Jedna vlaštovička jaro nedělá...

21. 12. 2012 / Jiří Baťa

Tak si to asi představují jihočeští studenti svým odhodláním protestovat proti výkonu funkce radní paní Baborové, jak známo, členkou KSČM. Na stránkách BL bylo na toto téma již mnoho napsáno, vyřčeno názorů, kupodivu většinou pozitivně laděných. Přesto je potřeba se znovu ptát hrdinů tohoto antikomunistického, potažmo nedemokratického tažení, kam až to vlastně chtějí "dotáhnout". Jak nás oblažila masmédia, studenti v čele se svými odhodlanými a "nekompromisními učiteli" prý nehodlají ve svém "oprávněném tažení o očistu krajské vlády od komunistické špíny" ustat a i na příští rok, tedy rok 2013, připravují další akce. Jaké, zatím tají, ale vzhledem k tomu, že mají mj. masivní podporu médií, lze očekávat, že to bude zase něco "velkého", "duchaplného" a hlavně z hlediska politického "záslužného". Tedy z hlediska pravicově a antikomunisticky laděného. K tomu jim nepřímo (ale zcela jistě vědomě) jdou naproti i kandidáti na prezidenta pánové Fischer, Sobotka, Franz, Dlouhý a řada zarytých demagogů jak z politické, tak mediální sféry.

Pokládám však otázku relevantnosti na jedné a predikce na druhé straně. Tedy, zda jsou projevy studentů a několika málo učitelů (připusťme, že i několik stovek méně či více do věci zasvěcených občanů) opodstatněné vzhledem k nezpochybnitelně legálním, demokratickým a nějakými nejasnostmi neovlivněným volbám do krajského zastupitelstva. Není od věci se těchto mladých lidí zeptat, proč nebyli znepokojeni samotnými výsledky voleb když zjistili, že volby dopadly jak dopadly tedy, že zvítězili strany ČSSD a KSČM a že již z těchto výsledků bylo možno vyvodit možnou koalici mezi oběma politickými stranami a z nich plynoucí to pomyslné "nebezpečí" ze strany KSČM. To se totiž, pro blízkost jejich programů dalo víc než očekávat. Jenže nic se nedělo. Snad si mysleli (přesněji řečeno, oni si v tu chvíli nemysleli vůbec nic), že se vítězové voleb vzdají a postoupí své šance ve prospěch stranám, které jsou pro studenty, hlavně však jejich učitele, bližší nebo přijatelnější? Jaké povědomí mají mladí lidé-studenti o demokracii, svodných demokratických volbách? V jakém duchu jsou studenti poučováni, jestliže nejsou sto pochopit elementární zásadu demokratického systému a na této bázi prováděných voleb?

Stejně tak lze položit otázku, proč neprotestují proti jiným, společensky, v daný okamžik mnohem závažnějším skutečnostem, které realizuje současná koaliční vláda? Např. veřejně prospěšné práce, sKarta, rušení nemocnic, placení školného, zvyšování daní, nezaměstnanost, korupce atd, atd. Z tohoto pohledu to dokazuje jasnou intervenci zvenčí s cílem tyto problémy potlačit, odvádět od nich potřebnou pozornost, zaměstnat mysl lidí věcmi, které nemají praktický dopad na současný společensko-ekonomický život obyvatel. Za vydatné pomoci medií se jim to zatím poměrně (ne)slušně daří.

Vylučuji, že myšlenka protestu, dnes už i ve formě hladovky, proti obsazení místa vedoucího školského odboru KÚ zastupitelkou z řad KSČM, se zrodila u samotných studentů. Nemyslím ani , že ten popud nesouhlasu a odporu nutně přišel od samotného mladého učitele. Není totiž vyloučeno, jak tomu některé skutečnosti nasvědčují, že byl někým infikován s nadějí, že u mladých lidí taková forma protestu proti nevídaným úspěchům KSČM ve volbách, by byly přece jen mediálně úspěšnější, tedy i účinnější. Zatím však o nějakém efektu snahy učitelů a ideologicky infikovaných studentů lze jen silně pochybovat, tedy kromě mediálního vzruchu.

Z pohledu predukce však je jejich jednání zcela nepochopitelné. Přes jejich zákonné právo vyjádřit svůj názor, přes jejich evidentně někým nabádané projevy nesouhlasu (dopis kandidáta na prezidenta Přemysla Sobotky, který vyjádřil jejich "snažení" podporu) jak s obsazením funkce členkou KSČM na KÚ, tak už i dokonce s existencí samotné koalice vítězných stran ČSSD a KSČM je otázka, jaké od svého počínání očekávají výsledky, resp. kam až ve svém protestu chtějí zajít. Nelze předpokládat, že zastupitelstvo KÚ bude akceptovat jejich nátlakové, ne-li ultimativní požadavky. Je však možné, že uzurpovaná paní Baborová to zdravotně (rozuměj nervově) neustojí a bude jen otázkou, zda to nebude mít dopad na její zdravotní stav (v tom případě by aktéři mohli být trestně stíháni za úmyslné ublížení na zdraví), což by ve svém důsledku nejspíše rovněž nikam nevedlo, protože lze očekávat, že by se našel jiný člověk z řad KSČM, který by ji ve funkci nahradil.

Jsou-li přesvědčeni, že svou rebelií, protesty, hladovkami a dalšími plánovanými akcemi strhnout na sebe a pro svou věc větší část občanů, pak se můžeme domnívat, že vlastně chtějí zlikvidovat samu podstatu tolik křehké demokracie v ČR. Z jejich pohledu to však vypadá, že o demokracii mají své, poněkud svérázné představy a že tedy hájí jakousi neodemokracii, nějaký hybrid mezi jejich a obecně uznávanou demokracií. A co dál?

Pokud si myslí, resp. jsou přesvědčeni, že svými dosavadními i avizovanými akcemi dosáhnou nějakého zvratu, jsou v hlubokém omylu. Znamenalo by to totiž opakování voleb přesto, že zatím žádný opodstatněný, relevantní a právní důvod nenasvědčuje uskutečněné volby nejen zpochybnit, ale ani jakkoliv napadnout. To by si měli uvědomit především. Ale iniciátoři jsou vedeni zcela jinou motivací, jde jim zřejmě využít situace, zviditelnit se, dostat se na pochybný piedestal slávy, jistou dobu si užívat nějaké té popularity a co hlavně, někomu se zavděčit. Zda své aktivity dělají zcela nezištně, ponechávám stranou.

Každá taková politická akce má své ideologické opodstatnění, kterou lze manipulovat skrze nevyzrálé mladé lidi. Proto také ta podpora P. Sobotky. Je dost možné, že ten který aktivní učitel nebo učitelé mají v rodině špatné zkušenosti z dob vlády komunistů za totality a že prostřednictvím jejich (bohužel antidemokratických) aktivit se snaží vyvolat nespokojenost s jakoby reálným nebezpečím ze strany současných komunistů. Ta realita je souměrná s realitou předvídaného, tedy možného konce světa za pár dní.

Asi nemá smysl připomínat známé, že jedna vlaštovička jaro nedělá, tedy, že ani jedna komunistka nemůže ohrozit, notabene ovlivnit výuku dějin či jiného předmětu na školách kraje, ve kterém funkci vykonává. Jsou zde však takoví, kteří komunisty "nemusí" již z principu (viz zmíněný P. Sobotka). Chápu, ani já či kdokoliv jiný nemusím všechno obdivovat, nemusí se mi všechno líbit, nemusím se vším souhlasit. Ale projevovat svou nevoli prostřednictvím nastrčených a naivních adolescentů, je pod úroveň. Zvláště, nemají-li k dispozici jediný relevantní důvod, proč jejímuž jinému) výkonu funkce zabránit. A domnívat se, že by tak tomu mohlo být jen z infikovaného demagogického hlediska, je z hlediska právního zcela neúnosné. Ale copak oni to vědí? Samozřejmě že ne a v tom je ta odsouzení hodná nemravnost, se kterou na ně někdo vyrukoval, aby za ně vystupovali a hráli jejich roli.

Pokud se odvolávají na podporu a porozumění svých rodičů pak nezbývá se domnívat, že buďto byl někdo z jejich rodiny komunistickým režimem poškozen a pak jejich názor lze chápat, nebo patří mezi ty, co komunisty nemusí již z principu nebo a to je závažnější, podlehli falešné popularitě, ve které se ocitly jejich děti tisk, TV apod.) a to je nutí své dítě před veřejností "neshodit" a proto jej více méně poněkud neuváženě podpořili. Že to může mít i opačný, resp. zcela neúspěšný efekt, poněkud nedomysleli. To už je však jejich problém.

0
Vytisknout
3937

Diskuse

Obsah vydání | 21. 12. 2012