Jaké máme exekutory, takové máme dlužníky

2. 5. 2012

Velmi se přimlouvám za to, aby BL o exekucích neinformovaly způsobem, kdy publikují výkřiky exekuovaných osob, pokud nejde o opravdu neobvykle troufalé porušení zákonů ze strany veřejné moci. Vytváří se tím dojem polostátního útlaku svých občanů po vzoru bulvárních médií, ale mnohdy BL zajdou ještě dále, píše autor, jehož totožnost je redakci známa.

Opravdu zde máme v konečném důsledku právě takové exekutory, jaké máme dlužníky - bohužel. Ale jinak si to ani při nejlepší fantazii představit neumím, neboť by exekuce ani výkon rozhodnutí nemohly fungovat.

Jsou ze své podstaty tím posledním a nejzazším způsobem vymožení povinnosti, kde selhaly všechny předchozí prostředky.

Pokud někdo necítí respekt k původním právním povinnostem a následně ani k nalézacímu rozhodnutí, tak zkrátka jednou bude muset otevřít dveře exekutorovi a zaplatit i za ten proces, který k té návštěvě živnostníka licencovaného k výkonu státní moci vedl. Kdo jiný by to měl platit?

Věřitel? Stát?

To špatné na exekutorech je nejasný exekuční řád (úprava se sice liší od obč. soud. řádu, ale proti němu je příliš stručná, pro lidi tudíž nepochopitelná a pro právníky příliš kusá), příliš benevolentně nastavená kárná praxe (někt. exekutoři vydávají záměrně nezákonná rozhodnutí, např. zas a znovu nezákonně postihují srážkami plat/mzdu manžela povinného) a příliš štědře a hrubě nastavený systém odměn.

Maximálně se můžeme bavit o tom, zda by nebylo čistější exekutory zase zrušit a vrátit agendu vymáhání celou zpátky soudům a správním orgánům.

Ale pokud ano, tak jim současně dát buď velké navýšení rozpočtů nebo jejich úsilí nějak přímo propojit s odměnou jakou mají za svou činnost z každé exekutoři, aby agenda vymáhání přestala být u soudu nutným přívěskem, na který se vyčlení tři čtyři zbytní pracovníci a pak se alibisticky nestíhá příval zpracovávat a smysluplně vymáhat.

Ale to by se pak zase nenávist povinných obrátila proti soudům, protože v dnešní době laciné mediální zábavy je vždy vděčnějším objektem křičící dlužník než na kost obraný oprávněný. Věznění pro dluhy už v moderní civilizaci prakticky neexistuje (i když se stále odsuzuje pro úvěrové podvody, zanedbání povinné výživy atd.), ale nemělo by se zapomínat, že dluh po splatnosti je přinejmenším velká společenská ostuda a vytváří na druhé straně barikády své oběti.

Ty oběti, které se pak v pozici oprávněných musí koukat, jak se jim jejich pohledávka vrací po směšných splátkách, zatímco dlužník si vesele dál bydlí v pohodlném bytě, bere nezdaněné příjmy a jezdí si autem, případně se ještě věřitelům vysmívá z institutu oddlužení, který v konečném důsledku umožňuje třeba pořídit si bydlení a auto a zaplatit za ně méně, než polovinu.

Ano, čtete tu větu dobře.

Oprávněného se nikdo neptá, zda ty peníze potřebuje hned, nebo mu stačí, když mu je dlužník poplatí až v průběhu let... Ano, ne každý dlužník je fyzická osoba a můžeme se bavit i o úvěrech, klamavých službách a spotřebitelském právu.

Ale pokud bude stát hyperprotektivní ve vztahu k dlužníkům, budou na tom byti právě zas a jedině - oprávnění! Půjčili byste dnes jako fyzická osoba někomu své peníze, pokud to není nejbližší rodina? Já už bohužel ne - pozice bezbranné kavky mi zkrátka nevyhovuje a úplně mi stačí, když vidím, jak krachuje můj otec, protože se stydí a někdy i bojí podávat žaloby na všechny své věřitele a vůbec podnikat na smluvní sankce predátorským způsobem.

Mají se tedy BL chovat hystericky a zajíkat se nad každým dlužníkem, který si myslí, že se sice může chovat jako nesvéprávný? Ale doma je přece doma a tam je před celým světem a důsledky své psychické lenosti, nevyzrálosti či nezřízenosti v bezpečí? Není a být nesmí. Protože s každou drobnou obstrukcí povinného ztrácí oprávněný důvěru v možnosti smysluplně v tomto státu žít a podnikat. Raději bychom měli psát o lidech, kteří se octnou v druhotné platební neschopnosti, protože asociálové si neumí představit život bez plazmy, satelitu, internetu...

Bavme se o legálním hazardu, o sázení, o kriminalizaci všech drog, které by byly společensky nebezpečné a nákladné mnohem méně, kdyby se prodávaly odvážené v lékárně v medicínské čistotě s letákem. O zkouškách z dospělosti, kde se zkouší znalost literatury, ale už ne, jak si hned za dva roky po absolutoriu nezničit celý zbytek života.

O reformách sociálních dávek, abych konečně dokázal pochopit, jak se dá spokojeně rodit jedno dítě za druhým do dluhů. Bavme se nahlas o všech možných i nemožných formách šedé a černé ekonomiky, se kterou se každý setkáme třikrát denně. A bavme se třeba i o státě, kde jeho právní řád umožňuje uložit osobě, která si postavila zářnou politickou kariéru na mnohamilionové kampani na nekompromisním boji proti korupci, aby pak ta samá osoba při korumpování samotných ústavních základů tohoto státu (poslanců) obdržela za všeobecného uspokojení... podmínku!

0
Vytisknout
2483

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2012