Zrušme Vánoce a uvidíme, co zbude

23. 12. 2014 / Bohumil Kartous

Vánoce jsou tu, zdánlivě prosté konstatování. Jenže skutečnost je vždy složitější. Nadělme si proto trochu skepse i v okamžiku, kdy je tato pojistka lidského rozumu podvědomě zavírána do vyprázdněných krabic od vánočních ozdob a opouští je až poté, co pahýly stromků přeplní místa pro odkládání komunálního odpadu a poslední žlučníková kolika odezní.

Trvá to celé týdny a to je věru velké riziko. Obávám se, že kdyby někoho napadlo uspořádat o vánocích volby, vyhraje Strana za demokratické obžerství a vytvoří pevnou koalici s Hnutím pro občanskou demenci, případně se Stranou dravého konzumu. Ačkoliv, když se tak dívám na posledních několik vlád, jakoby se o Vánocích pravidelně volilo. Přesvědčíte se sami, pokud se vám nepodaří vyhnout se nějakým svátečním, špatně napsaným a špatně secvičeným cintům reprezentantů veřejnosti, kterým nikdo nebude věřit, nikdo je nepožaduje, ale oni s nimi přesto budou obtěžovat ovzduší už tak dost přesycené exhalacemi pokrytectví a vynucené svátečnosti. Kéž by zase někdo v tuto jistě vhodnou chvíli vytasil pistolku na antiperle a odpravil ten kýč, který se s nesnesitelnou lehkostí opakuje v periodických cyklech určených kdysi dávno ze zcela odlišným pohnutek na základě tehdy těžko vysvětlitelného pohybu vesmírných těles. Kdo to vlastně ještě ví?

Vánocům se dá jen těžko vyhnout, protože média v tomto období ztrácejí zbytky soudnosti. Média postrádají soudnost zcela programově, protože na soudnosti se nedá dělat mediální business. Mediální business se dá dělat naopak na tom, že jakékoliv soudnosti pozbudete a mediálně svou prostotu a pitomost odhalíte. Když se trefíte do obecného nevkusu, dá se na to vydělat majlant, stačí si pustit běžné komerční rádio nebo přečíst nějaký ten lifestyle či nějaký ten konzumní komentář, k němuž je třeba podávat silně naředěnou granulovanou kávu a syntetický konzumní chléb s margarínem, aby člověk vychutnal to pravé potěšení z nízkých cen dosažených díky znehodnocování toho, co se skrývá pod obalem (čehokoliv).

O Vánocích, tak nějak přirozeně, tento stav všeobecné pomatenosti vrcholí za frenetického hemžení v nákupních zónách, jejichž prostory s absurditou sobě vlastní podkreslují vtíravou zvukomalbou vánoční koledy, případně výplody poněkud pozdější popkultury nashromážděné za posledních čtyřicet padesát let. Personál v těchto místech by měl dostávat zvláštní příplatek za to, že musí pracovat v podmínkách, které lze bez nadsázky nazvat psychickým terorem srovnatelným s nedávno odhalenými praktikami vyšetřovatelů CIA.

Blábolení na vánoční tématiku, čím dál více prorostlé product placementem, který pravděpodobně většina lidí nedokáže rozpoznat a tedy ani odfiltrovat, ilustruje nebetyčnou přizpůsobivost stáda, jehož pastýře narození máme si připomenout, jak jinak než s pokorou. Ano, pokora je snad to jediné, co stále přetrvá: pokorně se tlačíme v nákupních zónách, neboť si to pastýř přeje. Blbost dosahuje nových vrcholů. Dostala se mi do ruky speciální příloha jednoho českého deníku, jejíž titul hlásil něco ve smyslu „jak přežít svátky konzumu“. Obsah přitom tvořila z dobrých tří čtvrtin reklama na relativně luxusní zboží a k tomu se pojilo pár textů, který by mohly sloužit jako relativně dobrý indikátor lehkého mentálního postižení: stačilo by sledovat, kdo se zaujetím začte.

Je mi úzko z toho, že zase bude určitě někdo vyzývat k rozjímání nad věcmi, nad nimiž by měl skepticky uvažující člověk uvažovat v podstatě dnes a denně. Jistě to bude klerik, který si takový luxus může domluvit, zatímco ovečkám stačí dva dny státem uznaných vánočních svátků za rok. Stádo by pak jistě nebylo pokorné, kdyby se rozjímání stalo všeobecným trendem. A k čemu by tu ostatně byl klerik…

Zrušme vánoce a uvidíme. Třeba když nebude společnost žít v dojmu, že klid a mír je vyhrazen několika dnům na konci roku, položí si otázku, co to vlastně je. Zatím jsou tyto pojmy masově zhmotňovány mísami tunami bramborových salátů a vánočního cukroví, což, rozpočteno na jednoho každého obyvatele, jistě ovlivní psychiku každého individua ve smyslu jisté apatie a smířlivosti. Mozek se odkrví, protože žaludek pracuje naplno. Jenže trávicí trakt následně, byť s velkými obtížemi, zvítězí a z pohody a míru zbude …..

0
Vytisknout
5110

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2014