Že Syriza vyhrála řecké volby, nebylo zdaleka automatické

29. 1. 2015

Po dobu posledních 22 dní jsem byl členem týmu řeckých filmových dokumentaristů, kteří sledovali aktivisty a vedoucí politiky strany Syriza v předvolební kampani, píše ekonomický editor Channel Four News Paul Mason. Viděl jsem, jak nabízejí novou naději ožebračeným farmářům a jak organizují zásoby potravin pro centra rozdávající potraviny nemajetným občanům. Viděl jsem, jak přesvědčili ortodoxní komunisty ze staré školy v odborovém svazu dokařů, kteří byli uraženi, že jejich doky byly prodány do Číny, i jak prezentují moderní, mladistvou alternativu k politickému establishmentu, který slouží zkorumpované elitě.

Tsiprasova kampaň měla své počátky v solidní práci parlamentní opozice. 3. ledna jsem byl svědkem, jak donutil levici ve své straně aby přestala protestovat proti jeho návrhům budoucích poslanců.

Tsipras mluví dokonalou angličtinou a má nakažlivý smích. Někteří poslanci Syrizy si v rozhovorech off the record dávají pozor na to, co řeknou, Tsipras ale ne. Hovořili jsme otevřeně o kontroverzní přednášce, kterou jeho ekonomický tým udělal londýnské City, a o silně medializovaném případu úplatkářství, který podle jeho názoru ochromil volební strategii pravice.

Navzdory tomu, že Tsipras naverboval do svého týmu čtyři levicové profesory ekonomie, nejjasnější porozumění politické ekonomii má on sám. Při jednání s Evropskou bankou bude rozhodovat on.

Tsiprasovi se podařilo systematicky zvyšovat podporu voličů, přestože proti němu byly všechny soukromé řecké televizní stanice a většina tisku.

Dvě třetiny řeckých farem v Korintském zálivu jsou v bankrotu, přestože se tam pěstuje víno a citróny. Farmáři byli donuceni vzít si hypotéky a banky jim farmy za neplacení splátek konfiskují. Farmáři páchají sebevraždy.

Volební kandidát Syrizy Theofanis Kourembes vysvětluje, proč všechny tyto vesnice podpořily Syrizu. "My tam jezdíme a těm lidem pomáháme. Když nám něco říkají, nasloucháme jim. Když nás žádají o pomoc, jsme tam. Žádné aktivisty z Pasoku či z Nové demokracie tam neuvidíte."

Řečtí farmáři byli těžce postiženi politikou škrtů: znamenalo to vyšší daně a menší dotace. Ale velkým problémem je také korupce. V Assosu si farmáři stěžují, že kupci hroznů víno prostě odeberou a nezaplatí. "Zmizí, tvrdí, že udělali bankrot, a my nedostaneme nic."

Řecký politický systém byl tak neschopný, zkorumpovaný a běžel natolik na černé peníze, že když peníze došly, nikdo ho nepodporuje.

I když je hospodářský program Syrizy omezen dluhem 319 miliard euro, které Řecko dluží Evropě, boj proti oligarchii nestojí nic, říká Tsipras. "Zahájíme novou politickou éru. Provedeme obrovské změny ve správě státu. Nemáme nic společného s protekcí v rámci politických stran, které tu vládly doteď. Potřebujeme stát, který bude fungovat a bude hájit své občany. Musíme zastavit tento karneval vyhýbání se placení daní."

Po celém Řecku organizuje Syriza rozdávání potravin potřebným občanům zadarmo. Říká se tomu Kluby solidarity. Jejich aktivisté zdvořile přesvědčují farmáře, že darovat pytel brambor nebo pomerančů chudým je jejich sociální povinnost. Za půl hodiny jsou vozíky plné potravin.

Jeden organizátor říká: "Tohle je opak charity. Podporujeme v této oblasti 120 rodin a spousta práce, kterou děláme, je o izolaci, duševním zdraví a o hanbě." Manipulace je v takové situaci nemožná, vybudovanou důvěru není lehké zničit.

Z pohledu zvnějška vypadají rudé vlajky a zdvořilá zpěv italské komunistické hymny Bandiera Rossa radikálně - ale všichni v davu vědí, že strana se přesunuje do politického centra. Nebude vyvolávat ohledně zadluženosti s Evropskou unií konflikt - prostě požádá o novou dohodu. Syriza je ale rozhodnuta zrušit politiku škrtů.

Rena Dourou, kterou jsem původně potkal jako demonstrantku na náměsti Syntagma v Athénách v táboře hnutí Occupy před čtyřmi lety, nedokáže potlačit úsměv: "Nikdo nás neposlouchal celá léta," říká. "Teď poslouchají všichni. A není to jenom o Řecku. Je to o Evropě a zejména o mladých lidech."

V letech po pádu vojenské junty v roce 1974 tolerovala oligarchie dvou hlavních řeckých politických stran levici, ale zajistila, aby levice nikdy nemohla převzít moc. Ze zpětného pohledu je zjevné, že to vytvořilo silné, i když spící, levicové vědomí. Tsipras je obklopen stranickými kádry, kteří bojovali ve studentském povstání, které svrhlo juntu, ale generace jejich otců byla obětí mučení a věznění během občanské války i po ní. Neměli šanci kdy získat moc, a tak levice vybudovala kontrakulturu vzbouřeneckých písní, kult Che Guevary a mocné odbory manuálních pracovníků, například v docích. To je klíčem k pochopení, co se na Syrize dá napodobit a co ne. Strana vznikla z eurokomunistického rozkolu s Moskvou v sedmdesátých letech (k tomu došlo, když západní komunistické strany odmítly sovětskou invazi do Československa) ale využila při tom kultury měkké levice a získala podporu mnoha mladých lidí, kteří mají dočasná a málo kvalifikovaná zaměstnání a vydělávají jen minimum přibližně 400 euro měsíčně.

Tsipras proměnil Syrizu z volné aliance ve stranu, která je kvintesenciálním vyjádřením hodnot této široké levicové části řeckých voličů. Stačilo, že se jejich přirozená strana, Pasok, sama zničila.

Syriza v předvolení kampani přesvědčovala svým mládím, svou realističností a svou normálností. Mnoho jejích kandidátů je mladých a mají styl - žijí a chovají se jako normální dvacetiletí a třicetiletí.

Paul Mason spolupracoval s dokumentaristou Theopi Skarlatosem na filmu Greece: The End of Austerity (Řecko: Konec politiky škrtů). Film je ZDE

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3855

Diskuse

Obsah vydání | 30. 1. 2015