Nepohádka o chytrém čertu a zlých časech

2. 5. 2012 / Petra Stypová

Povím vám příběh, který se skutečně stal. Za starých dobrých časů žil byl jeden bohatý člověk. Osud tomu chtěl, že se mu narodil postižený syn, a tak ten lidumil, když umíral, si přál, aby jeho majetek byl pro potřeby postižených lidí navždy využíván. V tom majetku byla i polovina činžovního domu v jedné lukrativní pražské čtvrti. A protože byl lidumil ze staré školy, považoval za rozumné odkázat svou část Nadaci, která postiženým pomáhala, ba to měla přímo v popisu práce. A Nadace tak také dle dobrých mravů učinila -- pozvala vyhlášeného architekta a nechala část prostoru přebudovat na chráněnou Dílnu. Dokonce se našli mladí lidé, kteří se zrovna chystali takovou dílnu otevřít, takže se všichni náramně shodli a brzy v Dílně začalo pracovat čtrnáct postižených, jejichž počet se časem rozrostl na dvacet jedna. Nadace nechtěla po Dílně žádné nájemné, vždyť ta přesně naplňovala její cíle -- a tím Dílnu nemálo podpořila. Lidé do Dílny chodili rádi a ta pak s většími či menšími problémy fungovala dalších čtrnáct let.

Tato idylka však dráždila čerta. "Co si tam v té dílně myslí?! Tady to nějak moc čiší člověčinou! Co kdyby to tak udělal každý?!" A tak celou dobu přemýšlel, jak to zaonačit, aby se dílenským dostal na kobylku. Posílal mezi ně různé sváry a všelijak jim zatápěl, ale oni se nakonec vždy nějak domluvili. Čert mohl vzteky puknout, ale naneštěstí se tak nestalo. A tak dumal a špekuloval dál, ale na nic nemohl přijít. Až jednou potkal strašidlo jménem Krize. Krize se ptalo, nad čím tak hloubá a když šel s pravdou ven, prohlásilo: "Pchá, to je přece hračka, s tím ti klidně pomůžu". Strašidlo Krize bylo už pěkně nafouklé, protože se ho všichni báli a ono to dobře vědělo. Nejprve šlo a sedlo si na Dílnu, jenže ono se nic nestalo. Tam totiž byli na nouzi zvyklí, vždyť se přece jednalo o sociální službu. Nakvašené strašidlo otráveně sedělo na domě a rozhlíželo se, na kom by si zchladilo žáhu. Zlikvidovalo tedy alespoň papírnictví ve vedlejším vchodě, antikvariát a domácí potřeby za rohem. Ale to byla malá sousta a strašidlo už pomalu začínalo mít hlad. Nakonec z nudy vlezlo na záda nějaké paní, která chodila domem a tvářila se důležitě. A hned jako by se ocitlo na koni! Jednalo se totiž o paní z Nadace. Krize nadšením zavýsklo -- konečně něco pořádného! A nechalo se od té paní donést na hřbetě až na Vyšehrad, kde zasedlo ve správní radě.

Tak nastal soumrak dobrých časů. Nadace náhle začala mít dojem, že má málo. Rozhodla se, že se musí chovat ekonomicky, aby mohla efektivněji pomáhat postiženým. Ukázalo se, že jí prostor Dílny moc nenese. A navíc se jako spoluvlastník neshodne s majitelem druhé poloviny domu a synovcem zesnulého lidumila, toho, co Nadaci kdysi svou část odkázal. Proto usoudila, že je nutno se nepříjemného zbavit, svou polovinu domu prodat a někde koupit něco jiného. S Dílnou se tam ovšem už nepočítá.

Co bude dál?

To se uvidí.

Dům se vrátí zpět do rodinného majetku, ovšem za cenu patnáct milionů z kapsy lidumilova synovce. Ten si bere hypotéku, kterou zaplatí nájemníci. A až se bude jednou i on chystat na onen svět, pravděpodobně své jmění žádné nadaci neodkáže. Dílna se buď přestěhuje někam jinam, nebo sežene tři sta tisíc ročně na komerční nájemné, anebo zanikne. Postižení možná budou muset přispívat na nájem nebo budou mít v lepším případě delší pauzu kvůli stěhování. Nadace si koupí nový dům. Krize se nafoukne tak, až praskne. Čert to bude dál zkoušet, protože ve zlých časech bude člověčina o to více čišet. Toho by se věru strýček nenadál.

A co vy, čtenáři naší pohádky nepohádky? Zaujal vás osud milé Dílny? Pak můžete do příběhu vstoupit a Dílně pomoci. Nejbližší příležitost budete mít při návštěvě benefičního koncertu 16. května v kostele Sv. Martina ve zdi. Podrobnosti najdete na webové adrese ZDE.

0
Vytisknout
4891

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2012