Jidáš byl ufon

20. 12. 2012 / Štěpán Kučera

Sousedka měla pootevřený balkon a oba uprchlíci jí vpadli do pokoje. Stará paní se nejdřív vyděsila, ale když poznala Ipek, nabídla jim vlídně kávu a sušené fíky. Ipek s ní prohodila několik slov turecky.

"Říká, že vypadáte jako Tom Hanks," obrátila se Ipek k Robertovi.

"Lidi si nás občas pletou," připustil Robert a poslouchal, jak v jejím bytě Johan převrací nábytek a hledá stopu.

"Pojďme," Ipek chytila Roberta za ruku, prosmýkli se kolem sousedky a vyběhli na chodbu. Koutkem oka zahlédli vyražené dveře Ipečina bytu a pohyb temné siluety uvnitř, ale to už sbíhali po schodech do přízemí.

Před domem naskočili do Ipečina fiatu a rozjeli se k hlavní třídě.

Nemo zatím seděl v taxíku na opačné straně ulice.

"Sledujte ten vůz," přikázal řidiči.

"Za sledování je příplatek padesát lir," odpověděl taxikář.

"Jeďte, smlouvat můžeme cestou."

Muž sešlápl plynový pedál a zařadil se za fiata.

"Příplatek padesát lir," zopakoval.

"Dvacet," zkusil to Nero.

"Padesát."

"Třicet."

"Padesát," řekl řidič a zastavil u obrubníku.

"Dobře, padesát! Hlavně jeďte!" vykřikl Nemo a umínil si, že se konečně musí naučit smlouvat. Fiat mířil k taksimskému parku.

"Himmel Herr Gott!" zaklel Johan, když oknem zahlédl profesora s jeho novou průvodkyní nasedat do auta. Za nimi vyjel taxík a Johanovi nedalo moc práce domyslet si, že v něm sedí tentýž člověk, který po nich vystřelil na náměstí Beyazit. Johan vyrazil z bytu, seběhl schody a nasedl do svého auta. Ještě zahlédl taxík, jak zatáčí za roh směrem k parku, a rozjel se za ním.

"Sleduje nás?" zeptala se Ipek.

"Nevidím moc přes ten taxík," na to Robert, "ale řekl bych, že ne."

Chvíli jeli mlčky.

"Určitě už litujete, že jste mi dala svoje telefonní číslo," řekl Robert.

"Vůbec ne!" otočila se k němu Ipek. "Vy mě přivedete ke Kosmovu evangeliu a to stojí za jeden zničený byt!"

Robert chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel.

"Kam teď pojedeme?" zeptala se Ipek.

"Potřeboval bych do internetové kavárny. Chci vám něco ukázat..."

"Dobře, nějakou najdeme. Mluvil jste o tom, čeho jste si všiml na té fotografii... Bylo tam ještě něco?"

"Popravdě ještě něco mě tam zaujalo," přikývl. "V rohu pergamenu byla nakreslená spirála."

"Co to znamená?"

"Spirála může znamenat spoustu věcí, je to velice starý symbol..."

"Já vím, i šneček ji má na zádech," přerušila ho Ipek. "Ale co znamená spirála na Kosmově evangeliu?"

"Máte pravdu, v zeměpisném kontextu Malé Asie a časovém kontextu prvních století po Kristu má spirála velice specifický význam. Jako znamení ji používala tajná gnostická sekta, jejíž členové si říkali Probudilí."

Fiat přejel Attatürkův most a mířil po Kennedyho třídě do historické části města. Napravo se už od dob sultána Mehmeda II. tyčil palác Topkapi, nalevo se v Marmarském moři koupaly paprsky večerního slunce. Ale Nemo nevnímal kouzlo istanbulského večera, dneska byl připravený zabíjet. Vtom ve zpětném zrcátku zahlédl povědomé auto. Lazarus! Nemo neváhal, vytáhl revolver, sroloval okénko a vypálil na pronásledovatele několik kulek. Taxikář zbledl a tiše si opakoval, že Alláh je velký.

Čelní sklo se rozstříklo jako kaluž, Johan se skrčil za volantem a přikryl si obličej rukou, aby si chránil oči. Pak střelbu opětoval. Nemo se včas svezl po sedadle, ale taxikář, který neměl tušení o správném krytí, dostal kulku přímo do zátylku. Nemo se snažil chytit volant, zablokovaný teď těžkým řidičovým tělem, ale než se mu povedlo chroptícího muže odvalit, přišla zatáčka a neovladatelný vůz vrazil do svodidel, udělal neohrabaný kotrmelec a vletěl do Marmarského moře, doprovázený zděšenými výkřiky turistů z oken paláce Topkapi i z druhé strany z výletních lodí.

Takhle zvítězí Nadčlověk na lidskou rasou! Johan objel kusy svodidel, co se válely na silnici, ubral plyn a z bezpečné vzdálenosti sledoval fiat před sebou.

"V době po Kristově zmrtvýchvstání vznikalo v křesťanském světě mnoho gnostických sekt," pokračoval Robert. "Každá z nich měla vlastní výklad Ježíšova příběhu -- například kainité uctívali záporné postavy Bible a napsali takzvané Jidášovo evangelium, protože v Jidášovi viděli hrdinu, který se obětoval pro lidstvo. V té době neexistovala žádná hlavní křesťanská doktrína, jednotlivé proudy spolu prostě zápasily o vliv. Nakonec vyhrálo pojetí novozákonního příběhu, jak ho známe dnes, a protože historii píší vítězové, označila církev zpětně všechny ostatní proudy za kacířské a vymýtila je spolu s jejich nositeli."

"A stejný osud potkal Probudilé?"

"Probudilí jsou nejzáhadnější gnostická sekta. Většina sekt po sobě zanechala nějaké apokryfní evangelium nebo pamflety proti ostatním směrům, a podle toho dneska můžeme rekonstruovat jejich myšlenkový svět. Ale Probudilí po sobě nenechali jedinou písemnou stopu, drželi se v ústraní tak důsledně, že někteří vědci dodnes zpochybňují jejich existenci a označují je za pouhou legendu. Zlomky informací o Probudilých máme jenom z výpadů, které proti nim vedli církevní otcové včetně Svatého Augustina. V žádném z těch traktátů se ale nedočteme, v čem konkrétně bylo učení Probudilých závadné, jako by z nich měli ostatní křesťané takový strach, že se jejich myšlenky zdráhali vůbec vyslovit. Všeobecně se věří, že Probudilí střežili velké tajemství."

"A to tajemství nám dnes vyjeví Kosmovo evangelium!" vyhrkla Ipek.

"Nemůžu to vyloučit," přikývl vážně Robert Langdon.

Nemo se vynořil z vody. Z čela mu crčela krev, naražené kosti ho bolely, ale to nebylo nic proti bolesti z porážky, kterou mu uštědřil ten nesmrtelný Lazarus. Krauloval ke břehu, než někdo stačí přivolat ambulanci. Do rozbřesku zbývalo necelých devět hodin. Zbývalo mu jediné -- ukrýt se v chrámu a počkat, až tam Langdon dorazí. Nechtěl ho nechat zajít tak daleko, ale teď už neměl jinou možnost.

V.

"Wikipedie je nejspolehlivější informační zdroj," poučil Robert Ipek. "Dan ji taky při psaní používá." Hledal informace o sedmi křesťanských obcích v Malé Asii. "Víte, když jsem se dozvěděl, že svitek se našel ve vesnici Sart, něco mě napadlo. Jak jsem už říkal, na místě té vesnice leželo starověké město Sardy, jedno ze sedmi měst prvních křesťanů. Těchto sedm měst oslovuje svatý Jan v úvodu svého Zjevení, a když zmiňuje 'sedm duchů pod trůnem`, má nepochybně na mysli taky těchto sedm měst."

"A totéž říká Kosmas!" doplnila ho Ipek.

"Přesně tak. Jan v listu do Sard vyčítá Sardským vlažnost ve víře. 'Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření!` píše doslova. Když si přeložíme Janovu výtku do dnešního jazyka, je její poselství jasné -- Sardy jsou plné gnostiků. A jestli Jan používá výraz 'probuď se`, je to zřejmá narážka na sektu Probudilých. Jan tím říká křesťanům, že probuzení, které nabízejí gnostici, je falešné, a člověk se může doopravdy probudit, jedině když přijme Janovu víru. Nepřekvapuje mě tedy, že Kosmovo evangelium vzniklo právě v tomto městě. Přemýšlel jsem ale, jestli i zbylých šest měst skrývá nějakou souvislost s Probudilými."

"Vůbec jsem nevěděla, že nějakých sedm křesťanských měst v Turecku existovalo..."

"A přesto je tomu tak," zvolal Robert v zápalu pedagoga. "Jsou to Efez, Smyrna, Pergamum, Thyatiry, Sardy, Filadelfie a Laodikej."

"Efez znám, o těch ostatních jsem nikdy neslyšela."

"Pochopitelně, většina jich má dneska nová jména," Robert ukázal na obrazovku počítače: "Efez zůstal, ostatní jsou dnes Izmir, Bergama, Akhisar, Sart, Alesehir a Denizli."

"Ta města znám!" rozzářila se Ipek. "Procestovali jsme je s otcem jednou v létě o prázdninách."

"A teď se podívejte na tohle." Robert vygoogloval mapu křesťanských památek v Malé Asii. Pak vytáhl z kapsy fix a kreslil přímo na obrazovku počítače. Neblázněte, vyhodí nás! chtěla ho Ipek napomenout, ale když viděla, co Robertovi vzniká pod rukama, slova jí zaskočila v hrdle. Robert přiložil fix na bod označující Sardy a vedl oblouk do Smyrny; ze Smyrny do Pergama, z Pergama do Thyatir, z Thyatir do Filadelfie, z Filadelfie do Laodikeje a z Laodikeje do Efezu.

Ipek pochopila -- to, co Robert právě nakreslil, byla obrovská spirála.

Chvíli oba mlčeli, ochromení obrazem, který měli před očima.

Pak Robert promluvil. "Probudilí po sobě nezanechali písemné stopy, ale zprávu o své obrovské moci nám podali řečí symbolů. Ostatní církve ve své době tuto zprávu nemohly rozluštit, a tak čekala dvě tisíciletí na někoho, kdo se na ni dokáže podívat z nové perspektivy."

Ipek cítila, jak jí naskakuje husí kůže. Jakoby se jí ledovou rukou dotklo prastaré tajemství předků. Rozhlédla se po kavárně, aby se ujistila, že se kolem ní neshlukují probuzené kostry mnichů z úsvitu věků.

Robert znovu zvedl fix k obrazovce počítače. "Teď mě napadá, že spirála nemusí končit v Efezu, spirála pokračuje pořád dál..." Vedl z Efezu oblouk rovnoběžně zakřivený s obloukem mezi Sardami a Smyrnou. Čára ho zavedla do Byzantionu.

"Byzantion... to je dnes... to je..."

"Ano," přikývl Robert. "Istanbul."

Pak přišel zřízenec kavárny a vyhodil je ven, že mu čmárají po monitoru.

VI.

Robert s Ipek zamířili k fiatu.

"Pane profesore," ozvalo se za nimi. Otočili se a uviděli Johana, jak je hypnotizuje svýma ledovýma očima. "Jestli se ještě jednou pokusíte o útěk, přinesu vám ukázat ne boty, ale nohy pana Browna, které mu vlastnoručně amputuju. Vaše dosavadní chování budu považovat za nedorozumění. A teď mě prosím následujte do auta. Paní docentka bude řídit, my si sedneme dozadu. Myslím, že si máme si o čem povídat."

Robert s Ipek se nezmohli na odpor a nastoupili do vozu. Johan podal Robertovi velkou obálku s fotografiemi všech listů Kosmova evangelia. "Času nemáme vaší vinou nazbyt, tajemství Kosmova svitku budete muset rozluštit tady."

"Potřebuju vidět originál rukopisu," zkoušel Robert získat čas. "Důležitý je i stav pergamenu, podle toho se například pozná, jestli nejde o podvrh."

"Text je čitelný i z fotografií," řekl Johan. "Starosti o pravost rukopisu prosím nechte na nás."

Robert pochopil, že prohrál, a začal si prohlížet fotografie jednu po druhé.

"Kdo to vlastně je Nadčlověk?" otočila se k Johanovi Ipek. "Četla jsem o něm něco u Nietzscheho, ale myslím, že váš přístup je poněkud víc praktický než jeho..."

Johan se ušklíbl. "Myslím, že si nedokážeme porozumět. Myšlenky, kterým věřím já a moji předci, pocházejí nejenom z jiné kultury, ale řekl bych až z jiné civilizace. To, co vídáte v televizních dokumentech -- plynové komory a masové hroby --, jsou jenom vnější projevy, které ve vaší civilizaci vytvářejí obraz něčeho odporného a barbarského. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Moje kultura vychází z odlišných kořenů a převyšuje vaši kulturu, tak jako obři převyšují trpaslíky."

"To je velice domýšlivé!" zamračila se Ipek.

"Ani trochu. Nejlíp to kupodivu vystihl jeden Žid. Napsal takovou povídku, jmenuje se Proměna a hlavní postava se v ní změní z člověka v brouka. Pak samozřejmě nedokáže komunikovat se svým okolím a ničemu kolem sebe nerozumí. Tak dopadá váš svět, když se pokouší komunikovat s naším. Je to absolutní změna paradigmatu. Nekonečné jinde."

"Zmasakrování milionů lidí není změna paradigmatu!" odsekla Ipek.

"O tom přesně mluvím, o té nemožnosti porozumění," odpověděl Johan. "Podívejte tam na tu mešitu. Můžeme se přít, jestli je velká nebo malá, ale shodneme se na tom, že to je mešita a že má určité rozměry. Pro tuto chvíli tedy existujeme ve stejném paradigmatu."

"To mi nemusíte vysvětlovat, učím na univerzitě," ohradila se Ipek.

"Chci se dostat k tomu, že naše světy se míjejí v základních věcech. Naši vědci prokázali, že vesmír je udržován v chodu věčným zápasem mezi ledem a ohněm v nekonečnu. Tenhle princip určuje i děje tady na Zemi. Před statisíci a možná miliony let na naší planetě žila civilizace obrů, Nietzsche jim říká Nadlidé. Tím, čím byli oni, se můžeme stát i my při další srážce ohně a ledu. Led je dědictví nordického člověka a ve velkém zápase zvítězí. Hitler to očekával a pokusil se na tu událost připravit Zemi, ale dostal špatné propočty a síla ledu se obrátila proti němu během tažení v Rusku. Skutečná srážka dvou vesmírných principů nastane až teď."

"Dvacátého prvního dvanáctý dva tisíce dvanáct..." pochopila Ipek.

"Přesně tak," přikývl Johan. "A árijská rasa s pomocí Kosmova evangelia ovládne vesmír."