Všichni neseme odpovědnost za věznění Romana Smetany

24. 12. 2012 / Filip Mahďák

Všichni moji zahraniční přátelé informováni o případu Romana Smetany otevřou nevěřícně ústa a zakroutí hlavou ze slovy "proč si tohle necháte líbit". Necháme!? My jsme totiž již tak zblblí, že ani nevíme co si to vlastně necháváme líbit. Nevíme, že jsme odsouzení zaniknout. Ten údajně podle sebe nejchytřejší národ, střed Evropy, kolébka evropské civilizace totiž docela zblbnul a sám jde dobrovolně katům na porážku.

Svoji tupost ke svobodě, pohodlnost konzumního života, ztrátu sociálního cítění, ztrátu lidskosti, přátelství, vcítění se do druhých, ztrátu upřímnosti, přímosti, pravdy, otevřenosti, jasného vědomí, ztrátu pozitivní vize, ztrátu spolupráce kolektivu, ztrátu kmenové mysli, ztrátu pospolitosti, spravedlnosti a zdravého rozumu raději sáhodlouze všelijak obhajujeme, doprovázejíce svou nabubřelou jistotu napapaných bříšek poukazy na to, co vše Roman Smetana udělal ve svém případu špatně.

Ano správně, milí rozumbradové, Roman Smetana udělal všechno špatně a z druhé strany ohrady vašeho přežvykujícího stáda spokojených kraviček, plných hormonů antibiotik, kofeinu, sedativ, antidepresiv, vitamínů a kdoví čeho ještě, svou "obrovskou" špatností testuje tu skutečnou špatnost naši.

Špatnost stáda české tlupy, jenž vystrašena po chirurgickém řezu "obrovských" provinění Romana Smetany proti nedotknutelné modle nového náboženství majetku, nazřela sama sebe a vyhřezla svůj černý nádor otupělé lhostejnosti ze zahnívajících střev chrámů náboženství bezcitného konzumu, na jehož smradlavých hromádkách otupělosti, v modlitbách donekonečna přežvykujících animalistických radovánek, statečně cvrlikají věčně infantilní zlaté slavice a slavíci, natřásajíc vyztužené silikonové prdelky, ve stále rychleji blikajících obrázcích debilohypnovize.

Zaboření hluboce v prdelkách politiků a jejich mecenášů, navonění parfémy jakési poslední značky a po rozmazaném makeupu roníce krokodýlí slzy nad utrpením odbojové revoluční skupiny nájezdu vyvádějících kundiček, či nad utrpením ubohých, okradených, tlustých, krutých, přežraných farářů, halekajíce vánoční koledy o lásce a soucítění, bez obsahu, bez povšimnutí, překračujíce právě teď na ulici mrznoucí lidi bez domova...

Bez povšimnutí překračujíce dobrovolné utrpení Romana Smetany v českých kriminálech. Utrpení jenž Roman Smetana nese ještě skromněji než Ježíšek nesl svůj kříž. Bez ambicí mesiáše, bez ambicí zakládat světové náboženství. A premiér si myje ruce.

Byla by to fakt legrace kdyby to nebyla skutečnost. Skutečné zbytečné utrpení, skutečného člověka, jenž si tuto cestu vybral aby nám nastavil zrcadlo našeho stvoření. Stvoření za jehož kvalitu jsme svými činy odpovědní. Nejsme sice odpovědní za klukoviny Romana Smetany, jsme ovšem plně odpovědní za způsob jakým se náš systém, náš stát rozhodl tyto klukoviny řešit. Jsme zodpovědní za utrpení Romana Smetany. A navíc jsme i zapomněli, že i ty malé klukoviny v sobě mohou často skrývat hlubokou moudrost.

Všichni bychom měli být Romanovi vděční za jeho hlubokou mírovou sondu do nelidskosti našeho systému, do nelidskosti nefungující demokracie v přímém přenosu, do nelidskosti soudní moci, do nelidskosti moci výkonné, do nelidskosti moci zákonodárné, do nelidskosti bulvární žumpy českého žurnálu a v první řadě do nelidskosti českého lidu, jenž si na své instituce a představitele má dohlížet.

Roman Smetana nás svým pevným svobodným postojem v bodě kde se ustavují pravidla lidského konání všechny upozorňuje, dokud je ještě čas, na to že se rozpadá náš systém práva a zákona, na to že se rozpadá náš smysl pro spravedlnost, na to jak moc zakrněly naše čidla pro to co je správné, na to že se rozpadá naše společnost a její sociální cítění, na to jak se rozpadají vazby jenž drží tuto společnost po hromadě, na to že se rozpadá český stát. Právě teď.

Romanovo míruplné pohrdání špatnými zákony a perverzním českým právem, jenž pozbývá smyslu při setkání s obyčejným člověkem používajícího zdravý rozum, je varováním před blížícím se chaosem kdy znásilněným právem bez autority srdce a rozumu, právem podlézajícím moci, budou prostě pohrdat všichni. Otevřeným oknem do světa běsů kde popravený cit pro právo a spravedlnost hnije už jen na smetišti rozkladu nějakého dalšího fašismu kamarádíčků té správné skupiny u koryta moci, pod nadvládou výběrového utrpení nepohodlných, či výběrového štěstí vyvolených, v nové totalitě strachu.

Samozřejmě že česká soudní moc nenese celou zodpovědnost za situaci Romana Smetany. Žijeme li ale ještě ve státě který se nazývá demokratický svého dílu zodpovědnosti se zříkat soudní moc prostě nemůže.

Zastupitelské demokracie mohou totiž fungovat jedině na fundamentu právního státu. Na rozdíl od států totalitních mají demokratické státy tzv. tři hlavní pilíře na kterých jejich stavba stojí. Těmito pilíři jsou moc výkonná, zákonodárná a právě ta moc soudní, jež se prostřednictvím anonymního hlasu na Britských listech své odpovědnosti * zřekla.

Není se co divit, neboť spíše než pilíře demokracie v Čechách jsou to jakési podivné poslepované hliněné nohy, které navíc může každý gauner a lhář bez trestu v Česku okopávat, hýčkán těmi, jenž by se měli o stabilitu, pevnost a posilování těchto pilířů starat a na prvním místě naopak hnát, tyto gaunery, podvodníky a lháře do vězení kde jim právě teď Roman Smetana zbytečně zabírá místo.

Někteří k těmto třem přidávají ještě pilíř čtvrtý, nezávislou žurnalistiku. V Čechách - bez komentáře.

Romane odpusť. Uvědomuji si že je to protimluv, ale přesto ti přeji hluboce a ze srdce krásné Vánoce a děkuji. Děkuji za svobodu, kterou přinášíš. Děkuji že bojuješ za to zůstat opravdovým člověkem a nepodlehl jsi apatii hnusu tohoto zakletého národa v likvidačním řízení, jenž si tvůj dar svobody zatím nijak nezasloužil a na místo toho, aby se už konečně zvednul od debilohypnovize a pomohl ti ven z kriminálu kam v žádném případě ani na sekundu nepatříš, raději na ten dar svobody i na tebe "moudře" plivne.

Odpusť nám to, prosím, když je ten čas vánoční.

0
Vytisknout
7796

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2012