"Máme se dobře, podívejte se do Afriky"

3. 11. 2014

Ano, s poukazováním na země 3. světa, event. na minulá historická období, se může člověk setkat, když se pokouší vysvětlit, jak je dnes po finanční stránce nepříznivá situace pro zakládání a chod rodiny.

Mluvíme zde o příjmech nejen přinejmenším dvou třetin obyvatel, kteří nedosahují svým příjmem na onen celostátní platový průměr, ale i těch jejichž plat se pohybuje pod hranicí mediánu nebo dokonce pod hranicí tzv. pracující chudiny (údajně 14 500 Kč hrubého), píše Radek Scholler.

Přímo či nepřímo se pak polemika točí kolem legitimity současného společenského systému. Člověk se tak nejednou dozví, jak si žijeme nejlépe v dosavadních dějinách nebo ve srovnání se zeměmi třetího světa. Tato výzva ke skromnosti by ale skutečně mohla být východisko, jakási křižovatka.

Můžeme na ní odbočit doprava:

Pak jsou tato slova použita k obhajobě neduhů soudobého globálního kapitalismu a jde jen o snahu znevážit kritiku. Tvrzení zde má výlučně umravňovací charakter. Chce nespokojené vyobrazit jako nenasytné, líné a marnotratné a odsoudit tak podle zlomku celek. Jedná se o propagandu svým cynismem blízkou marxistickému "čím hůř, tím líp". Není od věci sledovat, kdo takové postoje obvykle zastává: buď do zmíněné příjmové skupiny nespadá (minimálně jeden z partnerů), nebo děti nemá.

Že míra naší spotřeby je ekologicky náročná, ne-li dlouho neúnosná, není ani zmíněno. Skromnost zde káží zastánci systému, který s rostoucí spotřebou stojí a padá. O úmyslu pomoct zemím třetího světa není také řeč.

Jakoby zastánci tohoto postoje ztratili víru v pokrok. Pokorné doznání alarmujícího rozdílu mezi pokrokem technologickým a duchovním a sociálním však moc patrné není.

Jak by se asi generacím žijícím v první republice zamlouvalo, kdyby se jim předhazovalo, že se jejich předkům o sto a více let dříve žilo hůř...? Ostatně nesnášeli lidé příkoří s nadějí, že se jejich potomkům povede lépe? Potomci se teď snaží konkurovat dělníkům v jihovýchodní Asii, žijících v podmínkách na hony vzdálených vyspělé civilizaci.

Můžeme také odbočit doleva:

Výzva ke skromnosti ve spojení se snadnou dosažitelností základního materiálního zajištění (v určité době běžného) a důstojným postavením na "trhu" práce jsou klíčové. Lidská práva bez sociálních práv jsou vykastrovaná lidská práva.

Určitá míra blahobytu má být ovšem jen prostředkem, nikoliv samoúčelem! Za připomenutí stojí myšlenka pryramidy lidských potřeb A. Maslowa. Do základů pyramidy položil Maslow potřeby fyziologické, následují potřeby 2) bezpečí, 3) lásky (sounáležitosti), 4) uznání, 5) seberealizace. Ona míra blahobytu znamená neotročit tomu, co člověk sám stvořil -- nic více a nic méně. Požitkem se má stát něco jiného, než je nám na každém rohu podsouváno.

Cílem je získat více volného času, abychom se naučili plnohodnotně trávit volný čas. Stále to neumíme a příznakem je to, že volný čas a rozptýlení nám mnohdy splývají. Kultivace vztahu sobě, k druhým lidem a přírodě pak může znít pateticky. Pro doplnění: ZDE

Těchto pár odstavců mělo pouze ukázat, že jedna a tatáž opodstatněná morální výzva může vést jak k lidství, tak k novodobému otroctví.

0
Vytisknout
3831

Diskuse

Obsah vydání | 6. 11. 2014