Může Západ neutralizovat ruskou expanzi ekonomickými nástroji?

27. 1. 2015 / Karel Dolejší

Před Vánocemi mnohé pobavil rádoby velitel ruské páté kolony v České republice Jiří Vyvadil. V rozhovoru pro DV TV ZDE mimo jiné prohlásil, že na stavu ruské ekonomiky vlastně vůbec nezáleží. Takto hloupě ovšem nikdo z těch, na jejichž názorech opravdu sejde, problém neformuluje. Nicméně Vyvadil vlastně jen trivializoval a zkarikoval reálný přístup ruských elit, který je třeba brát vážně.

Ruští extrémisté zakládají odmítnutí liberalismu na klasicích německé kulturní kritiky a "konzervativní revoluce", názor na význam ekonomiky pak nejčastěji odvozují od koncepce nastíněné v pojednání Carla Schmitta Věk neutralizací a depolitizací (Das Zeitalter der Neutralisierung und Entpolitisierung, 1932). Schmitt v zásadě tvrdil, že ideologické spory mají "teologický" charakter, charakter nesmiřitelného střetu dobra se zlem a přítele s nepřítelem, takže je nelze úspěšně odstraňovat hledáním nějaké neutrální půdy, jakkoliv v evropských dějinách takových pokusů proběhla celá řada. Tyto pokusy podle něj souvisely se snahou přenést centrum intelektuálního úsilí nejprve na pole metafyziky, později na pozice moralizujícího humanismu a nakonec do ekonomické sféry.

Smyslem zmíněného úsilí je podle Schmitta snaha přemostit v zásadě nesmiřitelné ideologické spory prostřednictvím neutralizace. Ekonomismus pak autor vnímá jako náhradní politické náboženství nastolené v 19. století. Podle něj však vize, v níž důraz na ekonomickou sféru údajně povede ke vzájemné spolupráci mezi národy, k míru a harmonii, je fundamentálně pochybená, protože ekonomie je vždy jen sférou prostředků, nikoliv účelů, a tedy nikdy nemůže být intelektuální půdou centrálního významu.

Co bylo pro Schmitta teoretickým argumentem, to je pro ruské extrémisty argumentem z oblasti politické strategie a praktické politiky. Ekonomika, tvrdí, se prostě přeceňuje, ve skutečnosti má pouze minimální a odvozený význam. Ruští politici by neměli naslouchat liberálním ekonomům, místo aby se starali o skutečně důležité věci jako je jejich moc či vojenská síla Ruska.

Ale nejde jen o extrémisty. Z Putinova nejužšího kruhu poradců byli totiž vloni vyloučeni všichni, kdo ještě jeví nějaký zájem o ekonomické záležitosti, a nyní zde působí výhradně siloviki ZDE. Jak uvádí politický konzultant Sergej Markov, který monitoroval krymské referendum, blízko k Putinovi mají teď pouze tajemník Bezpečnostní rady Nikolaj Petrušev, šéf služby FSB Alexandr Bortnikov, šéf služby SVR Michail Fradkov a ministr obrany Sergej Šojgu.

Osoby z ekonomické sféry, které vděčí Putinovi za zbohatnutí a vloni přišly asi o čtvrtinu svého majetku, už nemohou výrazně ovlivňovat názory ruského prezidenta. Místo toho je přímo napojen výhradně na silové struktury, jež byly vždy rezervoárem předkapitalistické mentality a na moderní ekonomice je zajímaly výhradně technologie schopné posílit státní moc či vojenskou kapacitu.

V Evropě, kde mimochodem stávající ekonomická neutralizace tradičních nacionalismů v podobě eurozóny a společného trhu funguje stále hůře, se však navzdory uvedenému najde velmi mnoho osob, které považují ruské elity za jakousi o něco svéráznější obdobu elit vlastních, posedlých ekonomikou a stavících ji zásadně na první místo. Odsud pak vyrůstají nyní již naprosto nerealistické představy, podle nichž správný ekonomický stimul - negativní v podobě sankcí nebo teď nejnověji pozitivní v podobě velkorysé nabídky společného trhu ZDE - by přiměl Kreml k opuštění expanzívních zahraničněpolitických plánů.

K tomu ovšem nedojde. Sankce mohou omezit schopnost Moskvy realizovat megalomanské výzbrojní programy nebo tyto programy přinejmenším zbrzdit, ale nikdy žádný ekonomický stimul, negativní ani pozitivní, nepřesvědčí siloviki, že by měli opustit konfrontační a konspirační vidění světa strukturované jako hra s nulovým součtem, v němž je jednoduše třeba dosáhnout úplné porážky nepřítele, kdežto ostatní zastrašit a donutit k poslušnosti.

Současná podoba ruského režimu není jen návratem před chruščovovské období, v němž se poprvé od roku 1917 věnovala systematická pozornost životní úrovni obyvatelstva a ekonomice nad rámec ekonomiky válečné, ale fakticky i před Stalina a Leninův NEP, do období, kdy ekonomické otázky stály jednoznačně na druhé koleji.

Stručně řečeno, neutralizace konfliktu s Ruskem ekonomickými nástroji je za současné situace naprosto nereálný projekt. Ne proto, že by to Merkelová se Steinmeierem nemysleli vážně, ale kvůli tomu, že mentalita těch, kdo v Rusku vládnou, považuje takové pokusy a priori za nesmyslné a zbytečné a místo nich jednoznačně preferuje vytvoření samostatné ruské sféry vlivu vymezené ideologicky proti Evropské unii.

0
Vytisknout
4431

Diskuse

Obsah vydání | 29. 1. 2015