Církevní restituce aneb Co je mně, sakra, po církvi katolické!
10. 9. 2012 / Karel Hoff
Jakmile můj sluch nebo hled zaregistrují novodobé sousloví 'církevní restituce' vybaví se mně slova pana poslance M. Bendy o nezbytnosti církve a o církevních restitucích, které povalí před Josefa II. Poměřeno prizmatem koaličního sloganu, že musí být církvím vráceno vše, co jim komunisté ukradli, krystalizuje ze slov pana poslance nebetyčná pitomost, dle níž by byl katolický císař Josef II. Komunista.
Než nedosti na tom, komunistou by byl i první prezident Československa. Kdo by to byl býval řekl?
Leda ovšem by si pan poslanec svým pravicově přešponovaným a katolicky líznutým mozkem popletl Komunistický manifest (Londýn 1848) s Tolerančním patentem (13. října 1781). Nebylo by to poprvé: tak si blahé paměti V. Havel prohodil Karla IV. s Karlem Velikým.
Ostatně proč ne, cožpak ten císařský pokrokářský pomatenec nezrušil náboženské komise v zemích svých, které čiperně odnímaly lidu bludařské knihy, prohledávaly domy a dohlížely na hospody, zejména o trhových dnech, kde prý nejnebezpečněji lid mluvívá o věcech víry, no jo, trocha vína divy činí. Dokonce v prosinci 1780 Josef zrušil misionáře, čímž se definitivně zastavovala protireformace v habsburských zemích. V českých zemích stalo se 12. května 1781. Od té chvíle přestalo slídění po závadných knihách, odnímání bludných spisů a vyměňování za nezávadné. Vlastníci těchto in fakt samizdatů nesměli být trestáni. Nastojte: "Toleranční patent rušil církevní monopol katolické církve v rakouských korunních zemích a dovoloval vedle katolického vyznání také luteránské, kalvínské a ortodoxní křesťanství. Nejednalo se o zrovnoprávnění, ale o "toleranci", jakési blahovolné trpění." A navíc od roku 1782 byla podobným způsobem víc tolerována i židovská víra. Židé se od té doby mohli věnovat většině běžných povolání, studovat na univerzitách, v některých oblastech dokonce mohli vlastnit půdu. Bylo zrušeno potupné označování žlutým kolečkem, někde mohli být oslovováni "pane" místo "žide". Přímo neslýchané! A tzv. Patent o zrušení nevolnictví z 1. listopadu 1781, který vyvázal
poddané z přímé závislosti na své vrchnosti, ať šlechtické či církevní, nebyl snad krůčkem k tomu, aby se "lůza" začala chovat nepatřičně?
Neznám pana Bendu, a věru mě to nemrzí, nicméně za těch třiadvacet let člověk to stereotypně nekomplikované pravicové smýšlení lehce napodobí bez velkého rizika, že se pomýlí. Leda v inteligenci jejich nositelů, například v zmáčknutí toho správného tlačítka při hlasování v Poslanecké sněmovně. Kdo vleze na červenou do křižovatky, může přijít o řidičák, zaplatit pokutu či přijít o život, kdo zmáčkne ze svého nebo stranického hlediska špatný čudlík při hlasování, žoviálně prohlásí, že to byl omyl, a má vystaráno: žádné pokuty, žádné zbavení řidičáku, tedy mandátu, nižádné ohrožení života, ba ani jeho standardu. Miluji ty hošíky a holčičky, to, že jsem je nevolil, mě uklidňuje pramálo. Že je volila většina voličů, to je jiná smutná písnička!
Proto pojďme krátce k mému aneb: Předpokládám, že s tímto mým výkřikem nebude souhlasit nevelké procento praktikujících, tj. aspoň jednou týdně do kostela jdoucích, katolíků, což vyplývá z logiky věci. Ten zdrcující zbytek, tj. plankton, můj výraz i mé bytí, "lůza", což označení pro 80% spoluobčanů a voličů z úst nejvyššího katolického duchovního hodnostáře, zajisté nebude též jednotný: část by s chutí místo umírněného sakra použila pregnantnější pejorativ, část by trumfovala křesťanskými kořeny Evropy, což jest zavádějící podivuhodnost hodná samostatného článku, část by šermovala tím, že nevypořádání se s církevním majetkem brzdí rozvoj obcí. Zdánlivě neprůstřelný argument stoupenců současné podoby 'církevních restitucí' čpí na hony alibismem, cožpak je takový problém zjistit, zda ta či ona 'církevní louka' je skutečně majetkem té či oné církve? A kdyby nebyla, byl-li by problém přiklepnout ji obci? Asi ano, poněvadž by to prospělo občanům, pro pravici ze zásady nepřijatelné!
Sice prohrajeme, ale snad nás zase pár tisíc prozře, doufám!
Diskuse