hlavní zpráva plynoucí z ruských hrozeb zní následovně: "Evropané, Američané vaši bezpečnost nezajistí, neochrání vás před ruskou hrozbou. Buďte tedy poslušní. Když budete poslušní a připojíte se k nám, domluvíme se." Někteří již poslušní jsou. Například Norsko pronajalo Rusku strategicky důležitou ponorkovou základnu ZDE, čímž jistě potěšilo švédské sousedy. Hrozby jsou v tuto chvíli primárně zahroceny vůči Pobaltí, Polsku, Švédsku a Dánsku. Je to logické, protože v oblasti Baltu má Rusko nad NATO výraznou lokální převahu a využívá ji mj. k tomu, co vnímá jako zajištění exportu ropy z petrohradského přístavu úžinami kontrolovanými Švédskem a Dánskem. Pokud by se Švédsko s Dánskem chovaly vůči Rusku nepřátelsky - což naprosto nemají v úmyslu, ale vysvětlujte to paranoidnímu Kremlu - mohly by velmi rychle námořní přepravu ropy z Petrohradu jednoduše zastavit.

Širšími Putinovými cíli zůstávají i nadále: 1. Znevěrohodnit NATO a EU; 2. Oddělit Evropu od Spojených států; 3. vyhodit Američany z Evropy a zařídit si na tom, co se z Moskvy jeví jako Evropský poloostrov, "finlandizovaný" zadní dvorek. Takřka bankrotující ropná ekonomika samozřejmě nemůže normálně aspirovat na šíření svého vlivu ekonomickými prostředky. Politika velkého klacku je však v optice Moskvy vhodnou náhradou za pozitivní pobídky.

Co mohou evropské země tváří v tvář ruským hrozbám technicky vzato dělat? Možnosti jsou celkem vzato tři: Buď rozvinout jaderný odstrašující potenciál Francie a Británie způsobem, který zajistí přesvědčivou ochranu i nejaderných evropských států; nebo více států v Evropě vyrobí vlastní jaderné zbraně a nosiče a namíří je na Rusko; nebo Evropa ať už s americkou pomocí či bez ní začne budovat systém protiraketové obrany čelící specificky ruské hrozbě. (Takový systém aktuálně neexistuje.)

Pokud se Evropa nehodlá pod ruským nátlakem "finlandizovat", patrně je nejpravděpodobnější, že více zemí nakonec zruší nejaderný status. Britské a tím spíše francouzské závazky vůči Evropě nejsou natolik přesvědčivé, aby se dalších 26 států na ně mohlo spolehnout. A systém protiraketové obrany konstruovaný proti ruské hrozbě nemusí být ani dostatečně účinný, ani finančně dostupný, ani k dispozici v rozumném čase.

V ruské koncepci hybridní války neexistuje nic takového jako "čistě propagandistická operace". Každá propaganda je provázána s širšími politickými a vojenskými cíli a je jim podřízena. Vnímat ruské výhrůžky jako "pouhou propagandu" by se velmi nemuselo vyplatit. Jsou reálně podloženy, jak politickými záměry hostilními vůči Evropě, tak velkým jaderným klackem, proti němuž Evropě politické deklarace nepomohou - a jestliže nechce nebo nedokáže čelit síle stejně velkou silou, stane se nakonec s jistým váháním a mlžením přes veškerý ekonomický náskok poslušnou součástí ruského zadního dvorku.

0
Vytisknout
5943

Diskuse

Obsah vydání | 24. 3. 2015