Žižek na Wall Street

1. 11. 2011 / Slavoj Žižek

čas čtení 7 minut

Překlad projevu Slavoje Žižeka, Occupy Wall Street (11. 10. 2011)

Všichni jsme poražení, ale ti skuteční poražení jsou finančníci na Wall Street. Byli zachráněni pomocí miliard našich peněz. Nám říkají socialisti, ale tady pořád existuje socialismus pro bohaté. Říkají, že nerespektujeme osobní vlastnictví, ale finanční krize v roce 2008 zničila více těžce nabytého osobního vlastnictví než kolik bychom toho my zde byli schopni zničit po celé týdny. Říkají vám, že jsme snílci. Skuteční snílci jsou ti, kdo si myslí, že věci mohou pokračovat donekonečna stejným způsobem jako dosud. My snílci nejsme. My se probouzíme ze snu, který se mění v noční můru.

Neničíme nic. Jsme pouze svědky toho se systém začíná likvidovat. Všichni známe tu klasickou scénu z kreslených filmů. Kočka dojde až na okraj srázu ale pokračuje dál v chůzi, ignoruje skutečnost, že jde vzduchem. Až teprve když se podívá dolů a všimne si toho, až poté spadne. A to právě děláme my zde. Říkáme lidem z Wall Street "Hej, koukněte se dolů!"

V půli dubna 2001 zakázala čínská vláda v televizi, filmu a románech všechny příběhy, které obsahují alternativní realitu nebo cestování časem. To je pro Čínu je to dobré znamení. Lidé tam ještě sní o alternativách, proto je potřeba takové snění zakázat. My u nás už zákazy nepotřebujeme, protože vládnoucí systém potlačil i naši schopnost snít. Podívejte se na filmy, které po celou dobu sledujeme. Je snadné si představit konec světa. Asteroid ničící veškerý život a tak podobně. Nemůžete si ale představit konec kapitalismu.

Takže co tady děláme? Dovolím si krásnou starou anekdotu z časů komunismu. Chlap byl poslán z Východního Německa na Sibiř pracovat. Věděl, že jeho dopisy budou číst cenzoři, a tak řekl svým přátelům: "Vytvoříme si kód. Pokud bude dopis, který ode mne dostanete, psán modrým inkoustem, všechno, co píšu, je pravda. Pokud bude psán červeným inkoustem, jsou to lži." Po měsíci dostali jeho přátelé první dopis. Všechno je v něm modře. V dopise se píše: "Všechno je zde nádherné. Obchody jsou plné kvalitních potravin. Kina promítají dobré filmy ze západu. Byty jsou velké a luxusní. Jediná věc, která není k dostání, je červený inkoust." Takhle žijeme. Máme veškerou svobodu, kterou chceme. Chybí nám ale červený inkoust: jazyk, kterým bychom mohli promluvit o své nesvobodě. Způsob, kterým jsme naučeni mluvit o svobodě -- válka proti terorismu a podobně -- svobodu falzifikují. A tohle tady teď děláte. Dáváte nám všem červený inkoust.

Existuje nebezpečí. Nesmíte se zamilovat sami do sebe. Je to tady hezké. Pamatujte ale, uspořádat karneval, to je lehká věc. Důležitý je den poté, kdy se budeme muset vrátit k normálnímu životu. Nastane pak nějaká změna? Nechci, abyste na tyto dny vzpomínali, vždyť to znáte, "byli jsme mladí a bylo to krásné". Pamatujte, že naše zásadní přesvědčení zní "Je nám dovoleno přemýšlet o alternativách". Je-li koště zlomené, pak nežijeme v nejlepším možném světě. Před námi je ale dlouhá cesta. Stojíme před skutečně obtížnými otázkami. Víme, co nechceme. Co ale chceme? Jaká společenská organizace může nahradit kapitalismus? Jaký typ nových politiků chceme?

Pamatujte. Problémem není korupce nebo chamtivost. Problémem je systém. Ten vás nutí ke korupci. Vyvarujte se nejen nepřátel, ale i falešných přátel, kteří už pracují na tom, aby tento proces rozměnili. Jako můžete dostat kávu bez kofeinu, pivo bez alkoholu, zmrzlinu bez tuku, stejným způsobem se pokusí z tohohle udělat neškodný, morální protest. Protest bez kofeinu. Jenže důvod, proč jsme zde, je ten, že máme plné zuby světa, v němž nám k dobrému pocitu stačí zrecyklovat plechovku Coca-Coly, dát pár dolarů na charitu nebo koupit si cappuccino ve Starbucks a věnovat tak jedno procento na hladové děti ve třetím světě. Po outsourcingu práce a mučení, poté, co teď manželské agentury outsorcovaly náš milostný život, vidíme, že jsme po dlouhou dobu dovolovali, aby i naše politická angažovanost byla outsourcována. Chceme ji zpátky. Nejsme komunisté, pokud je komunismem míněn systém, který zkolaboval roce 1990. Pamatujte, že tehdejší komunisté jsou dnes vysoce schopní, bezohlední kapitalisté. V dnešní Číně máme kapitalismus, který je dokonce dynamičtější než ten váš americký, nepotřebuje ale demokracii. Takže pokud kritizujete kapitalismus, nenechejte se vydírat, že jste proti demokracii. Manželství mezi demokracií a kapitalismem skončilo. Změna je možná.

Co dnes vnímáme jako možné? Sledujte média. Na jedné straně, v technologiích a sexualitě zdá se být možné všechno. Můžete cestovat na měsíc, můžete se díky biogenetice stát nesmrtelnými, můžete mít sex se zvířaty nebo cokoliv jiného, ale podívejte se na oblast společnosti a ekonomie. Tam zdá se být všechno považováno za nemožné. Chcete o trochu zvýšit daně bohatým. Řeknou vám, že je to nemožné. Ztratíme tak konkurenceschopnost. Chcete více peněz na zdravotní péči, oni vám řeknou "nemožné, to by znamenalo totalitní stát". Je něco špatně ve světě, kde je vám slibována nesmrtelnost, ale není možné vydávat trochu více na zdravotní péči. Možná si potřebujeme ujasnit priority. Nechceme vyšší životní úroveň . Chceme lepší životní úroveň. Jsme komunisty pouze v tom smyslu, že se staráme o běžné věci. O to, co je běžné v přírodě. Co je běžné, ale bylo zprivatizováno Co je běžné v biogenetice. Za tohle, a pouze za tohle, bychom měli bojovat.

Komunismus absolutně selhal, ale problémy běžných věcí trvají. Říkají vám, že my zde prý nejsme Američané. Ale konzervativní fundamentalisté, kteří tvrdí, že oni jsou skutečné Američané, by si měli něco uvědomit: Co to je křesťanství? To je Duch svatý . Co je svatý duch? To je společnost sobě rovných věřících, kteří jsou propojeni vzájemnou láskou a kteří mají vlastní svobodu a odpovědnost to naplňovat. V tomto smyslu je Duch svatý právě zde. A tamhle na Wall Street, to jsou pohané, kteří uctívají hříšné modly. Takže vše, co potřebujeme, je trpělivost. Jediná věc, z níž mám obavu, že jednoho dne odejdeme domů a pak se budeme potkávat jednou za rok, popíjet pivo a nostalgicky vzpomínat "Jak to tehdy bylo krásné". Dejte si slib, že to nebude tento případ. Víme, že lidé často po něčem touží, ale ve skutečnosti to nechtějí. Nebojte se chtít, po čem toužíte.

Transkript projevu v angličtině je ZDE.

Poznámka KD o zlomeném koštěti: Aluze na Wittgensteinova Filosofická zkoumání: 22.2.2 Každodenní a přesný jazyk. 60. Jestliže nyní řeknu: "Moje koště stojí v koutě", je tohle vlastně výpověď o násadě a smetáku koštěte?" Atd. Cílem této pasáže je vysvětlit, že přirozený jazyk je vlastně ideologií světa nějak již společensky uspořádaného, kde se nemusí teprve podrobně vysvětlovat, že v koutě stojí násada, na níž je dále připevněn smeták, atd. Věc je nějak dána vcelku. Pokud ovšem není koště zlomené.

0
Vytisknout
18003

Diskuse

Obsah vydání | 2. 11. 2011