Kde blb, tam nebezpečno

6. 5. 2012 / Jiří Jírovec

Jan Werich říkával, že boj s blbostí se nedá vyhrát, ale nesmí se vzdát. Tato myšlenka se vkrádá, kdykoli člověk zaslechne kolovrátek zdůvodňování té či oné reformy.

Naposledy se vyznamenalo několik kolovrátkářů v pořadu Máte slovo , když nebyli schopni vysvětlit tak jednoduchou věc, jakými jsou doplatky za léky. Chtít na nich, aby chápali, že DPH na léky a zdravotní potřeby dělá díru do rozpočtu, je marnost nad marnost. Paní Jílková se sice snažila řídit chaos, ale i to je opakovaný kolovrátek, protože sama těžko cokoli chápe, nebo jí to je jedno.

Poslankyně Gabriela Pecková, zpravodajka pro zákon upravující změnu valorizace důchodů, podpořila posun onen zákon do druhého čtení, když nevídaně necitlivým způsobem zatočila klikou koaličního kolovrátku. Její projev je vyvěšen na stránkách BL ZDE

Paní Pecková, lékařka, má buď mozek dočista vymytý propagandou, nebo je vědomě jedním z těch poslušných pěšáků, které Nečas a jeho koalice potřebuje pro své přežití. To, že papouškuje heslo o vládě "rozpočtové odpovědnosti", svědčí spíš o první diagnóze, i když nevylučuje kombinaci obou.

Podle Lidových novin poslankyně Pecková svého výroku o přizpůsobení důchodců lituje . To je typická licoměrnost, které se v angličtině říká "damage control". Problém je přece v tom, že pro daný návrh zákona vůbec hlasuje.

Společnost jen tak dobrá, jak se chová k bezbranným, tedy dětem a starým lidem. Co bude tahle lékařka říkat, až její pacienti nebudou mít na poplatky na léky, prohlídky a pobyt v nemocnici? Bude držet hubu a krok, předpokládám.

Zmíněná lékařka by si měla uvědomit, že nemůže hlasovat pro takový zákon a současně se tvářit, že má starost o naplnění duše seniorů a o jejich nevyčleňování ze společnosti a dokonce tu společnost, kterou pomáhá potvořit, jakoby kritizovat.

Kanadská autorka Naomi Klein napsala knihu The Shock Doctrine, v níž velmi přesvědčivě dokládá, že devastující reformy jsou nejlépe uskutečňovány v době politické krize, nebo po oslabení existujícího systému. Tuto osvědčenou metodu samozřejmě používají i čeští reformátoři, kteří rozvracejí zdravotnictví, důchodový i sociální systém, aby se vzápětí povýšili na zachránce toho zbytku.

V Česku těžko narazíte na studii, která by analyzovala dopad různých opatření a mohla být později brána za měřitko úspěšnosti té či oné reformy. Místo toho se občan setkává s arogancí politiků a neustálými hrozbami nedozírných následků.

0
Vytisknout
7673

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2012