Když jedna a jedna (ne)dávají pět

27. 6. 2013 / Marek Řezanka

Všichni ti, kdo se bijí v prsa, jak prezident republiky postupuje nedemokraticky, autoritářsky a totalitně, by měli sepsat petici. Název by mohla mít: "Podporujeme korupční jednání na české politické scéně" a obsah by mohla mít následovný:

"My, níže podepsaní, jsme pobouřeni postupem prezidenta republiky, který má tu drzost, že vládu podezřelou z korupčního jednání nechce nechat dokončit svou misi. Považujeme korupci za nedílnou součást stávajícího systému a běžný prostředek k upevnění své moci.

Jediný případ, kdy jsme ochotni tolerovat nějaké vyšetřování korupce, je do nebes volající kauza exhejtmana Davida Ratha. Tam je v pořádku, že ihned rezignoval na svou funkci hejtmana, měl se však také vzdát poslaneckého mandátu.

Je ale naprosto nepřípustné, aby policie stíhala tak ušlechtilé duše, jakými jsou Vlasta Parkanová, Petr Nečas -- a nedej bože Miroslav Kalousek.

Zde musíme říci policejním týmům a státním zastupitelstvím své jasné "ne". Pokud ohrožují jediný možný kabinet, který by nám měl vládnout na věky věků, dopouštějí se krádeže a proměňují nás v policejní stát. Fuj. Budeme žádat exemplární potrestání pánů Ištvána a Šlachty. Nabízet takzvané trafiky považujeme za samozřejmost, zvláště, prosadí-li se zákon, který by jinak vůbec neměl šanci projít, navíc, poškozuje-li zájmy občanů České republiky. Něco jako "občanskou společnost" neuznáváme -- hlavně ne "lůzu", která si dovolí proti nejlepší vládě v historii naší země protestovat. Vyjadřujeme plnou podporu toho času vězněnému poslanci Pekárkovi, který by měl být brán za vzor standardního politického chování v zemi. Žel, socanská závist vede k tomu, že i takto kvalitní lidé mohou skončit za mřížemi.

Pánům Drobilovi, Fuksovi, Vondrovi, Besserovi a Drábkovi, kteří museli z vlády odejít pro podezření z korupčního jednání, vyjadřujeme svou plnou podporu. Stejně jako jsme rádi, že naše zájmy může hájit poslanec, který si získal právní titul v rekordním čase. Bude to patrně génius.

Nevidíme jediný důvod, proč by vláda, která 101 hlasů tvoří mj. díky hlasům poslanců Bendy, Béma, Nečase či Parkanové, neměla dále vládnout. A proto odsuzujeme postup prezidenta republiky, kterému tyto hlasy nejsou po chuti, a dovoluje si je pokládat za problematické. To raději rozpustíme policii a zboříme státní zastupitelství, než ohrozit tu jedinou demokracii, tu naši milovanou a potřebnou vládu zvyšujícího se dluhu a trafik na požádání."

Aspoň by bylo jasno, co kdo (ne)podporuje a oč se zde vlastně svádí tuhý boj. Samozřejmě že o podobu demokracie. O demokracii samu.

Kejhání potrefených hus

Píchne-li se takzvaně do vosího hnízda, často se stává, že se ozve potrefená husa. Tak se podívejme, kde uslyšíme nejsilnější kejhání:

"Máme mandát od voličů a máme povinnost ho vykonávat," běsní do běla rozzuřený Miroslav Kalousek. A na adresu prezidenta Miloše Zemana vysílá nevraživý pohled:

"My jsme ho jasně informovali zcela veřejně, že nebude-li mít koalice většinu, tak vidíme jako jedinou možnost vyvolání předčasných voleb, ale koalice má většinu, vůli a legitimní oprávnění vládnout. Za takovéto situace by byla zrada na našich voličích předávat výkonnou moc na podnose komukoli jinému. Nikdo jiný k výkonné moci není oprávněn z řádných voleb do Poslanecké sněmovny než většina ve Sněmovně a nikdo jiný nemá většinu než my. A my pochopitelně se o to dál budeme ucházet."

Tomu se říká obehraná gramofonová deska. Že už v době moderních nosičů nemá co říci? Ale kdež, funguje spolehlivě. Osvědčila se.

Člověka až pobaví, když zradou na voličích argumentuje někdo, kdo voličům sliboval snížení státního dluhu a boj proti korupci, a přitom je reálně vidět pravý opak slibovaného. Ještě zábavnější je potom argument "legitimního oprávnění vládnout". To jako díky straně, kterou ve volbách nikdo nevolil? A co takhle se nějak postavit k současné enormní vládní krizi? Ale co, média mlčí, respektive tepají pouze do pana prezidenta, tak co by (stále ještě) ministr Kalousek nemohl vystupovat, jak vystupuje?

Asi, že má pocit, že když nemáme ministra kultury, měli bychom tuto mezeru napravit, a tak přichází s úplným kabaretem:

"On (prezident Zeman) dobře ví, že jestli nějaká vláda neovlivňovala šetření policie a státních zástupců, tak to byla Nečasova vláda."

Zná někdo ještě lepší vtip? Ale možná se jen Miroslav Kalousek utvrzuje ve svém přesvědčení, že něco jako paměť u voličů neexistuje. Jinak by mu museli jeho výroky v kauze CASA, jeho útok na policejního exprezidenta Lessyho a jeho poslední výpady proti postupu policie v případě P. Nečase a spol omlátit o hlavu.

Jak je vůbec možné, že jinému vrcholnému politikovi, který opakovaně tvrdí, že korupci v politice považuje za normální, který se sám přiznává, že aby popohnal věc, která se ho týkala, tak jistou formu úplatku použil a který policejní vyšetřování považuje za bzukot much, vše toto prochází? Že se mu ještě tleská -- a že to mohl být český prezident?

"Vypadá to tak, že ve vládě budou všichni kromě legitimních politických zástupců, kteří byli za tímto účelem zvoleni do parlamentu. Poté bychom se přiblížili ke korporativistickému státu. To je zajímavý model, který byl ve frankistickém Španělsku, v Rakousku před druhou světovou válkou, v Itálii za Mussoliniho. Opravdu velice zajímavý model."

Ano, Karel Schwarzenberg stále považuje vládu, ve které je ministrem zahraničí, za legitimní. Nikoho policii vydávat nehodlá. Proseděl vládu s Čunkem a prosedí ji kýmkoli, ať je dotyčný podezřelý z korupce sebevíce. Sám pak na svém ministerstvu nějaké stížnosti na korupční jednání neakceptuje. Nevidí neslyší. Každou kauzu nechá usnout. Prostě náš vzor. Chtít po vládě, která je zmítána aférou, jaká v dějinách ČR ještě nebyla, aby nevládla, je fašistické. Inu proti gustu...

"Určitě by se mělo postupovat tak, aby pan prezident věděl, že se v naší ústavě kromě přímé volby nic jiného nezměnilo a jsme nadále parlamentní demokracií, v níž se vláda odvíjí od Poslanecké sněmovny a k tomu by měly směřovat naše kroky," vyjevila veřejnosti Helena Langšádlová za TOP09. Znakem parlamentní demokracie patrně je, že krajně nedůvěryhodná vláda nenechá občany rozhodnout, zda ji nadále chtějí, kdyby se na hlavu stavěli. Inu takovou definici demokracie už někde jistě mají. Jmenuje se to tam Kocourkov.

Sociální demokracie na křižovatce aneb Bohouš jako Bohouš

Jak se v nastalé situaci orientuje sociální demokracie?

Bohužel tak, jak jsme u ní už nějaký ten pátek zvyklí. Tváří se ušlechtile, vypouští květnaté fráze, usiluje o Kalouskovu cenu "nejužitečnějšího hráče roku", ale jinak skutek utek. Její konkrétní kroky jsou v kontrastu k bombastickým prohlášením k pláči. V Praze dovolila vládnout zprofanované TOP09 -- a dala tím najevo, že tato koalice by mohla být médii bez většího povyku přijata i na celorepublikové úrovni.

Občas sice zanadává na podobu církevních restitucí -- nebo zahřímá, jak chce okamžité předčasné volby -- ale neudělá jediný krůček, který by tato slova podpořil. Naopak, přidala se k davové hysterii, jakého tu máme nedemokratického samovládce.

Bohuslav Sobotka potom slavnostně prohlásil:

"Myslím si, že není možné, aby získala důvěru vláda, která nemá demokratický mandát od voličů. A sociální demokracie jasně řekla, že bez nových voleb žádnou vládu podporovat nebude."

Od předsedy sociální demokracie by se však spíše měl očekávat jiný projev. Například by mohl znít takto:

"Sociální demokracie považuje setrvávání vlády, která je podezřelá z nebývale rozsáhlé korupce, za něco naprosto nepřijatelného. Netolerovatelného. Nepřípustného. Vláda Petra Nečase již žádný mandát k vládnutí nemá.

Pokud přesto trvá na svém dalším působení, je to situace vážná a nestandardní. Taková situace vyžaduje i nestandardní řešení. Tzv. vláda odborníků, jejímž jediným cílem bude donutit politiky, kteří již dávno měli hlasovat pro rozpuštění Sněmovny ČR a vypsání nových voleb, aby tak co nejdříve učinili, je naprosto legitimní a má naši podporu. Sami do vlády nechceme, neboť v tuto chvíli nemáme s kým prosazovat naše programové priority. Proto vítáme vstřícný krok pana prezidenta, který je médii podáván čistě ve světle vládního výkladu jako krok autoritářský a nedemokratický. Nesouhlasíme s tím.

Prezident republiky má navíc mandát většiny voličů, kteří se účastnili druhého kola prezidentských voleb. Tento mandát je silnější než mandát pochybně sestavených 101 hlasů, které slouží pouze tehdy, když vládě hrozí odchod do propadliště dějin a kdy řada poslanců může mít problém s financováním hypoték a tak podobně. Na to ale nemůžeme -- a ani nechceme -- brát ohledy. Jsme tu pro občany České republiky. Chceme hájit právní stát. Proto podporujeme zákon o majetkových přiznáních, který se pokusíme prosadit. Další kroky budou následovat. Chceme, aby náš stát byl demokratický, aby to byl právní stát -- a aby fungoval na sociálních principech. Jinak není demokracie udržitelnou."

Takovéhoto projevu se ale patrně nedočkáme -- a za chvíli si možná Bohuslava Sobotku budeme plést s Bohuslavem Svobodou. Bohouš jako Bohouš...

Jaké to ovšem může mít dopady pro ČSSD? Přímo fatální. Pokud občané, kteří jsou dlouhodobě deprivovaní politikou současných mocenských kruhů, uvidí, že ČSSD maří šance na vybřednutí z krize, otočí se k ní zády. Nechtějí prázdné fráze. Chtějí řešení.

Tak, jako v roce 2010 vyfoukly hlasy zkoprnělé ČSSD Věci veřejné, může jí je za rok vysát Tomio Okamura a jeho Úsvit, který evokuje jednu řeckou stranu, jež je spíše soumrakem, než rozbřeskem demokracie. V zástupu na hlasy jejích voličů bude stát i Andrej Babiš, který už skupuje tisk, aby mohl lidem připomenout, kdo jejich zájmy (ne)hájí. Novináři pak budou zpívat písničky nového chlebodárce, a bude jim zcela jedno, že to bude v úplně jiné oktávě než dosud.

Toto všechno by mohlo být zábavné, kdyby to nezavánělo průšvihem. Stačí tak málo -- a lidé zavrhnou všechny parlamentní strany jako zlo. Dokud zde však není vytvořen funkční alternativní systém k zastupitelské demokracii, znamená to jediné. Hrozbu zvolení diktátora, který si již pohlídá, aby vše bylo, jak on uzná za vhodné. Sociální demokracie by proto měla znovu zvážit, zda jít cestou pohodlnou, nebo svízelnou, kamenitou a plnou výmolů. V pohádkách všem hrdinům bývá jasné, jak zvolit. Doufejme, že něco podobného zažijeme i v naší neveselé realitě, kde jedna a jedna dávají v poslední době dohromady pět, a málokdo se odváží zaprotestovat.

0
Vytisknout
10290

Diskuse

Obsah vydání | 27. 6. 2013