Kolona jako spektákl

23. 3. 2015 / Štěpán Steiger

Ministr obrany psal (18.tm. v Právu) o koloně vojenských (amerických) vozidel, o jejímž pohybu nás denně nezapomínají informovat média (jakoby šlo vojenské cvičení nejméně invazního rozsahu), jako o „investici“ i „symbolu“: investici „do naší vlastní bezpečnosti“ a symbolu, proto „přesun přes naše území nemá jen aspekt technický, ale také signální. Má demonstrovat připravenost Aliance, její jednotu i vojenskou sílu.“

Generál Petr Pavel, náčelník generálního štábu, řekl o konvoji (v interview rovněž v Právu a to 21. tm.), že „je to vnitřní strategická komunikace“ (!), „kterou Američané (!) a Aliance chtějí dát najevo: Jsme tady i pro vás, nenecháme vás v tom samotné.“ (Všimněte si a ptejte se se mnou – proč uvádí generál Američany zvlášť, když jsou členy Aliance, která by nás ochránila/ubránila?) V čem by „nás nenechali samotné“, to generál ponechává naší fantasii – je totiž mimo mou představivost, kdo by Českou republiku mohl přímo napadnout.

Tyto dvě úvahy jsem uvedl na začátku, poněvadž bych rád pro srovnání představil vlastní teorii zmiňovaného přesunu. Veřejnost – patrně však i politici – byla zprávou, že touto zemí projede po pozemních komunikacích konvoj amerických (coby aliančních?) vozidel i s posádkami, zaskočena – nic nebylo oznámeno před informací o faktu samotném. Nezbývá mi proto než se domnívat, že rozhodnutí o konvoji bylo jednoduše české vládě příp. pouze vojenským činitelům sděleno jako fakt.

Odtud moje domněnka o původu konvoje jako spektáklu. Vysoký představitel Aliance, odpovědný za vztahy s veřejností (v novočeštině píár), tedy propagandu – zřejmě Američan, Evropané bývají tomto ohledu zdrženlivější – chtěl podle mého soudu využít příležitosti, jak Čechům předvést jednak techniku, jednak symbolicky, jak tvrdí ministr, ukázat, že v případě ohrožení (nebo dokonce už napadení?) „nás v tom nenechají samotné“. Tady začínal můj úsměv.

Tato technika totiž nic nedokazuje. Nikdo neví, zda by zrovna Strykery – tak se tato vozidla jmenují – byly v konfliktu ve střední Evropě vůbec použity. Laik jako já – a musím předpokládat, že většina těch, kdo jim při přesunu věnují pozornost, jsou rovněž laici – nedokáže porovnat je s obdobnými „vozidly“ ruskými (neboť kdo jiný by nás podle současné „alianční“ verze mohl jinak napadnout?). O čem nás tedy pohled na ně přesvědčí? Vyvolá nějaké sympatie – nebo naopak v některých lidech pocit obav z konfliktu a strach, že by k válce nakonec přece jenom mohlo dojít? Navíc je přesun naprosto bezcenný jako symbol „ochoty pomoci“. Nejenže není žádným závazným příslibem. Není třeba jít daleko do dějin, abychom narazili na skutečnost, že v rozhodující chvíli může mocnost, pokládaná za dotčenou, rozhodnout zcela jinak, než se obecně do onoho okamžiku předpokládalo. Nikdo by se nezesměšňoval poukazem na přesun ozbrojených vozidel, jenž (prý) cosi symbolizoval. Jinými slovy, shrnuto a podtrženo: přesun, který koncem týdne můžeme v této zemi pozorovat, je jenom ubohým spektáklem. Nevalným, protože i nadšenci, kteří si stoupnou k silnici a budou Strykery pozorovat, ba i ti, kdo si zajdou do českých kasáren, aby si „vozidla“ (jak nevojenské pojmenování!) zblízka prohlédli a „ocenili“, ač mohou být i nadšeni, budou mít jen ojedinělou příležitost krátkodobé podívané.

Za povšimnutí stojí i fakt, že jak ministr tak generál tento přesun nejen uváděli jako významný symbol, nýbrž současně jej nevědomky poněkud „degradovali“: nezapomněli totiž poukázat na fakt, že takových „přesunů“ se rok co rok odbývá několik. S tím rozdílem, že z praktických důvodů se provádějí po železnici, takže si jich málokdo všimne. Letos někdo – jméno osoby, jež rozhodla, ať už v USA nebo ve štábu NATO v Bruselu, české veřejnosti sděleno nebylo – z propagandistických důvodů rozhodl, že vozidla pojedou po silnicích. Aby je lidé viděli. Možná o nich budou politici diskutovat i v Otázkách Václava Moravce. Další spektákl.

0
Vytisknout
4990

Diskuse

Obsah vydání | 25. 3. 2015