Česko není zvenku vidět

18. 12. 2014 / Jan Čulík

V souvislosti se zprávou, že univerzita v Amsterodamu se rozhodla zlikvidovat česká, polská a chorvatská studia, publikoval k této věci tento týden literární server H7O nakladatelství Host rozhovor s tamější lektorkou českého jazyka Magdou van Duijkeren-Hrabovou a Janem Čulíkem z Glasgow University ve Skotsku, "která se již delší dobu potýká se stejnými problémy".

Jak jsme tu už nesčetněkrát psali, existence dobře vedených českých studií především ve vybraných západních zemích má pro ČR velký strategický význam, v podstatě k nezaplacení, protože v místních populacích vytváří v destabilizujícím se světě pro Českou republiku důležité informované spojence. Nestačí tedy pouze prosazovat tzv. "ekonomickou diplomacii", jak vědí politikové v mnoha zemích světa, kulturní diplomacie v rámci vysokých škol je strategicky klíčovou formou zviditelňovaní dané země na mezinárodním fóru.

Níže přinášíme nezkrácené odpovědi Jana Čulíka na otázky serveru H7O, neboť se domníváme, že nezkrácená verze rozhovoru přináší k této problematice užitečné shrnutí nejdůležitějších informací.

Brutalizace univerzit se chystá i v ČR, takže čtěte, co se děje v Británii - ale to je trochu jiná historka.

  • Na serveru Britské listy se 4. prosince 2014 objevila zpráva o likvidaci českých, polských, srbských a slovanských studií na Amsterodamské univerzitě. Na University of Glasgow bojujete o zachování centra pro studium slovanských studií již několikátým rokem. V čem spočívá problém udržitelnosti těchto center?
  • Charakteristika západních univerzit se radikálně mění. Problém je komercionalizace především anglosaských univerzit, kterou nyní napodobují univerzity po celé Evropě. Přecházejí na tržní princip a dostávají se pod správu nevolených podnikatelských manažerů, takže akademičtí pracovníci už nemají při řízení univerzit žádné pravomoci. Manažeři proměňují univerzity ve velmi výkonné mlýnky na peníze. Sami si přitom platí bankéřské platy. Například plat rektora Glasgow University je 285 000 liber ročně, tedy přibližně 830 000 Kč měsíčně. Je to dvojnásobný plat britského premiéra, ale není to rektorský plat zdaleka nejvyšší. Přehled o platech britských univerzitních rektorů naleznete ZDE.

    O brutálních poměrech na nynějších britských univerzitách existuje dnes už rozsáhlá literatura. Nejnověji o tom vyšel v angličtině drastický článek ZDE, k němuž se v BL ještě vrátíme. V Británii se zavádění brutálních metod do vysokého školství - ne zrovna efektivně - brání Campaign for Public University. (Britští akademici mají dojem, jako akademici všude na světě, že stačí problém pojmenovat, a je vyřešen, jenže v politice platí síla a moc, nikoliv argumenty.) Podívejte se například na knihu cambridgeského profesora Stephana Colliniho o likvidaci původního étosu britských univerzit manažerskými praktikami, What Are Universities For?, Penguin (2012). ZDE recenzuje dvě významné knižní publikace o manažerském brutalismu na nynějších britských univerzitách. V Britských listech vyšly o tomto procesu česky četné analýzy, k nejvíce šokujícím patří tyto dvě: ZDE ZDE

    Dovoluji si poukázat i na svůj příspěvek do debaty v britském týdeníku, věnovaném britskému univerzitnímu školství Times Higher Education: ZDE

    Manažeři s bankéřskými platy vedou univerzity bankéřsky. Jedinou a zásadní prioritou je provozování obřích kurzů, především pro zahraniční studenty z dalekých zemí, kteří musejí platit vysoké školné, jimiž se vydělává. Například Glasgow University má nyní tisíce studentů podnikatelských oborů z Číny, kteří za rok studia platí školné kolem 18 000 liber ročně. Jsou to kurzy, kde je v posluchárně tisíc studentů, respektive přednáška se přenáší prostřednictvím videolinku do dalších učeben, protože se do prvotní už studenti nevešli. Jde o obrovské částky. Glasgow University má roční rozpočet půl miliardy liber, tedy cca 17,5 miliard Kč. Ač je to univerzita státní, plánuje, že do pěti let bude přes třicet procent jejího příjmu pocházet z vybírání školného. Přitom místní pregraduální studenti a studenti z EU ve Skotsku neplatí žádné školné. Důraz tedy bude kladen stále více na lákání zahraničních studentů z dalekých zemí pro obory, kde se jich budou vyučovat stovky až tisíce. Strategický plán manažerů z Glasgow University na léta 2015-2020 upozorňuje, že prioritou pro univerzitu budou ty nejvýdělečnější obory. V strategickém plánu se výslovně praví, že univerzita zamýšlí omezit rozsah vyučovaných oborů jen na ty, které jsou nejlukrativnější. Na univerzitě ovšem mezi akademiky proti této její brutalizaci existuje dost podstatný odpor. Uvidíme, zda se prosadí.

    Budou postupující managerializací a komercionalizací univerzit postiženy i jiné obory? Ano. Hovořím o tom podrobněji v tomto videu: ZDE

  • Rušení slovanských studií je spojeno s komercionalizací západoevropských univerzit. Existuje nějaká možnost na zvýšení profitu univerzity ze slovanských studií? Měla by pak větší šanci na zachování?
  • Vývoji, který jsem popsal v odpovědi na první otázku, podléhá nyní většina anglosaských univerzit. Obory jako česká či středoevropská studia nikdy nebudou mít stovky či tisíce studentů. Z hlediska zisku jsou proto pro univerzity zcela nezajímavé. Jedinou možností, aby dlouhodobě přežily, je vznik strategického plánu vlád středoevropských zemí, v jejichž rámci je nutno tyto obory externě spolufinancovat ze státních zdrojů dané země. Samozřejmě, jakákoliv vládní dotace například z České republiky pro česká studia v Amsterodamu či v Glasgow bude z hlediska vedení tamních univerzit směšně halířová. Pokud však ta dotace bude existovat, univerzita obor nezruší. Česká vláda si musí nezbytně vypracovat strategii podpory českých studií na aspoň několika klíčových zahraničních univerzitách v rámci tzv. měkké, kulturní diplomacie. Mnoho zemí světa je si vědomo, jak důležitá je přítomnost kateder studujících jejich kulturu a jazyky na západních vysokých školách. Například v Glasgow spolufinancují programy jazyků a kultur svých zemí Německo, Itálie, Portugalsko, Brazílie, Rusko, Čína, finanční podporu nabídlo i Chorvatsko.

    O klíčovém významu kulturní diplomacie jsme psali už mnohokrát. Nejdůležitější konkrétní články jsou ZDE ZDE. Existuje k tomu i facebooková stránka Chceme mluvit do dějin, o tom ZDE

    Bez vytvoření strategického programu měkké diplomacie ve prospěch České republiky na aspoň některých západních univerzitách budou česká studia zlikvidována. K likvidaci českých studií dochází ve Francii, v USA jsou dnes naprosto okrajová a i v Německu a ve skandinávských zemích je dnes situace taková, že když odejde do důchodu univerzitní učitel českých studií, západní univerzita ho už nenahradí a obor uzavře. Je samozřejmě jasné, že ČR nemůže financovat nebo dotovat česká studia ve všech místech, kde jsou dnes likvidována, ovšem vláda by si měla vytvořit strategický program a podporovat je aspoň někde.

    Bohemistika je na českých vysokých školách v současnosti do určité míry přehlížena. Čeští univerzitní manažeři a politikové se na česká studia dívají tak trochu spatra, protože je to prý jen „nevýznamný, humanitní obor“. Tito lidé se mýlí. Česká studia mají potenciálně obrovský strategický význam, protože, pokud se provozují dobře, vytvářejí v domácích populacích klíčových zemí v zahraničí pro Českou republiku nadšené a informované strategické spojence, nové Ernesty Dennise či Roberty Setony-Watsony, kteří se zasloužili o vznik nezávislé Republiky československé v roce 1918. Takových strategických spojenců je v destabilizující se globální situaci pro Českou republiku nesmírně potřeba právě nyní. Vytvoření strategie kulturní diplomacie na západních univerzitách by mělo být prioritním úkolem pro českou vládu. Existující bohemistická centra v České republice by měla intenzivním způsobem navázat spolupráci se zahraničními univerzitními centry českých studií: čeští profesoři by tam měli dojíždět a ve spolupráci s tamějšími profesory vyučovat, provádět výzkum i školit v oboru českých studií doktorandy. Musí vzniknout mezinárodní program, který tohle bude umožňovat.

    MŠMT už má program podpory „českého kulturního dědictví v zahraničí“, ten je však problematický. Zaprvé se zaměřuje v podstatě jen na děti českých manželek v zahraničí, to však nestačí. Program kulturní diplomacie musí oslovovat MÍSTNÍ OBYVATELSTVO, tedy cizince, musí vystoupit z českého ghetta. Dále, tento program MŠMT financuje jen lektorky českého jazyka, a ty jsou na univerzitách v podstatě jen manuálními pracovními silami, nejsou to plnohodnotní akademičtí pracovníci, nerozhodují o strategii univerzity. Česká vláda musí financovat profesory, tak, jak to dělal Masaryk. Nesmírně důležité také je, aby česká studia existovala v rámci učebních programů celoevropských kulturologických studií, to znamená, aby se o Václavu Havlovi či Miloši Formanovi dověděl i student, který hodlá studovat francouzský strukturalismus či německou současnou literaturu. Česká studia musejí existovat v rámci komparatistiky. Už před lety poukazoval Milan Kundera na to, že nechce, aby se o jeho románech učilo na katedrách slavistiky, které jsou na západních univerzitách jen exotickými ghetty pro pár studentů. Česká studia musejí být součástí hlavního kulturologického europeanistického proudu.

    Hovořím na základě dvacetileté zkušenosti výuky českých studií na univerzitě v Glasgow. Neskromně se domnívám, že tato má zkušenost může být Česku k užitku a jsem ochoten při vytváření strategie kulturní diplomacie pomoci komukoliv, kdo o to bude mít zájem. Už léta produkujeme v Glasgow nadšené, strategické spojence pro ČR v místních populacích západních zemí. Student, který se naučí česky a má povědomí o české literatuře, filmu a historii, a skončí pak ve vlivném postavení v mezinárodní organizaci, má pro Českou republiku podle mého názoru obrovský význam - je to strategický kapitál. Příklad: Jeden z našich studentů, který se v Glasgow naučil plynně česky, působí nyní jako tajemník jednoho poslance Labouristické strany v Dolní sněmovně. Sám se do dvou tří let stane poslancem. Mít v Dolní sněmovně několik poslanců, kteří znají česky a rozumějí českým poměrům je svým způsobem pojistkou, že v rychle se destabilizující evropské politické situaci nedojde znovu k novému Mnichovu. Mimochodem mě zaujalo, že v nynější skandálně hysterické protiimigrantské atmosféře v Británii, kdy premiér Cameron chce zakázat přístup do Británie i Čechům, právě tento náš absolvent se v Dolní sněmovně a na Twitteru ostře postavil za české zájmy. Investice do vytváření informovaných zahraničních spojenců České republiky se vyplatí. Máme celou řadu absolventů, kteří skončili jako významní činitelé v mezinárodní organizacích. Viz například Američan  Andrew Stroehlein, evropský ředitel pro komunikace lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Jiný absolvent  třeba, Kanaďan Michael Kaethler pracuje v OSN. Jedna naše německá absolventka je dnes významnou reportérkou německého týdeníku Focus, atd.

    Nechci pořád prosazovat Glasgow nad jiné univerzity, je však faktem, že Glasgow jako centrum pro podporu má určité výhody. 1. Ve Skotsku studenti neplatí školné. 2. Je to jedna z nejstarších anglosaských univerzit (založený 1451) s vynikající pověstí, studují tu studenti ze 100 zemí světa. 3. Na rozdíl od amerických univerzit je odsud do ČR blízko - podle mé zkušenosti nemají na amerických univerzitách odborníci na střední Evropu dostatečně těsné styky s oblastí, o níž vyučují - je to příliš daleko, takže mívají nepříliš přesné informace. 4. Významná je integrovanost českých studií do středoevropské i celoevropské kultury. Studenti v Glasgow studují Rolanda Barthese spolu s Mukařovským.

    Uvádím Glasgow jako příklad, jak by se kulturní diplomacie měla dělat.

  • Jaká je aktuální situace a budoucnost slovanských studií na University of Glasgow?
  • Od roku 2010 došlo na University of Glasgow k neúspěšnému pokusu zrušit česká a středoevropská studia a všechna studia jazyků a kultur mimo francouzštiny a hispanistiky. Vyvolalo to obrovské místní i mezinárodní protesty. Jejich historii studenti zaznamenali na těchto stránkách: http://savesmlc.wordpress.com/news/. Najdete tam snad stovku odkazů na články a televizní reportáže ze skotských i světových médií k skandálnímu pokusu vedení Glasgow University zrušit velkou část tamější School of Modern Languages and Cultures. Tento pokus selhal a česká i polská studia nadále existují na University of Glasgow v rámci programu srovnávací literatury, což je ideální – nejsou v ghettu. Pokud však nedojde k systematické externí finanční podpoře pro alespoň některé tyto programy ze strany české a polské vlády, déle než několik let nebudou existovat. Jejich více než šedesátiletá tradice bude zlikvidována, k vážné škodě České republiky.

    0
    Vytisknout
    5479

    Diskuse

    Obsah vydání | 23. 12. 2014